Dávám Ti ještě jeden den

Odmítání

V čí náruči ses schovala, když jsi jinému sbohem dala?

Všechno bylo jinak. Ona sice cítila vztek a bolest, kterou jí Erik způsobil, ale to nebylo vše, taky cítila obrovskou úlevu.

Zavolala Nathanovi. Věděla, že jeho hlas jí utěší. Po celý vztah s Erikem s ním udržovala kontakt a jediný, kdo to nevěděl, byl sám Erik.

,,Ty jsi se s ním vypsala? Celou tu dobu jsme na tebe čekal. Čekal jsem a s žadnou jsem nespal, protože to já jsem chtěl být ten první..."

Znělo z telefonu. Mrzelo jí, jak to dopadlo, protože tohle nebylo to pochopení, co očekávala.
Byla to další bolest, co jí způsobil.

Slzy se jí začali drát do očí a ona neudržela vážnou tvář. Začala na facetimu plakat a on to všechno viděl.

Možná se v něm hlo svědomí.

,,Beyah, omlouvám se, já jsem to tak nemyslel..." Tohle byla věta, co od něj chtěla slyšet, ale vlastně nikdy nezazněla. Hokejista byl tak pyšný, že jí nedokázal říct jen jediné 'promiň'.
A tak zavěsil.

Trvalo to další dlouhé týdny, než se znova kontaktovali. Byl naštvaný tak dlouho, že Beyah na všechnu tu bolest zapomněla.

Začala se věnovat sama sobě.
Seberozvoji.
Začala pracovat sebelásce a to jí stálo úsilí. Věnovala se motorkářství, aby byla co nejlepší a že jí to šlo.
Stala se novou, lepší verzí sama sebe.

Nepotřebovala muže.
Nepotřebovala nikoho.
Najednou byla silná a nezávislá.
Možná nevěděla, co od života chce, ale aspoň si byla jistá, co nechce.

Nechtěla stereotyp.
Nechtěla hranice.
Nechtěla zůstat zaseklá na jednom místě.

Pořad se posouvala a rostla.

Kdo tě v tom podporoval, Beyah?

Nathan.