Algol - na křídlech Azraela

Kapitola jedenáctá

Místo: Las Angeles, Nevada, USA
Čas: někdy v budoucnosti

Opojení – tímto slovem by se dalo nazvat sladce intenzivní uvolnění, které mezi nimi panovalo. Nebylo třeba ani žádných slov. Cítil jeho dech, který mu periodicky dopadal na kůži hrdla, když mu spočíval v náručí. Každou částí svého já vnímal hřejivost, dokonalý klid i fyzické nasycení se jejich vzájemností. Špičkami prstů mu bloudil pod pokrývkou po extaticky hladké kůži na bedrech. Milenec mu s naprostou přirozeností přiléhal k boku s hlavou uloženou mu na rameni a levou dlaní spočívající na středu Filipova hrudníku, kde tomu doteku vstříc pozvolna odbíjelo i jeho srdce.

Vše se zdálo dokonalé – a to bez ohledu na fakt, že tento byt jednoduše neměl rád. Byl až příliš exterristicky prázdný, podivně neosobní a hlavně nepůsobil v žádném slova smyslu dojmem domova. V jisté sterilitě příliš mnoha prostoru si zde Filip připadal spíš ztracený a ani transparentní strop nad nimi tomu všemu nepřidával na příjemnosti. Sebastién si ovšem zatím nedal ani jednou říci a vždy skončili zde. Do jisté míry to chápal. Jak snadno ty začneš jen tak někomu věřit? Optal se v myšlenkách sám sebe.

V leže na zádech vzhlížel k nespočtu hvězd, které jako by na ně dohlížely z dob těžko říci jak vzdálených. Přímo ve středu oblohy s podobností hluboké ráně vše protínala vlastní domovská galaxie v objetí jemně poblikávající záplavy světelných bodů více než pozvolna vířící hloubky postupující noci. Jen měsíc zůstával ukrytý ve svém novu.

„Dnes nebudeš spát?" Sebastiénův hlas jej trochu vyrušil z rozjímání.

„Nevím. Zatím asi nechci," odpověděl mu tiše a znovu se odmlčel aniž by odvrátil pohled od výjevu nad jejich hlavami. „Věřil bys tomu, že svého času většina lidí v rozvinuté části světa ani jednou takový pohled nezažila?" Cítil, jak se Sebastiénova hlava pohnula nejspíš také při vzhlédnutí.

„Ano. Bylo to kvůli světelnému smogu. Několik generací," přitakal milenec polohlasně. „Dnes je to ale mnohem lepší. Bude to asi tou bariérou nad městem. Jak že jí to říkáte?" vystoupala Sebastiénovi intonace hlasu v otázce.

„HEPA," odvětil Filip okamžitě, „nebo také HEPAsféra, ale to se moc nepoužívá." Mělce se k tomu nadechl. „ Jedna z mnoha jejích funkcí je i filtrace světelného smogu," vyslovil evidentně ze školy naučeným způsobem.

„To je fascinující," zašeptal Sebastién a Filip se ohlédl k jeho profilu tváře stále zaměřené vzhůru k obloze.

„Nejspíš." Prostě se musel pousmát. Občas jej až zarážely Sebastiénovi rozsáhlé znalosti ledasčeho. Poprvé u něj měl tu čest vidět nepokrytý úžas nad něčím, co pro něj bylo nové.

„Je to energetické pole nastavené v inverzním rozsahu frekvenční neutralizace vůči převážně CRI osvětlení megaměsta. Proto můžeme vidět nebe takové, jaké je," pokračoval Filip dál v jedné ze základních znalostí již malých dětí žijících v Las Angeles. Sebastién se pod tělem podepřel v pokrčení pravice a tím se nad ním částečně naklonil.

Pohlédl mu do očí, ale nepřerušoval jej. Na úzkých rtech se mu usídlil jemný úsměv. Filip si velmi zřetelně vzpomínal na to, jak právě cosi taktového Sebastiénovi tak zoufale scházelo v době, kdy do Las Angeles přiletěl. Jak sladké bylo vychutnávat tuto změnu. Naděje že k tomu dopomohlo i to, co se mezi nimi začínalo teprve rozvíjet, byla na tom všem ještě lahodnější.

„Spolu s tím odděluje HEPA mikroklima vnitřní biosféry a z vnějšího pouštního vzduchu především v nočních hodinách extrahuje vodní páry, které jsou pak zachycovány ve třiceti osmi budovách hydrokondenzátorů pravidelně rozmístěných kolem celé kopulovité bariéry nad městem. Kapalná a vyčištěná voda je posléze svedena podzemní potrubní soustavou do hydrorezervoárů v blízkosti těch energetických. Odsud se napájí celé město a především zástavbová teraformace. Je to uzavřený cyklus, který zahrnuje i recyklaci nejen vody a zpětnou kondenzaci vnitro biosférických vodních par. HEPA napomáhá i filtraci vzduchu a především snížení vlivu vnějšího klima na to vnitřní. Co si budeme říkat? Jsme uprostřed pouště," ukončil Filip svůj krátký výklad.