Střípky z poezie

Poslední nádech do tmy

Stal se ze mě člověk chudý.
Viděl jsem světlo na konci tunelu.
Můj svět se stal, ale rudý.
Pocit, že se nemůžu zbavit jedu.

Tělo me zebe, ale ženu se dál.
Slepě uhybám a rozhoduji, jak kdybych byl král.
Chci, aby se mě každý bál.
Hrdě jsem se z celých plic naposledy usmál.

Tělo začal kolabovat pomalu.
Žádná naděje, jak říkali pro mě není.
Zbavuji se svých dolarů.

Jsem muž, který skončil na konci dění.
Skoro jsem uvázl o chloupek času.
Viděl jsem tmu a zůstal v úžasu.

——————————————————————

Touhle kapitolou bych se chtěla rozloučit s mojí další knihou, která se týká poezie s názvem: Střípky z poezie. Budu moc vděčná za nějaký názor na všechny mé poezie.

Těším se na vás u jedné z dalších mých knih.

N.💗