Smer do prdele (Robert Fico X Peter Pellegrini)

Zavřete oči, odcházím...

Fico:

S Peterem jsme strávili celou noc. Když jsem se ráno probudil, tak jsem pomálu ani nemohl uvěřit tomu, že vedle mě ještě leží. Zvedl jsem se a koukl na telefon, kolik je vlastně hodin. Měl jsem tam 150 zmeškaných hovorů a většina z nich byla od Danka. Během zkoumání toho, kdo mi to vlastně volal mi najednou vyskočil příchozí hovor od Danka. Zvedl jsem ho.

,,JE TAM S TEBOU PELLE?!" Danko do telefonu přímo vřískal.

,,Jo je, proč?" Byl jsem pořád ještě rozespalý.

,,TAK SI PUSŤTE TELEVIZI, TEĎ HNED!"

,,Peter ale ještě spí a já ho nechci budit..."

,,NA TO TEĎ SER! VZBUĎ HO A JDĚTE SE KOUKNOUT, CO TAM DÁVAJÍ!" Šel jsem teda vzbudit Petera, který z toho moc nadšen nebyl, jelikož chtěl ještě spát. Pustili jsme si televizi a tam byl rozhovor s Matovičem.

,,To si mě tahal z postele jenom kvůli tomuhle dementovi?!"

,,POČKEJ, CO TAM BUDE ŘÍKAT! TO SE ZESEREŠ!" Andrej to položil. Matovič se mezitím s moderátory v televizi rozmluvil.

,,A my už dnes zde ve studiu vítáme premiéra Slovenské republiky Igora Matoviče, který odhalil šokující zprávy o bývalém premiérovi Robertu Ficovi, pane Matoviči, jak jste vůbec na tyhle informace přišel?"

,,Tak ono se to málo ví, ale my se Svetlanou jsme byli opravdu dobří přátelé a právě od ní jsem získal tyto informace."

,,No dobře, ale jak jste zjistil, že manželku pana Fica zabil právě jeho stranický kolega?"

,,Svetlane jsem opakovaně volal a až po několikáté mi to zvedl její ošetřující lékař, který mi právě sdělil, že Svetlana utrpěla vážná zranění a nevyhnula se ani krvácení do mozku. Nyní se nachází v kómatu a šance, že se vzbudí nejsou moc veliké a když už, tak by se prý měli očekávat značná poranění mozku, která ji rozhodně změní život."

,,No dobře, ale jak jste zjistil, že ji zabil právě pan Pellegrini?"

,,Ona u mě těsně předtím byla. Když odcházela tak mi řekla, že jsi jde vyřídit něco s Pellegrinim. To jak to dopadlo asi už víte."

,,No nic, pojďme se vrátit zpět k těm fotkám, co-"

Vypnul jsem televizi a otočil se na Petera, kterému se z očí řinuly slzy.

,,Proč já, proč vždy já?! Co pak nemůžu být nikdy šťastný?" Peter byl zlomený. Objal jsem ho. Tohle si on nezasloužil.

,,Petere, to bude dobré..."

,,NEBUDE! JSME V PRDELI" Stále jsem držel Petera v náručích. Sám jsem nevěděl, co budu dělat. Bylo mi jasné jenom jedno, Petera musím před tou špínou ochránit.

,,Petere, musíš odjet." Peter zvedl hlavu a podíval se na mě očima, které byly stále plné slz.

,,Já chci být ale s tebou!"

,,Já s tebou chci být taky! Miluji tě a chci tě chránit! Proto tě musím nechat odjet." 

,,Dobře..." Ještě chvíli jsem u sebe Petera držel. Nenáviděl jsem ho vidět takhle zničeného. Jelikož nás nic lepšího nenapadlo, tak jsem se rozhodl, že pošlu Petera bydlet k Náhlikovi. A tak jsem znovu zůstal sám. Ovšem tentokrát to nebylo kvůli mně.

10. červen 2020

Peter odstupuje ze SMERu. Ani jsem mu nestál za to, aby mi to nějak vysvětlil. Když jsem mu volal, tak mi to nezvedl. Nezvedne mi to už asi nikdy...

28. listopad 2020

Peter založil novou stranu. Kdo jiný by měl být jejím členem než Náhlik. Stále jsem sám. Za chvíli budou Vánoce a nový rok. Tyhle svátky jsme měli strávit spolu s Peterem dohromady, ne já sám doma. 

31. prosinec 2020

Jsem znovu v Tatrách. Přesně tam, kde jsme byli spolu s Peterem před rokem. Teď jsem tu sám stejně jako jsem byl sám v létě, stejně jako jsem byl sám na podzim a stejně jako jsem sám i teď v zimě. O Vánocích jsem viděl Danka, jak šli s Harabinem spolu po chodbě. Drželi se za ruce. Nenávidím sebe i svůj život. Dal bych vše na světě jenom proto, aby se Peter vrátil zpět ke mně. Čekal jsem sám na půlnoc stejně jako jsem sám hleděl o půlnoci na ohňostroje oslavující příchod nového roku. Jediné, co jsem si přál bylo, aby se Peter vrátil. 

Jenže on se nevrátil. Nebyl tu se mnou ani další rok, ani ten další. Myslel jsem si, že jsem o něj nadobro přišel. Někde vzadu mi ale stále ještě svítala naděje a jak je známo, naděje umírá poslední.

1. říjen 2023

Pelle:

Robert vyhrál. Nevěděl jsem, co na to mám říct. Nenáviděl jsem ho do morku kostí. Ať už naše historie byla jakákoliv, tak kdykoliv jsem si sundal růžové brýle, tak to vypadalo úplně stejně. Robert mě možná miloval jenže já jsem byl výjimka. Obrovská výjimka, na kterou se snad nedalo ani brát zřetel. Byl jsem jediný, pro koho by udělal první poslední. A taky jediný, kdo mu teď mohl pomoct.