Zahulený království

Přiznání

Zajeli jsme až k lesíku, kde Dominik zaparkoval a dál jsme museli jít pěšky.
"Kde to jsme?"
"Ideální místo na procházku a na malování."
Vytáhla jsem z auta tašku s věcmi a Dominik vzal deky a zbytek věcí včetně jídla.
Prošli jsme cestičkou přes malý lesík a vyšli na cestu ven.
"Tohle je slepý rameno Labe. Půjdeme ještě kousek, tam dál je takový místečko, kde nás nikdo neuvidí."
Sjela jsem ho pohledem. Tak fajn, nikdo neuvidí a nikdo nenajde. Ideální, ale jak pro koho.
Nechala jsem si ale svoje myšlenky pro sebe a šlapala lesní cestou za Dominikem.
"Jsme tu."
Rozhlédla jsem se po okolí. Bylo to krásný místo, úžasně skryté před pohledy lidí a přitom tak blízko lidem.
"Co na to říkáš? Půjde to?"
Dožadoval se odpovědi a já v něm zase viděla to nadšení malýho kluka. To byla jedna z věcí, která se mi na něm líbila. Prožíval všechno s největším nasazením jako, kdyby to mělo být naposled.
"Je to tady skvělý." Nadšeně jsem popadla deku a natáhla ji tak, aby na nás dopadaly sluneční paprsky a zároveň byl vedle nás stín, kam si postavíme naší soukromou minilednici.
Byla jsem najednou plná energie a elánu, že kdybych se necítila jak úplný trapák, nejspíš bych bosa začala tančit na louce před námi jako nějaká divoženka.
Dominik sáhl do minilednice a vytáhl láhev vína. Překvapilo mě, že i na tohle myslel.
"Chceš pít jako dáma a nebo na to serem a dáme to z flašky."
Vyprskla jsem smíchy.
"Budu pít jako dáma z flašky."
Otevřel láhev a nabídl mi jako první.
Napila jsem se a vrátila mu ji nazpět. Rozložila jsem si věci kolem deky a sedla si. Na chvíli jsem zavřela oči a nechala dopadat sluneční paprsky na svůj obličej.
Ani jsem nepostřehla, že si Dominik sedl vedle mě, až když mě konečky jeho prstů zalehtaly na tváři, jak mi odtahoval pramínek vlasů, jsem otevřela oči.
"Jak je na tom ten váš projekt?" Zeptal se mě a já byla ráda, že téma stočil na práci.
"Chybí mi už jen doladit detaily a mám hotovo. A pak tradá domů."
Vytáhla jsem papíry z desek, vzala tužku do ruky a chtěla začít, když jsem si všimla, jak si mě Dominik prohlíží.
"Co je? Mám snad na tváři šmouhu a bojíš se mi to říct?" Rýpla jsem si.
"Ne, nemáš. Jen si mě zarazila tím tradá domů. Myslel jsem, že tu zůstaneš."
Tak teď jsem byla zase překvapená já. Jak to myslel?
S Jakubem jsme ani jednou nemluvili o tom, že bych tu zůstala. Brala jsem to jen jako nabídku práce i s ubytováním a až se zakázka dokončí, tak zase pěkně poputuju domů. Je pravda, že na začátku ani jeden z nás nepočítal s tím, že mezi námi bude něco víc, než jen práce, ale ani tady žádná řeč o společném bydlení nepadla.
"O tom jsem nepřemýšlela a myslím, že ani Jakub ne."
Dominik si něco zamumlal pro sebe a víc to nekomentoval.
Napila jsem se vína a začala kreslit a dělat si poznámky, on mezitím něco datloval do telefonu. I když jsme si oba dělali to svoje a jeden druhého si nevšímali, byla mi jeho přítomnost příjemná. Byla jsem ráda, že mě vytáhl na tohle krásný místo a že nesedím zavřená v bytě. Mlčky jsme si užívali tuhle zvláštní atmosféru, jen při každém natažení se pro víno, se naše pohledy setkaly a usmáli jsme se na sebe.

