Problém

3.

⚠️Upozornění!!!⚠️ Tahle kapitola není vhodná pro čtenáře mladší 14ti let!!!

Akito's POV:

Zničehonic se ke mě ze skupiny lidí přiřítila Nene Kusanagi z Toyovy třídy.
,,AKITO SHINONOME!!!" Zařvala na mě, ještě než ke mě došla. ,,JAK SI DOVOLUJEŠ PŘIBLIŽOVAT SE K MÉMU VYVOLENÉMU?!!!"
,,Není to tvůj vyvolený!!!" Křikl jsem na ni. ,,Navíc my jsme teď spolu, tak se do toho nepleť!!!"
,,NE!!! ROZEJDĚTE SE!!! IHNED!!!" Pokračovala Kusanagi-san s řevem. ,,Já a Toya-kun jsme spřízněné duše!!!"
,,Co máš za problém?!!!" Zakřičel jsem.
,,Já mám problém?!!!" Zeptala se mě s křikem Kusanagi-san.
,,No vypadá to tak!" Křikl jsem. ,,Ale jestli se budeš nadále srát do mého a Toyova milostného života, tak já budu mít problém s tebou!!!"
,,JAK SI DOVOLUJEŠ TAKHLE NA MĚ MLUVIT?!!!" Zařvala na mě Kusanagi-san. Ihned nato se chopila židle a chtěla na mě zaútočit. Vtom se do boje ovšem vmísil Toya.
,,Nech toho, Kusanagi-san!!!" Zakřičel na ni. Kusanagi-san ihned položila židli zpět k lavici, jako kdyby ji Toya zhypnotizoval.
,,Promiň mi to, Toyo-kun~" Omluvila se Kusanagi-san. ,,Jen jsem tě chtěla ochránit~"
,,Přestaň se takhle chovat...prosím..." Řekl Toya.
,,Ale Toyo-kun~" Usmála se na něj Kusanagi-san. Ihned jsem Toyu chytil za ruku a vytáhl jsem ho ze třídy než se stane něco horšího. Ihned poté jsme se rozeběhli daleko od třídy 1-B. Nevěděl jsem, kde se nejlépe schovat, ale poté jsem si všiml, že dveře staré nepoužívané učebny jsou odemčené. Ihned jsem tam Toyu zatáhl a zamkl jsem.
,,Jsi v pohodě?" Zeptal jsem se ho.
,,Asi jo..." Řekl Toya. ,,Jsem...jen trochu v šoku..."
,,Neboj~" Usmál jsem se. ,,Už jsi v bezpečí~"
,,Tak tomu věřím~" Usmál se Toya.
,,Mám menší návrh." Řekl jsem. ,,Co kdybychom nešli na první hodinu~"
,,Já nevím...nebudeme mít trest?" Zeptal se mě Toya.
,,Klídek~" Usmál jsem se. ,,Alespoň si užijeme víc spolu~"
,,Akito..." Oslovil mě Toya. ,,N-nemyslíš snad..."
,,Vypadá to, že mě znáš lépe, než jsem očekával~" Usmál jsem se provokativně, zatímco jsem se přibližoval pořád blíž a blíž.
,,Akito...co chceš-" Začal Toya, ale já jsem ho nenechal domluvit. Než stihl pokračovat, chytil jsem ho za triko, přitáhl si ho blíž ke mě a políbil jsem ho. Toya se nějakou chvíli cítil méně komfortně, ale po chvíli mi polibek oplatil. Nevydržel jsem to a do činnosti jsem zapojil i svůj jazyk. Můj jazyk začal ihned prozkoumávat vnitřek Toyových úst. Po dvou minutách Toyovi však začal zvonit telefon, takže jsme polibek museli bohužel přerušit.
,,Volá mi Kusanagi-san..." Řekl Toya nervózně. ,,Akito...myslím, že už je čas, abychom-" Já jsem však místo odpovědi jen Toyu znovu chytil za triko a odstrčil jsem ho na gauč, který se zde z nějakého důvodu nacházel. Než Toya stihl zhodnotit situaci, už jsem se nacházel nad ním. Nedalo mi to a začal jsem ho znovu líbat. Ovšem tentokrát jsem mu nedal polibek na rty, ale na jeho krk a postupně jsem po jeho krku pokračoval až kam to šlo, což byl límec jeho trika.
,,A-Akito..." Oslovil mě Toya. ,,N-nechceš snad-" Já jsem se na něj jen provokativně usmál, strčil jsem mé ruce pod jeho triko a pomalu jsem mu ho sundal. Poté jsem od místa kde jsem skončil pokračoval s líbáním pořád níž a níž až k jeho pasu. Když už jsem nemohl dál, tak jsem na něj jen šibelsky pohlédl.
,,Akito na to nemysli..." Řekl Toya.
,,Proč? Bude zábava~" Řekl jsem.
,,Co když se na to přijde...?" Zeptal se mě Toya.
,,A co když ne~" Pokračoval jsem. ,,Navíc je zamčeno. Jak by se na to mohlo přijít~"
,,Akito...nevěřím tomu, že to říkám." Řekl Toya. ,,Pokračuj..."
,,Takhle se mi líbíš~" Usmál jsem se a začal jsem mu sundavat kalhoty. Pak jsem pokračoval dál a dál, až jsme byli oba úplně nazí. Všiml jsem si, že se Toya trochu třásl.
,,Nervózní~" Zeptal jsem se ho.
,,Divíš se?" Zeptal se mě. ,,Nemám s tím ještě žádné zkušenosti! Nikdy jsem to nedělal!"
,,To já taky ne~" Řekl jsem. ,,Ale něco málo si z biologie pamatuju~"
,,Fakt jo?" Zeptal se mě Toya. ,,Nepropadáš z ní náhodou~"
,,Tak za tohle zaplatíš~" Řekl jsem s provokativním úsměvem. ,,Budeš litovat toho, že jsi to řekl!" Pak jsem pokračoval v práci, ale pořádně jsem se rozjel.
,,Ah~" Zasténal Toya.
,,To je ono! Víc! Sténej víc!!!"" Pobízel jsem ho a trochu jsem přidal.
,,Ngh~ Ah~"
,,Ještě! Víc!!!" Křikl jsem. ,,STÉNEJ VÍC!!!"
,,A-Akito...p-přestaň...! Ah~" Bránil se Toya. ,,B-bolí to...ngh~"
,,Říkal jsem, že toho budeš litovat~" Řekl jsem. ,,Dělej! Chci tě slyšet! Chci slyšet tvůj sten!!!"
,,Nghhh~ A-Akito...n-nech t-toho... p-prosím...ah~" Přemlouval mě Toya. I když jsem si všiml, že je Toya celkem zpocený a dost ztrácí energii, tak jsem nepřestával. Úplně jsem zapomněl na vyučování. Jediné, co jsem teď momentálně chtěl bylo pokračovat v tom, co jsem dělal. Byl jsem s touto situací nadměrně spokojený a nechtěl jsem přestat. Takhle to pokračovalo několik hodin...

Další kapitola je venku.☺️☺️☺️ Jak si myslíte, že bude příběh pokračovat? Teorie, nápady a reakce pište do komentářů nebo do soukromých zpráv.💖💖💖