DADDY'S LOST BOY (Incest)

Souboj

ALEX

Nikdo se o mě v mém osobním vězení nestaral. Žádné jídlo ani žádné ošetření. Jen jednou denně mi Hugo nechal donést láhev vody. Byl jsem hladový a měl jsem vnitřní i povrchová zranění. Pořád jsem krvácel z genitálií. Myslel jsem, že je to ze zranění, co mi způsobil Jamal, ale pak mi došlo, že jsem dostal menstruaci. Vyděsilo mě to, protože to znamenalo, že moje hladina testosteronu klesla vzhledem k tomu, že jsem nemohl brát hormony a to bylo jen moc zlé. - Byl jsem opět plodný a mohl jsem otěhotnět. Sice jsem si tím ověřil, že jsem zatím neotěhotněl, ale může se to stát. Menstruace mi pomale končila, protože po vysazení hormonů je menstruace mírná a krátká, ale i tak to znamená, že jsou moje orgány schopné reprodukce a toho jsem se děsil.
Jamal se naštěstí pár dní od našeho posledního setkání neukázal. Alespoň myslím, že to bylo pár dní, protože moje nové vězení nemělo okna, stejně jako pokoj ve Zlatých ptáčcích, takže jsem skoro neměl pojem o čase. To jediné, co mi dalo jistotu, že je den byla služka s lahví vody, což jsem předpokládal, že je ve dne a také v tu dobu vynášela kýble s obsahem mé potřeby.
A co jsem dělal s časem, když jsem byl prakticky jen přivázáný u matračky? Absolutně nic... nešlo dělat nic kromě toho, že bych se třeba mohl oběsit na řetěze a tak jsem většinu času spal, abych zaspal hlad a bolest, která se naštěstí den za dnem vytrácela, ale hlad byl silnější. Když jsem se ptal a prosil tu služku o jídlo, samozřejmě na to vůbec nic neřekla a mě došlo, že mě nehodlají krmit vůbec.
Moje psychyka na tom byla vážně špatně. Nehledě na to, že jsem se modlil, aby se už Jamal nevrátil, ale jak slíbil, vrátil se.
Stalo se to zrovna, když jsem obcházel dokola kolem tyče, abych si nezpůsobil proleženiny a mentální újmu z nesnesitelné nudy. Byl jsem zachumlaný do deky, protože byla zima a já neměl žádné oblečení. Deka i matrace byly špinavé od mojí krve štěně jako moje stehna. Chtěl jsem se alespoň opláchnout vodou v láhvi, ale brzy jsem zjistil, že jedna malá voda denně mi nestačí a já si ji chtěl šetřit.
Jako tělo bez duše jsem asi po sté obcházel tyč a v ruce držel řetěz, aby nedrhl o zem, když v tom se otevřely dveře a v nich se objevil Hugo a jeho služka. Stál jsem na místě a překvapeně na ně hleděl. Co mohl Hugo chtít? Nebyl tu už tak dloho, že jsem myslel, že nedojde nikdy.
,,Stojíš na nohou, to je dobré znamení. Jak se cítíš?" Zeptal se Hugo, jako kdyby jsme byli jen staří známý, kteří se potkali na ulici.
Umíral jsem hlady, všude byla moje krev a měl jsem na sobě viditelné známky od bití a on se mě zeptá, jak se cítím?! Jeho cinismus a nadlehčená slova mě rozzuřily a já sebral poslední zbytky energie a rozběhl se proti němu. Chtěl jsem ho zmlátil tak, jako mě zmlátil Jamal, ale řetěz mě zastavil. Pouta mě řezaly do zápěstí, řetěz byl napnutý, stejně jako moje emoce, když jsem nenávistně hleděl Hugovi do očí. ,,Vážně ses mě přišel zeptat na tohle?" Zeptal jsem se chladně a Hugo si prohlížel moje tělo a krvavá stehna, protože ze mě při rychlém pohybu spadla deka. ,,Dobře chápu... jen klid. Vím, že podmínky tu nejsou nejlepší, ale dnes se vykoupeš." Řekl a luskl prsty, načež se ta služka rozešla k vaně, kterou opět začala připravovat na koupel.
