Dávám Ti ještě jeden den

Motorkářský úlet

Sakra, zase jedu poždě!
Její okolí si na to už možná zvyklo, ale ona sama to nesnášela.
Do školy přijížděla na kvap, ale když jí se nechtělo od rozpité kávy a rozečtené knížky.

Řítila se na své stodvacítce, co jí to motorka dovolila. Nebyla spokojená s rychlostí, kterou jela a proto si už dlouho šetřila na novou, silnější mašinu.

Zastavila na světlech a napsala své kamarádce:

Emily, teprve jsem vyjela. Řekni učiteli, že přijdu trochu požději...

Pospíchala dál až se konečně v dáli objevila zapadlá škola na rohu města.
Nesnášela to tam.
Vypadalo to jako vězení. Stará budova oplocená ostnatým drátem a s mříží v oknech.
Zaparkovala svoji motorku a rychle pospíchala do třídy, ještě s helmou na hlavě.
Uf.
Teprve zvoní.
Dosedla na své místo vedle Emily a začala se vyslékat a připravovat si věci.

,,Musím ti něco říct, ale slib mi, že se nebudeš zlobit... Dnes u nás přespává Nathan." Vydechla pár slov a srovnala si učebnice do úhledného komínku.

Emily se tvářila podrážděně.
Moc dobře věděla, co je Nathan zač.
Jejich bývalý spolužák, co v polovině prváku odešel a oni to teď spolu táhnou až do třeťáku.
Skřivila tvář a nadechla se.

,,Beyah, zbláznila ses?!" Vyjekla na celou třídu a naštvaně práskla Beyah učebnicí po koleni.
Nechtěla své kamarádce bránit v radosti, ale po tom, co se na ní její milovaný několikrát vykašlal kvůli jiným holkám se prostě tak nějak o svou nejku bála.
Byl to jasný děvkař. Holky si domů vodil každý den a Beyah byla jedna z mnoha, aspoň to si Emily myslela, ale oni to viděli jinak.
Nathan jí tolikrát říkal, že je pro něj výjimečná, že je jiná a dělá ho lepším.
Byla to ale pravda, nebo chtěl být jen první, kdo jí přetáhne?

,,Nic mezi námi není, Emily. Nathan je jen kamarád a tam to končí..."
Sama dobře věděla, že teď lže hlavně sobě. Už dávno to nebyl jen kamarád, ale bylo pro ni podstatné, utajit jejich vztah před celým světem.
Co by na to řekli spolužáci?
Nathana měl každý rád i po tom, co odešel, vryl se do kůže spoustě kamarádů, kteří na něj rádi vzpomínají.

Ale Beyah byla přesvědčená, že už se z toho dostala. Že už ho nemiluje a jen se tak škádlí.
Přespávali u sebe, usínali v objetí a občas proběhl nějaký ten polibek.
No bodejť, to je přece jasný znak přátelství.

Ale z jeho pohledu to byl jen flirt, flirt, co přerostl v obrovskou lásku.

Byl moc hrdý na to, aby jí to řekl a ona moc nešťastná na to, aby ho pochopila.

Sama jednou řekla, že kdyby bydlel jen o pár kilometrů blíž, pravděpodobně by to dali dohromady.

Byla jen otázka času, kdy se to stane...