Láska bez konce

9. Čas v nemocnici

V nemocničním pokoji porozorovala Sid lékaře jak jí opatrně obvazuje vyčištěnou ránu na ruce. Byl to manžel Jany, policisty která s ní přijela. Ona byla moc milá a jí došlo, že měla obrovské štěstí, že je teď tady a ne někde zakopaná v lese. Jakmile ji sem přivezli tak jí vyšetřili a ona konečně zavolala rodičům co se stalo. Všichni včetně strejdy přijeli do půl hodiny. Máma se od ní odmítala hnout a pořád jen plakala. Naštěstí babička byla ta jediná kdo zachoval klid a duchapřítomnost. Objevila se až pár minut po ostatních a přivezla jí pár věcí. Mohla si tak dát opravdu dlouhou sprchu a vzít si čisté oblečení. To které měla na sobě skončilo v pytli na odpadky, část si vezme policie a část se rovnou vyhodí. Neměla sebemenší chuť si něco z toho ještě někdy vzít na sebe, protože by jí to jen připomínalo co se stalo. Nakonec si musela lehnout a dostala infuzi a hlavně antibiotika. Doktor jí řekl, že má náběh na zánět průdušek a snad antibiotika rychle zabareou. Taky bylo lepší je prý nasadit kvůli té ráně na ruce. Jak byla ve sprše hodně to bolelo a pálilo, protože to zase začalo krvácet. Sestřička jí v koupelně připravila sterilní krytí, aby se mohla v klidu obléknout než to pak pan doktor ošetří. Teď se podívala na Janu, která si něco četla na telefonu. Předpokládala, že je to něco k tomu co se stalo.

Teď se jen musela soustředit na lékaře. "Tak máte to ošetřené, za tři dny se na to budu chtít podívat, ale domluvil jsem se s vašimi rodiči, že to uděláme ambulantně u vás doma." "Tak dobře a kdy budu moct jít pryč?" "Do rána si vás tu necháme a vážně o tom nebudeme diskutovat. To nachlazení se musí zaléčit a bude to takhle nitrožilně lepší." Sid přikývla na znamení souhlasu a počkala než doktor odejde. Rodina byla venku na žádost doktora a ona za to byla vlastně ráda. "Psal mi Břéťa mají všechny a už mají i první informace ohledně celé skupiny. Mají další lidi ve dvou dalších zoo." "Co se teď bude dít dal?" "Vaší výpověď máme a to je podstatné, pokud by bylo potřeba něco doplnit tak to vyřídí Břéťa. Bylo moc dobře, že jste volala hned jemu." "Naštěstí jsem si jeho telefonní číslo pamatovala. Jano vrátíte mi taky můj telefon?" "Ještě na něm pracují technici, ale myslím si, že večer se tu s ním buď já nebo Břéťa stavíme." "Děkuju a taky děkuju, že jste se mnou tady byla." "To byla maličkost a opatrujte se Anno." Sid se přiměla se na ní usmát a dívala se jak odešla. Na chodbě stála její rodina s doktorem a něco řešili. Ona se opřela do polštáře a dívala se ven, protože ještě před pár hodinami měla strach, že oblohu už nikdy neuvidí.

Sidonie stála na chodbě nemocnice a poslouchala lékaře Sid. Ještě pořád byla v šoku, ale naštěstí jí napadlo dojet rychle domů a vzít Sid pár věcí. Děsila jí představa co všechno se mohlo stát a nejhorší bylo, že to byla její vina. To ona dostala ten hloupý nápad jí pořídit toho papouška, který nakonec tohle všechno odstartoval. Poslouchala lékaře a byla ráda, že tu Sid zůstane přes noc. Potřebovala být pod dohledem a hlavně se potřebovala rychle uzdravit. Před chvilkou mluvila s Marií Roklovou a bylo jí podle hovoru jasné, že si o Sid dělá velké starosti. Což byl asi i případ jejích kolegů a ona uvažovala, že by mohla Sid půjčit zatím svůj telefon, aby se jim mohla ozvat. Hlavně její kolegyně Eliška si určitě musela dělat starosti. Co jí ovšem nešlo na rozum bylo, že zřejmě si ty starosti vůbec nedělala Viky. Sid u ní bydlela celé měsíce a teď to vypadalo, že jí osud její spolubydlící a kamarádky vůbec netrápí. Nakonec poděkovala lékaři a zůstala venku s Raulem, pořád se ještě snažila zpracovat to jak se s ním všichni scházeli za jejími zády. Jenže minulý víkend jí Eduard konečně řekl pravdu a ona si s Raulem hodně věcí vysvětlila. "Nedělej si starosti ona to zvládne, protože je to silná holka." "Máš v tom pravdu a upřímně se možná víc bojím o Alici než o Sid." "Na tom něco bude, prostě počkáme do zítra a vezmeme jí domů." Sidonie se na bratra usmála a pak se vydali taky do pokoje Sid.

Sid se snažila mámu vnímat, ale ta vlastně pořád jen brečela. "Sid holčičko nechceš něco přinést, nebo co můžeme udělat." "Mami jsem v pořádku a bude to dobrý. Teď jsem tady a ti co mi to udělali jsou na policii. Možná jen mám hlad." "Hned to zařídím a co by jsi si dala?" "Cokoliv." Sid sledovala jak na ni táta mrkl a vydal se spolu s mámou jí sehnat něco k jídlu. "Sid moc jsi nás vyděsila a ona si jen dělá starosti." "Raul má pravdu a ty teď musíš hlavně odpočívat. Já nevím jestli to chceš, ale tady je můj telefon a můžeš zavolat komu potřebuješ." "Děkuju babi, já chci jen zavolat Elišce, aby si nedělala starosti." "To je pochopitelné a opravdu si asi dělají starosti, psala mi paní ředitelka a mám ti vyřídit, že na tebe všichni moc myslí." "Mám jí ráda, je úžasná." Sidonie si všimla jak se Sid zatvářila, když řekla, že na ní všichni myslí. Něco očividně nevěděla a zatím se na to Sid rozhodně nechtěla ptát. Naštěstí nemusela nic moc řešit, protože se vrátila Alice s Eduardem a přišel taky už i Ed. Ten okamžitě objal sestru a bylo vidět, že se ho strašně dotklo co se stalo. Všechny to teď trápilo, ale naštěstí byla Sid živá. Čas v nemocnici jí pomůže a pak se doléčí doma.