The BEST on stage 👑

Díky

Do školy jsem přišla sice až na druhou hodinu, ale dorazila jsem. Ze svých šatů jsem se převléknout nestihla, a tak jsem vypadala, jak kdybych přišla z runwaye. Měla jsem od Cassidy i Alicii dohromady devět zmeškaných hovorů, což bylo celkem pochopitelné, protože jsem si vypla vyzvánění.

„Dobrý den. Omlouvám se, že jdu pozdě, ale já...ehm...zaspala." Vešla jsem do třídy.

„Shepherdová? Zrovna do vás bych pozdní příchod neřekl. Dobrá, posaďte se." Odpověděl mi pan Thompson, učitel na dějepis, a já se posadila do lavice vedle Cassidy.

„Kde jsi byla?" Šeptla.

„To je hodně dlouhý příběh." Zašeptala jsem nazpátek a začala vnímat výuku.

***

Když jsem o přestávce holkám vylíčila, co se tu noc dělo, obě se mohly potrhat smíchy. Samozřejmě i já, protože tolik vtipných věcí se mi ještě za pouhých ani ne dvacet čtyři hodin nestalo.

„Takže s tebou tančil." Alicia skoro nemohla popadnout dech.

„Jo. A pak mi vykládal, že mě má hrozně rád a další blbosti." Potvrdila jsem.

„Vždyť to zní jak útržek z nějaké komedie!" Smála se Cassidy.

„Ale kdybyste viděly ty videa! Já vám to jako moc nedoporučuju, ale Oscar je má na Instagramu skoro všechny." Skousla jsem si ret.

„No tak počkej." Alicia začala projíždět telefon, u čehož se ještě párkrát zajíkla smíchem.

Netrvalo to dlouho a ona dostala další záchvat smíchu a když nám třesoucí se rukou ukázala telefon a něm video, jak se mnou Johnie tancuje, s Cassidy jsme se přidaly.

„To je tanečník za všechny prachy!" Řekla Cassidy mezi smíchem.

„Víš co? Já uspořádám ples a pozvu ho tam!" Alicii začaly téct slzy z toho, jak se smála. A to vlastně nám všem.

Dnes ve škole chybělo hodně lidí a mně bylo jasné proč. Pokud se do školy dostavili lidi, co byli na Johnieho akci, stěžovali si na bolest hlavy nebo skoro celý den prospali na lavici. Jojo, s alkoholem se to přehánět nemá...

***

Přišla jsem domů s tím, že se budu učit. Moje plány ale narušily čtyři zmeškané hovory. Tři byly od mámy a ten jeden od neznámého čísla. Rozhodla jsem se tedy nejdříve zavolat na neznámé číslo, protože představa, že budu po tak dlouhé době zase mluvit s mámou mě docela děsila.

„Ano?" Ozvalo se.

„Omlouvám se, jestli ruším, ale mám tady od vás zmeškaný hovor." Začala jsem.

„Jo. No, volal jsem ti." Řekl hlas.

„To vím. Teď bych ale byla ještě trochu radši, kdybys mi řekl, kdo jsi."

„Johnie..." Fajn, hovor s mámou by byl lepší. Neměla jsem slov.

„Kde jsi sakra vzal moje číslo?!"

„To teď není podstatné, ale-"

„No to teda je podstatné! Hele, jestli jsi někoho vydíral, aby ti to číslo dal..."

„Ne, neboj, to jsem neudělal. Je mi to hodně trapné, ale byl bych asi fakt idiot, kdybych ti za tohle všechno nepoděkoval. Takže...ehm...díky, jo?" Mlčela jsem. Muselo ho to znervóznit, ale já jsem opravdu nevěděla, co říct. Hlavou mi běhalo nespočet otázek.

„Díky za to všechno." Asi jsem ho přestala vnímat. „A kdybys chtěla..." zarazil se. „Mae? Jsi tam?" Oslovil mě jménem?! A dost, na tohle nemám. Hovor jsem ukončila. Johnie si musel sice myslet spoustu věcí, ale já jsem tento hovor prostě nemohla z nějakého důvodu vést dál. Možná jsem pro něj udělala víc, než si zasloužil, ale poděkování jsem vážně nečekala a byla z toho slušnou dobu v šoku.

Když jsem se pokoušela volat mámě, pro změnu mi to nebrala zase ona. Tak jsem se rozhodla zajít za Samem. Ještě se nedozvěděl, co se stalo, a navíc jsme chtěli trénovat tu písničku. Tentokrát jsem se ale převlékla do něčeho pohodlnějšího než do večírkových šatů a balerín, ze kterých už mě bolely nohy a na patě se začaly objevovat drobné puchýře.