Můj majetek- 𝐓𝐨𝐦 𝐊𝐚𝐮𝐥𝐢𝐭𝐳

°•večírek?°•

"Víš o tom, že jsi krásná Kiro?.."
Zaznělo z jeho úst.

Musela jsem ve své hlavě zpracovat, co mi to konečně řekl.
Srdce mi bušilo o závod..
Jeho oči se dívala přesně do těch mých.
Zase jsme zažívali náš dlouhý oční kontakt.

Vypadal, jakoby litoval toho, co řekl, protože já mlčela.
Chtěla jsem mu něco říct, ale co bych mu měla říct?
Chvilku jsem přemýšlela, co pro boha řeknu, co vybliju za slova.

"Víš o tom, že ti víc?"
Ano, tohle jsem vyblila.

On se lehce uchechtl.
Ach, byla to chyba říct tohlel?

"Na tebe nikdo nemá, ani já." Řekl a zasmál se.

Teď jsem se pro změnu uchcechtla já.
Můj trub se zvedl.
Teď jsem seděla na mém zadku.
Tom stále ležel.

Nenapadlo mě nic lepšího, než ho hladit. Zahrabla jsme jednu mojí ruku do jeho vlasů. Masírovat jsme mu hlavu. Vypadal, jako kdyby si úžívál.

"Kiro?"

"Ano"

"Myslíš, že by byl dobrý nápad dneska v noci uspořádat venku večírek. Jako jen pro kolegy, že by jsme tam byli všichni."
Pravil.

"Určitě! Určitě by to byla zábava."

"Dobře, ale teď už musíme jít za ostatními. Ani neví, že jsme už přijeli.
Jsme poslední, takže tady mají být všichni."

"Jo, jasný, tak pojď." Hned jak jsem řekla, jsem vztala z postele a šla ven z pokoje, sama.

Zavřela jsem dveře a musela zpracovat, co se ro vlastně událo.
Prý jsem krásná!!

Hned otevřel dveře Tom.

"Hele, tak jdeme všem klepat na dveře a říct jim že jsme tady a o té party, řekni jim, že si podrobnosti o ní, řekneme v jídelně, tak se všichni vejdeme. Taky jim řekni, ať v té jidelně budou třeba tak v pět hodin." Rozkázal.

"Jasný, jdu do leva klepat a ty běž do prava." Vyřidila jsem.

Oba dva jsme se rozešli.
Zaklepala jsem hned na první dveře na levo.
Hnedka po chvilince se otevřely.
V nich stála Vivien.

"Jé, hele kdopak se ru objevil. Ahoj Kiro, co chceš?" Řekla a protočila své oči.

"Mám ti vyřídit, že už jsme tady všichni a taky, že se všichni máme sejít v pět hodin v jídelně, aby jsme se na něčem domluvili. Zatím.. čau." Dopověděla jsem a hned odešla.
Pro jistotu, ať mi zase nezačne říkáte nějaké píčoviny.

--------------------------------------------------------------

Takhle jsem udělala všechny dveře na levo..

Hned, jak jsem to vše udělal, bylo pět hodin.
Toma jsem nikde najít nemohla.
Bylo mi trochu zřejmé, že aú jsou všichni v té jídelně, tak jsem tam šla.

Netrvalo mi to ani moc dlouho, najít tu jídelnu. Na to, že jsme tu poprvé, význam se.

Vešla jsem do vnitř a všechny pohledy byly na mně.

"Tak už jsme tady všichni." Řekl docela DOST náhlás Tom.
Pro boha, bylo to tak trapné, mohla jsme se z toho až do země zabořit.

"Takže, vítám vás na Italských Alpách! Konečně jsem tady všichni a můžeme se bavit. Chtěl bych,ch naší první noc, co jsme tady, udělat večírek. Bude venku, před hotelem, no prostě kde je zahrada. Bude začínat v osm hodin večer a končit, no to nevím, prostě někdy to rozpustíme, ale dobré je, že majitelé řekli, že tady poblíž nikdo nebydlí, takže můžeme mít hudbu puštěnou jak náhlas chceme. To je pro dnešek vše. Zatím ahoj." Kpnečně Tom končil svůj monolog.