Blázen

Její vůně

Jakub
V kavárně bylo poměrně málo lidí, tak jsem si mohl vybrat stolek, jaký se mi nejvíc líbil.
Sedl jsem si do rohu tak, abych viděl ke vchodu, až bude přicházet Aneta.
........
Tu noc, co jsme se poznali snad tím nejblbějším způsobem, jsme spolu zůstali do ranních hodin. Povídali si a já zjistil, že dokázala odvést mojí pozornost od všech těch sraček, v kterých jsem se utápěl. Byla trpělivá a poslouchala ty moje kecy se zaujetím. Několikrát jsem ji chtěl říct, co mě trápí. Ale nejenže by to bylo úplně trapný říkat holce, kterou jsem chvilku předtím píchal, o mý nešťastný lásce, ale taky už jsem se téměř propil do střízlivosti, takže jsem si docela dobře uvědomoval riziko, že ji vlastně neznám a mohla by to úplně klidně někde vyslepičit. A umíte si představit, co by to způsobilo. A koho jsem chtěl nejvíc uchránit, byla Nika.
Když slunce už pomalu mělo svůj budíček, objednal jsem taxi a odvezl ji domů. Souhlasila, že se ještě ten den odpoledne sejdeme. Byl jsem rád, nedokázal jsem si představit, že bych měl zůstat doma. Už v tu chvíli, kdy mě taxík dovezl před můj dům, jsem začal propadat panice, že mě zase ovládnou všechny ty myšlenky, výčitky a zoufalství.
Podal jsem řidiči prachy a vystoupil. Loudal jsem se ke vchodovým dveřím. V kapse jsem vyhrabal klíč a odemkl. Pomalým krokem jsem vycházel schody a potkal pár pejskařů, co celkem znechuceně šli absolvovat ranní procházku se svýma miláčkama.
Konečně jsem stál před svým bytem. Odemkl jsem a vstoupil dovnitř. Bundu jsem hodil na věšák a zul si boty.
Nevím, jak je to možný, ale i po těch dnech jsem ucítil její vůni. Jako kdyby tady byla před malou chvilkou.
Zůstal jsem stát na chodbě, opřel jsem se o zeď a zhluboka se nadechl.
Přestaň na ní myslet. Není tady a ty se na to vyser, debile!
Zadával jsem si v duchu instrukce. Otevřel jsem oči a prošel chodbou okolo ložnice. Vzal jsem za kliku, ale nedomáčkl, dveře zůstaly zavřený. Dnes tam nejdu. Došel jsem do obýváku a hodil sebou na gauč. Až když jsem ležel, došlo mi, že i tady byla.
Ty vole, přece se kvůli tomu nebudu stěhovat.
Zavřel jsem oči a naštěstí únava byla tak velká, že jsem téměř hned usnul.
.......
"Co si dáte k pití?" Z myšlenek mě vytrhl hlas servírky.
"Asi kafe."
Usmála se a podala mi lístek. "Asi?" Zeptala se.
Podíval jsem se na ní.
"Určitě." Pousmál jsem se a dál se díval před sebe. Za normálních okolností bych se pokusil asi o nějaký vtípek, ale teď mi to ještě úplně nemyslelo. Na nic víc se neptala a odešla. Posunul jsem jídelní lístek na kraj stolu a zvedl se s tím, že než donese kafe, dojdu si dát ven cigáro. Už jsem byl skoro u dveří, když vešla Aneta.
"Ahoj, promiň, zaspala jsem. Ty odcházíš?" Zarazil jsem se a odložil cestu ven na později.
"Ahoj, ne, jen jsem si šel zakouřit." Strčil jsem cigarety do kapsy a ukázal na stůl, kde jsem seděl.
"Aha, tak klidně jdi."
Zavrtěl jsem hlavou a chytl ji kolem ramen.
"To počká. Pojď..." Vedl jsem ji ke stolu.
Sedla si na místo proti mě a objednala si kafe stejně jako já.
"Jak ses vyspala?" Zeptal jsem se na začátek a napil se kafe. Vychutnal jsem si to napití, protože jsem na tom byl dost podobně jako Aneta. I já jsem skoro zaspal a nechtěl jsem, aby přišla jako první, tak jsem domácí kafe oželel a letěl sem.
"No celkem dobře. Jen jsem tak nějak nechtěla slyšet budík." Zasmála se a prohrábla si nervózně vlasy.
Slušelo jí to. I když na pohled byla úplně jiná než Nika, svým chováním mi ji trochu připomínala.
A je to tu zase... Proč zase myslíš na Niku, kreténe!
Asi jsem byl zase trochu mimo, protože Aneta se na mě trochu zmateně dívala.
"Ještě spíš?"
"Ne, jen jsem trochu zpomalenej, ale to přejde hned, jak si dám druhý kafe." Chápavě pokývala hlavou.

Seděli jsme nad vypitým kafem, Aneta vyprávěla o svý škole a protože už jsme byli celkem v pohodě a kafe splnilo svůj účel, rozhodl jsem se změnit nápoj a objednal nám láhev vína.
"Chceš mě opít?" Pozvedla skleničku a s úsměvem si mě prohlížela.
Čekal jsem otázky typu, co znamená to tetování a kolik jich máš a proč a nebudeš toho litovat? Jsem na to zvyklej, každá druhá se tak ptá, ale ona ne. Jako kdyby to bylo úplně normální a běžný.
"A necháš se?" Naklonila se přes stůl a podívala se mi do očí. Byla jen malý kousek ode mě. Čekal jsem, že se ve mně probudí ten chtíč ji políbit, ale nic takovýho nepřicházelo.
"To záleží..." Mrkla na mě a přiblížila se ještě víc. Její rty se téměř dotýkaly těch mých, když se najednou můj pohled zastavil na vchodových dveřích, ve kterých stál Dominik s mou Nikolkou v náručí a vedle něj stála moje touha, moje maličká... Nika.
Aneta si všimla, že moji pozornost něco zaujalo a otočila se směrem, kam jsem se díval. Nevnímal jsem, co říká, ani to, že těká pohledem mezi mnou a jimi.
Nika si mě všimla a naše pohledy se setkaly...
....................................................
Jak dopadne setkání po šílené noci a co bude dál? 
Dozvíte se příště...