Poslední kapka v láhvi, poslední čárka na papíře. Měla jsem hotovo. Byla jsem nadmíru spokojená nejen se svou práci, ale i s dnešním fajn dnem.
Odložila jsem tužku a skicák a protáhla se.
"Můžu se podívat?" Dominik položil mobil vedle deky a natáhl se přes mě pro desky.
Jak se ke mně naklonil, nosem mi projela jeho vůně jako lehký mořský vánek s nádechem nějaké květiny.
"Máme dopito." Zklamaně jsem zmuchlala svůj obličej do nešťastného výrazu a s prázdnou lahví v ruce seděla na dece jak jedno velké neštěstí.
Dominik se uchichtl a natáhl se do ledničky pro další.
"Ty jsi normálně kouzelník." Můj výraz se okamžitě změnil na šťastný a hned, jak ji otevřel, jsem se napila.

Sluneční paprsky a druhá láhev vína udělaly svoje a já začala pociťovat, že se moje nálada mění. Chvíli jsem se chtěla smát a bezstarostně užívat pohodový odpoledne, pak ale přišel mrak a všechny ty špatný věci kolem Jakuba a Brigity vylezly ven.
Dominik z kapsy vyndal jointa a zapálil ho. Věděla jsem, že když si ho dám s ním, bude hodně těžký svoje pocity korigovat, ale chtěla jsem vypnout a aspoň na chvíli nemyslet.
Jenže se stal pravý opak.

Dominik zrovna vyprávěl nějaký veselý zážitek z poslední akce a já namísto toho, abych se smála, jsem začala brečet.
Udiveně se na mě díval a vůbec nechápal, co se děje.
"Dominiko, co je? Co se stalo?"
Aniž bych o tom jakkoliv přemýšlela, začala jsem to na něj všechno sypat. Od začátku, jak se mnou byli na schůzce s Brigitou, jak jsem si všimla jejích pohledů na Jakuba, o jeho zvláštním chování až po to, co se stalo včera na večírku.
Dominik mlčky seděl a poslouchal každé moje slovo.
"To je všechno."
Nejdřív jsem si myslela, že se mi vysměje nebo nějakým způsobem bude Jakuba krýt, ale on jen mlčky seděl a přemýšlel.
"Proto jsi se mě ptala, jestli Brigitu znám?"
Přikývla jsem a papírovým kapesnikem si utřela slzy.
"Neznám ji, ani jsem ji nikdy vedle Jakuba neviděl. Ani o nikom takovým nemluvil. Ale je pravda, že nevím všechno."
Nechtěla jsem vypadat v jeho očích jako nějaká zamilovaná hysterická holka a tak jsem se rychle oklepala a vysmrkala se. Čapla jsem flašku vína a naklonila ji do sebe.
"Nic jsme si s Jakubem neslíbili, nemám žádný právo ho omezovat, jen jsem chtěla vědět, co mezi nima je. Navíc když s ní mám fotit. Nerada bych, aby se mi vysmívala za zády."
Dominik si ode mě vzal víno a zapálil si cigaretu. Když si potáhl, vzala jsem mu ji a natáhla si taky.
"Chápu tě. Ale o tomhle vážně nic nevím. Myslel jsem, že jste spolu. Ještě když si tě tak hlídá, ale zjistíme to, ok? A teď už se netrap, princezno. To se vysvětlí."
V ten okamžik se na mě tak krásně usmál, naklonil se ke mně a objal mě.
Bylo mi tak krásně, celý tohle odpoledne bylo krásný a já cítila, že tenhle kluk mi zůstane v srdci.
Odtáhl se ode mě, ale jen tak moc, aby se mi mohl podívat do očí.
"Budu na tom focení s tebou a nedovolím, aby ti ublížila."
Přikývla jsem. Byl tak blízko, měla jsem samou radostí chuť ho políbit.
A taky jsem to udělala...
....................................................
Pokračování zítra...