Došlo mi, že koupat jsem se měl tehdy, kdy měl přijít Jamal a se zalapáním po dechu jsem se otočil na služku u vany. ,,Přišel jsi, jen abys zjistil jestli jsem ještě k ošukání." Hlesl jsem bezradně s pohledem na tekoucí vodu a pomalu se otočil zpět na Huga, který jen překvapeně zavrtěl hlavou. ,,Jsi vážně chytrej a očividně ještě něco zvládneš, takže máš dvojitou poklonu." Řekl s úsměvem. ,,A co když už nebudu moct nic zvládnout?" Zeptal jsem se s obavami v hlase. Hugo mi jen chvíli hleděl do očí a já věděl, že odpověď byla přesně to, co jsem čekal. ,,Tohle místo je můj hrob, že ano?" Odvětil jsem za něj otázkou a naplňovala mě silná úzkost a bezmoc. ,,Žádné zvířátko nepřežije páníčka. To je smutná pravda." Řekl Hugo a já na něj jen hleděl přes clonu slz. ,,Kolik času ještě mám?" Pípl jsem tiše a on si jen povzdechl. ,,To záleží na tom, jak dloho ještě vydržíš bez jídla a na Jamalově zacházení." Odtušil Hugo a já sklonil zrak a zavřel ztěžka oči. Po tváři mi stekla slza zoufalství a Hugo mi ji setřel. ,,Nemůžu dostat alespoň trochu jídla?" Pronesl jsem prosebně a doufal, že ho přesvědčím.
Zemřít na vyhladovění jsem rozhodně neměl v plánu a chtěl jsem se udržet na živu, jak to jen půjde, aby mě stihl táta najít. Musím to do té doby nějak zvládout a poskytnout si čas.
,,Pokud mě má Jamal chodit ničit, budiž... snesu to, ale chci za to jídlo, prosím." Poslední slovo jsem pronesl opravdu naléhavě a Hugo na mě jen dál hleděl a přemýšlel. Pak ke mě natáhl ruku a chytil mě za bradu, při čemž mi palcem pohladil spodní ret. ,,Moc rád bych ti vyhověl vážně... ale nemůžu tě tu udržovat dlouhodobě. Jamal se nikdy s jednou hračkou nezabaví na delší dobu. Jakmile mu přestaneš připadat krásný, je to konečná." Jen jsem otřesně zalapal po dechu a o krok od něj ustoupila, aby se mě přestal dotýkat. ,,Takže pokud mě nestihneš vyhladovet, tak mě to monstrum zmrzačí tak, že mě to zabije?" Pronesl jsem nevraživě a tiskl ruce v pěst. Hugo na mě chvilku uznale hleděl, skoro jakoby oceňoval moje postřehy. ,,Je tě škoda, to vím. Ale pokud si mám vybrat mezi Jamalovou motivací a úspěchem nebo tvým omilostněním, které mi žádný zisk nepřinese, moje volba je jasná." Řekl Hugo, jako by to měla být přiměřená omluva. Jen jsem začal tiše ronit slzy. ,,Tak si mě nech ty. Prosím tě..." Vzdechl jsem a doufal, že by Hugo mohl mít zájem, protože by to bylo určitě snesitelnější, než sadistické znásilňování od psychopata a případné zabití. ,,Promiň zlatíčko. Když dáš psovi hračku, nemůžeš mu ji zase vzít, jinak přijdeš o jeho důvěru. A kromě toho... já moc na kundičky nejsem." Pokrčil rameny Hugo a v tom se ozvala služka: ,,Koupel je připravená!" ,,Tak běž a hezky se vykoupej. Jamal tu brzy bude." Pobídl mě Hugo a já si beznadějně utřel slzy. ,,Mám menstruaci. Můžu otěhotnět. Potřebuju svoje hormony nebo alespoň kondomy! Prosím!" Namítal jsem naléhavě a on se jen pousmál. ,,To je rozkošné, ale neboj... porodu se určitě nedoziješ." Ujistil mě a odešel z místnosti.