Tanec Draků-Aemond (& Aegon) Targaryen Fanfikce

93.

Aegon i Larys oba dodrželi co slíbili takže mám teď dvojnásobně jistotu že nejsem v jiném stavu. Byla jsem později odpoledne v ložnici sama když se otevřela stěna a tam stál jeden ze zlatých plášťů. ,,Princezno!" ,,Co tady děláte?" ,,Musím vás odtud nějak dostat. Tady vemte si to na sebe." Podával mi obyčejnou košili, kalhoty a čepici aby jsem mohla skrýt své vlasy. Rychle jsem se převlékla a zapletla si vlasy tak aby mi pod čepicí nebyly vidět. Venku čekali další zlaté pláště, tajný průchod ve stěně zavřeli tak aby byl zase neviditelný a vedli mě uličkami pryč. ,,Dejte mi zbraň." Naléhala jsem. ,,Ale princezno, k čemu by vám byla?" ,,Otec mě naučil bojovat. Takhle se cítím až moc zranitelně." Nakonec mi dali meč a dýku. ,,Musíme do dračí jámi, bez Cannibala nemůžu pryč." ,,To ale budou čekat." ,,Zatím neví že jsem pryč, když si pospíšíme, zjistí že jsem pryč až když uvidí Cannibala letět pryč." Náš plán byl ale k ničemu, jen pár minut po tom co jsme opustili palác jsme narazili na stráže, hned se strhl souboj a mě jeden z plášťů nařídil aby jsem běžela pryč. Běžela jsem uličkami když mě někdo pevně chytil za zápěstí a stáhl ke straně. ,,Pusťte mě!" Vyjekla jsem. ,,Mlčte princezno, pomůžu vám." ,,Podle čeho mě všichni tak snadno poznávají?" ,,Vaše oči princezno, nikdo jiný takové nemá." Sakra to mi vůbec nedošlo, měla jsem Aemondovi sebrat jednu pásku přes oko, zakryla bych tak to fialové a zelené oči jsou celkem běžné. Neznámí muž mě držel pevně přitisknutou k sobě a jakoby mi četl myšlenky. ,,Tady, skryj své fialové oko." Otočil si mě k sobě a obvazem mi zavázal oko tak aby to vypadalo že jsem o něj nově přišla. ,,Teď vás nepoznají." Muž byl vysoký, hodně vysoký, se zatrpklým výrazem a přerostlími černými vlasy. Měl u sebe meč, nevypadal jako obyčejný obyvatel blešího zadku.