Láska bez konce

95. Tady to všechno začalo

Adam naposledy zkontroloval jestli má u sebe prstýnek a pak v obýváku čekal než přijde Anička, která se ještě chystala. Dneska byl den kdy jí požádá, aby se stala jeho ženou. Ráno ji překvapil snídaní do postele a do práce jí nechal poslat květiny. Ona mu na oplátku chtěla připravit dobrou večeři, ale to odmítl s tím, že si zajdou do restaurace. Měl to dokonale naplánované a věděl, že se všechno podaří. Jakmile se po večeři budou chystat domů tak mu zavolá Alena s tím, že ho potřebuje v pavilonu. Ona tam mezitím připraví všechno potřebné. Ještě než odešel z práce tak odsunul terárium z prostředku místnosti a vznikl tam tak moc hezký prostor. Alena tam nachystá svíčky, plátky růží a něco dalšího na co se vlastně ani neptal. Bylo pro něj hlavně důležité, aby požádal Aničku právě v plazárně. Postupně se tam sbližovali a zároveň se tam mezi nimi stala i další spousta věcí. On sám si byl jistý, že nikdy nikoho nemiloval tak jako jí. Byla pro něj úplně vším a nemohl být šťastnější. Podíval se na terária u stěny a byl si jistý, že všechno je tak jak má být. Ona chápala jeho práci i lásku k těmto zvířatům a to pro něj moc znamenalo. Slyšel teď klapot podpatků a otočil se. Aničce to moc slušelo s rozpuštěnými vlasy a v krásných dlouhých tmavo modrých šatech mu brala dech. Byla doslova oslnivá a on na ní mohl oči nechat.

Sid se připravila na večeři s Adamem, aby oslavili první výročí dne kdy se tehdy v noci poprvé políbili. Byla nadšená, že je pro něj tohle datum stejně důležité jako to kdy se dali dohromady. Snídaně do postele a květiny jí dneska udělali velkou radost. Chtěla něco dobrého uvařit, ale Adam trval na tom, že půjdou na jídlo ven. Teď vešla do obýváku a všimla si, že Adam má na sobě tmavý oblek a šedou košili. Moc mu to slušelo a jakmile k němu došla tak jí dal pusu. "Miláčku moc ti to sluší." "Tobě taky a moc se těším jak si dnešní večer užijeme. Adame moc tě miluju." "Anni já tebe taky. Nikdy te nepřestanu milovat a jsem s tebou moc šťastný." Později si užili báječnou večeři a dopřáli si i dezert. Sid si všimla, že je Adam trochu nervózní, ale předpokládala, že už se těší domů. Ona sama se taky nemohla dočkat až budou doma a oslaví výročí ještě trochu víc v soukromí. Když vycházeli z restaurace ozval se Adamovi telefon a byla to Alena. "Adame promiň já vím, že máte program, ale potřebuju tě v práci. Na chvíli vypadl proud a já nevím jestli to u tebe nemohlo napáchat nějaké škody." "Jo mohl by být problém, my se tam stavíme a budeme tam tak za patnáct minut." Sid se usmála, protože se holt nedalo nic dělat. "Lásko promiň jen to překontroluji a hned půjdeme domů." "To je úplně jasné hned jdeme." Adam jí dal pusu do vlasů a vědět, že teď už není na co čekat.

Alena naposledy zkontrolovala všechno nutné a taky, že je tu na chvíli vypnutý detektor kouře. Přeci jen už zapálila svíčky a nechtěla nic riskovat. Adam jí řekl jak to udělat a navíc všechno předem domluvili. Anna neměla sebemenší podezření, že se něco takového chystá. Poslední pohled na cestičku z okvětních lístků růží a krásnou kytici růží na stole. Kolem byly svíčky a ze stropu vysely konfety ve stříbrné a zlaté barvě. Místnost byla krásně osvětlená jen terárii a svíčkami. Ještě udělala pár fotek, protože jí bylo jasné, že to pak budou chtít všichni vidět. Samozřejmě tu taky běžela kamera a tak budou mít ti dva krásnou památku, ale fotky byly fotky. Zavřela za sebou dveře a počkala u vstupu do expozice než zahlédla světla auta. Adam zajel až sem což takhle v noci nebyl problém a pro ní to byl signál, že se má vytratit. Sid se nenamáhala s tím, že by si na tu chvilku vzala kabát a přeběhla do pavilonu jen v šatech. Všude byla tma a do zázemí bylo zavřeno. Adam si napsedely ověřil, že má krabičku v kapse kalhot a byl čas uskutečnit nejdůležitější část dnešního večera. "Jen to rychle prohlédnu a pak už máme čas jen na sebe." "Lásko já nikam nespěchám a navíc dneska večer se mi vlastně být tady moc líbí."

Sid se usmála když jí dal Adam pusu a pak už otevřel dveře a ona nemohla uvěřit vlastním očím. Bylo to tady tak krásné a to úplně vsechno svíčky, růže i konfety. Adam jí vedl doprostřed místnosti a pozorně ji sledoval. Bylo jasné, že Alena tohle musela připravit a pak jí sem vylákali. "Dobře tak tohle jsi teda uhrál na jedničku, miluju tě. Tady to všechno začalo a pro mě má tohle místo prostě zvláštní kouzlo a vždycky to tak bude." "Anni pro mě taky a ze stejného důvodu. Chtěl jsem, aby byl dnešek dokonalý a mám k tomu ještě jeden důvod." Sid sledovala jak si Adam klek přímo před ní a v ruce se mu objevila krabička s nádherným prstýnkem. "Anni miluju tě, vezmeš si mě?" "Samozřejmě, že ano. Adame tak moc tě miluju." Adam nasadil Aničce prstýnek a pak vstal a přitáhl si jí do náručí k polibku. Tohle bylo dokonalé štěstí, prostě láska zvítězila a oběma jim dávala sílu nechat minulost za sebou. Pak vzal její tvář do dlaní a díval se jí do očí. "Bál jsem se, že jsem o tebe tehdy přišel a pak jsem tě dál ztrácel. Pořád jsem moc vděčný a šťastný za to, že jsi mi tuhle šanci dala. Jsi láska mého života a vždycky to tak bude." "Adame milovala jsem tě dlouho a jen jsem byla už unavená, že jsem bojovala sama. Nikdy jsi moji lásku neztratil a vždycky tě budu milovat. Na tebe jsem čekala a teď tě mám a jsem moc šťastná." Sid si přitáhla Adama k polibku a bylo to ještě úžasnější než když se tady políbil tehdy poprvé.