Slunce svítí, slunce září,
pálí do růžových tváří,
Dívka oči otevřela,
nevěřila, co uviděla.
Město velké, plné lidu,
kde aň v noci není klidu.
Na sobě šaty z hedvábí šité,
na krku šperky zlatem polité.
Na kráse jí však nezáleželo,
když cítila jak ji srdce bolelo.
Ach kdepak je ten Pales,
kam zas ten debil zalez.
Po ulicích prochází,
a starého muže nachází.
Y/n už to dál nesnese.
"Pane neviděl jste Palese."
Cizinec hlavou zatřese.
Pales toť bůh dobytka dítě,
až skonáš spatříš ho určitě.
Dívka otočí se s povzdechem,
muž odejde s výsměchem.
V tom však spatří lidí davy,
nesouc se za velké slávy.
"Co se děje" ptá se ženy.
"Všichni míří do arény"
Než stačí říci více slov,
uvidí ji fylozof.
"Děvče, co tady tak sama,
však víš, že bude velké drama"
"Ach, to bych tam jíti měla."
Y/n starce vyrozuměla.
Oba jdou tedy hop a skok
k bráně zamíří jejich krok.
Když ke vchodu dorazí
Pomalu se zarazí.
Přednimi strážní muži stojí,
Y/n se jich trochu bojí.
"Prosím, smím dovnitř jíti"
Srdce až v krku děvče cítí.
"Nesmíš, nesmíš milá ženo,
to ti není povoleno"
Vtom však muž na bílém koni,
vesele podkovičiky zvoní.
Dívka mu do očí pohlédla,
hned věděla koho zahlédla.
Toť Římské říše panovník,
vládce a bystrý bojovník.
"Jen ji pusťte" říká on,
hlas znějící jako zvon.
Ona je tedy dovnitř vchází,
milí úsměv na něj hází.
Sedá si na volné sedadlo,
čeká až začne divadlo.
Do arény již muži jdou
někteří zbraněmi šermujou
Ona však pozná známou tvář,
oči čisté jak slunce zář.
"Palesi!"
Y/n řve jak na lesy.
On si ji však nevšímá,
neboť boj právě začíná.
Otevře se další brána,
Dívka spatří zlého pána.
Vysoký jak Šrí Lanky dluh,
v ruce drží meč a luk.
Ostatní se k boji připraví,
v milost bohů tiše doufají.
Y/n však v tu chvíli vstává,
přes zábranu parkur dává.
Ze země sbírá meč a štít,
musí přec Palese zachránit.
Kolem vojáka rychle probíhá,
meč mu do srdce hbitě zatíná.
V tu chvíli na ni další útočí,
ona s ním ale rychle zatočí.
Obr mezitím napadá Palese,
hluk diváků okolím nese se.
Y/n mu rychle na pomoc spěchá,
přec se tím debilem porazit nenechá.
Než se však dívka o něco pokusí,
cítí jak ji ruka pomalu zadusí.
Y/n snaží se vyprostit z sevření,
muž pokračuje ve stálém dušení.
Pales nebojácně drží zbraň
seká vojákovu ruční tkáň,
On na něj jen zmateně pohlédne,
než svou ruku na zemi zahlédne.
Yn už také na zemi leží,
vstává, jde jí to však stěží.
Do ruky bere ostré kopí,
gladiátor se ve své krvi topí.
Je slyšet pouze jásot davu,
když mu děvče utne hlavu.
