Láska bez konce

66. Podlost

Sid si uvědomovala, že sice je teď Albert v klidu, ale rozhodně nesložil zbraně. Pořád byla ve střehu kvůli tomu, že by mohl udělat něco, aby jí nebo Adamovi ublížil. Pořád se nehodlal smířit s tím, že jsou spolu a nakonec se opravdu s Adamem rozhodli jednat. Včera si užili báječný večer ve městě v restauraci. Babička totiž zjistila, že se tam večer Polákovi sejdou a Albert tam taky bude. Takže příjemná rodinná večeře se stala místem jejich dalšího tahu. Rodiče a babička už seděli u stolu, když ona a Adam dorazili. Ten výraz Alberta a jeho otce byl k nezaplacení. Oba byli rudí vzteky a Albertova máma zřejmě vůbec netušila co se děje. Pak bylo slyšet, že se u stolu hádají a nakonec Albert vztekle odešel. Trápilo jí jen to, že ještě bude trvat než se jim snad podaří se ho definitivně zbavit. Teď mířila pomalu do práce a výjimečně šla sama, protože Adam musel v noci do zoo. Měli problém u zeber, spadl tam strom do výběhu a zbanil několik zvířat. Anežka mu volala asi ve tři ráno jestli by mohl přijít. Samozřejmě vyrazil ihned a ona tak byla poprvé od doby co jsou spolu ráno bez něj. Teď se stavila v pekárně a koupila jim oběma snídani. Byla si jistá, že dnešek tak jako další dny bude moc fajn. Bohužel Albertova podlost už se začala projevovat. Čekala, že by mohl něco udělat, ale tohle bylo na ní moc.

Blízko vchodu do zoo totiž Sid spatřila Alberta jak s někým mluví a pak rychle odchází. V momentě kdy se přiblížila jí zamrzla krev v žilách, protože před ní stála Helena. Neměla šanci se jí někudy vyhnout a vůbec netušila co tu dělá. "Ančo musím s tebou mluvit, musíš mi pomoct." Než ovšem stihla něco dalšího říct tak se vedle ní objevil Kudrnáč a postavil se před ní. "Ona s vámi o ničem mluvit nebude. Anno jdeme tady být nemusíš." Sid se nechala odvést dovnitř do bezpečí, protože za brány zahrady Helena nemohla. Vzal jí tašku co nesla a teprve až byli v bezpečí se na Láďu šokovaně podívala. "No tak přece jsi si nemohla myslet, že by tě nechal jít samotnou. Adam je vždycky pár kroků před ostatními." "Děkuju moc, nechápu co tím Albert sledoval a tebe jsem si celou cestu nevšimla." Láďa se na dívku před sebou usmál a byl rád, že mohl pomoct. Noční telefonát od Adama mu jasně nápověděl, že čeká problémy a tak by byl radši, aby Anna ráno nešla do práce sama. Bylo vidět, že to setkaní s ní otřáslo. Naštěstí už akorát přiběhl Adam, kterému psal než venku zasáhl. Díval se jak si jí přitáhl do náručí a objal jí. Na cestě u jednoho z výběhu se objevila i Alena, která s někým telefonovala.

Adam se snažil uklidnit, aby okamžitě nešel něco udělat Albertovi a pak by si to možná vyřídil i s Helenou. Měl od doby co dojel do práce divný pocit. Něco mu říkalo, že tu sice musí zůstat a pomoct se zraněným zebrami, ale měl by být s Annou. Ve čtyři tak nakonec zavolal Kudrnáče a poprosil ho o pomoc. Teď stál a držel Aničku, která se snažila vzpamatovat ze setkání s Helenou. Taky už doběhla Alena, která měla zrovna noční. Bylo slyšet jak ještě mluví s Břéťou a vysvětluje mu co se stalo. "Fajn už to ví a okamžitě to řekne i státnímu zástupci. Možná skončí hezky v base a byl by klid. Sakra ten zmetek chtěl Anně ublížit a tak jí sem přivedl." "Měl jsem pocit, že by se mohl o něco pokusit, ale spíš s ní chtít mluvit a přemlouvat jí, tohle jsem úplně taky nečekal. Mimochodem Láďo fakt díky." "To byla maličkost a jsem rád, že tvoje instinkty pořád spolehlivě fungují. Vezmi Annu k sobě a dejte si snídani. Pokud už mě nepotřebujete tak já půjdu a taky se někde stavím na snídani." Adam se usmál a byl rád, že je Láďa konečně vážně zpátky na správné cestě a tak by práce tady pro něj byla fajn. "Álo mám pocit, že ty potřebuješ snídani taky. Mohla by jsi ho vzít k nám do kantýny." "Tomu říkám plán, takže my jdeme. Vážně můžeme?" Adam se podíval na Annu a ta se na něj teď usmála a přikývla. Oba jeho kamarádi se rozloučili a zamířili na snídani. Pomalu nakonec dovedl Aničku k sobě do zázemí, kde si mohli sednout.

Sid se nechala od Adama odvést k němu do zázemí a pořád se snažila zpracovat co se stalo. Byla celkem v pohodě, ale jakmile měla Adama u sebe a věděla, že může dát průchod všem svým pocitům otřáslo to s ní. Měla v něm oporu a cítila se u něj absolutně v bezpečí. "Jak ti je? Nechceš, abych tě odvezl pak domů? Mohli bychom zavolat tvoji mámě." Sid položila Adamovi dlaň na tvář a pak mu dala pusu. "Budu v pořádku a to díky tobě. Úplně jsem ztuhla a nebyla schopná ti zavolat, ale naštěstí se objevil Láďa." "Prostě jsem měl špatný pocit a tak jsem ho poprosil o pomoc. Jsem rád, že teď jsi tady v bezpečí." Adam jim nakonec položil na stůl snídani a dál si nechal Aničku sedět na klíně. Jemně jí hladil po zádech a bylo vidět, že jí to uklidňuje. Tohle si s tím zmetek ještě vyřídí. Zaplatí za to o co se dneska pokusil. "Miluju tě a je pro mě nejdůležitější, že jsi v pořádku a teď si tě ohlídám." "Taky tě miluju." Sid si položila hlavu na Adamovo rameno a byla takhle spokojená. Cítila jeho blízkost a hlavně věděla, že teď je tu vždycky pro ní, aby jí ochránil. Takhle vždycky doufala, že by to mezi nimi mohlo být a nakonec se to stalo skutečností. Adamova láska bude vždycky její přístav bezpečí.