Zahulený království

Double trouble

Trávit čas na lehátku na pláži vedle svého kluka a nechat sluneční paprsky kouzlit na vaší kůži. Poslouchat šplouchání moře, nechat se šimrat lehkým vánkem a popíjet skvělý koktejl. To je sen snad každé z nás a splněné přání.
A když vedle vás leží někdo, koho by si nemalá většina z nás přála mít vedle sebe, pak je to Double luck, double wish come true.
Jenže vzhledem k okolnostem pro mě to byl spíš stav s názvem Double trouble.
Jasně že jsem se chtěla už několikrát zeptat Jakuba, proč nemůžeme být alespoň jednou sami a proč se takhle domluvili beze mě, ale nechtěla jsem dráždit hada bosou nohou. Pořád ve mně byl strach z toho, že se mě zeptá na fotky a proč jsem byla několikrát s Dominikem na místě, kam se chodí skrývat milenci.
Mohla bych mu říct, že to vlastně celé začalo náhodně a že mi jen chtěl ukázat místo, kde bych mohla v klidu malovat, ale to by mi asi stejně nevěřil, když na žádné fotce není sebemenší důkaz toho, že bych malovala.
Taky bych mu mohla říct, že každá naše další schůzka byla jen a jen o něm a Brigitě, ale co si budem, vypadala bych v tu chvíli nejspíš jako stíhačka.
A tak jsem se vesele dál točila na tomhle kolotoči a nemohla najít cestu ven.
Měla jsem přes sebou necelé dva dny, kdy jsme s Jakubem sami a daleko a chtěla si je užít.

"Já to nevydržím."
Jakub se zvedl z lehátka a sedl si tak, aby mu sluníčko nesvítilo do očí.
Stáhla jsem z očí sluneční brýle a podívala se na něj.
"O co jde?"
"Je mi horko."
"No, jestli to není tím, že jsme blíž k rovníku." Zasmála jsem se a vrátila brýle zpátky na nos.
"Hmm, slečna chytrá. Co kdybys mi poradila, jak se zchladit."
Bylo jasný, že nemá cenu Jakuba přesvědčovat o tom, že význam dovolené u moře spočívá v odpočinku ideálně na pláži na lehátku. A tak jsem si sedla naproti němu a odložila brýle.
"Chceš jít pryč?"
"Jako na hotel? Do pelíšku?"
Začervenala jsem se při tý myšlence, ale vlastně jsem z ní byla nadšená.
Vstala jsem a začala házet věci do tašky.
Jakub seděl dál na lehátku, v puse zapálenou cigaretu a pozoroval mě.
"Tak na co čekáš?" Rozhodila jsem ruce a mrkla na něj.
"Tak na co čekám?" Zopakoval po mně a vyskočil z lehátka a začal mi pomáhat balit věci.

Procházeli jsme městečkem zpátky k našemu hotelu.
Všude bylo spoustu obchodů, prodavači většinou z Maroka nás lákali dovnitř a snažili se nám nabídnout svoje zboží. Někteří se snažili navázat se mnou bližší kontakt, ale jak si všimli Jakuba, raději couvli. Svým vzhledem působil dost odlišně a poutal pozornost nejen místních, ale i ostatních turistů.
"Dáme si něco k pití?" Zastavil se u malé restaurace a při čekání na moji odpověď, pročítal menu.
Přikývla jsem a následovala ho ke stolu.
I když bylo teprve odpoledne a sluníčko pálilo čím dál víc, objednali jsme si láhev Sangrie.

"Možná jsme měli letět na sever, tam by se ti asi líbilo víc."
Potáhl z cigarety a olízl si rty. Tohle malé gesto, který většina lidí přehlídne, mě vždycky dostane. V tu chvíli bych nejradši luskla prsty a byla s ním sama na hotelovém pokoji.
"Kotě, mám rád teplo a pohled na tvoje tělo v plavkách to ještě umocňuje. No ale pak to vede k tomu, že tě chci ošukat."
Vytřeštila jsem oči, celá zrudla a instinktivně se rozhlédla kolem sebe.
Naklonil se přes stůl, až jsem mohla cítit jeho dech na své tváři.
"Tady nám skoro nikdo nerozumí. Rozhodně ne ten číšník a vsadim se, že by chtěl to samý."
Tak jestli jsem před chvilkou byla rudá jen v obličeji, po těchhle slovech, jsem byla jak v plamenech.
"Uvádíte mě do rozpaků, pane Vlčku."
Ušklíbl se a přesedl si na židli vedle mě.
Položil si ruku kolem mých ramen a přitáhl mě k sobě.
"Vidim, jak na tobě může oči nechat."
Neměla jsem sebemenší tušení, o čem mluví. Až když k našemu stolu došel ten mladý číšník, došlo mi, že mluví o něm. Hned, jak jsem si toho všimla, sklopila jsem oči a snažila se dělat, že nejsem.
"Neměl jsi mi to říkat, teď se na něj ani nepodívám." Snažila jsem se vyhnout jakémukoliv očnímu kontaktu s tím mladíkem a raději jsem se dívala do poloprázdné skleničky.

Jakub objednal ještě jednu láhev, po další skleničce už jsem dění kolem téměř nevnímala.
"Asi se přestěhujeme někam, kde je pořád teplo." Konstatoval po chvilce a s pohledem na můj dekolt si zapálil další cigaretu.
"Proč?" Zeptala jsem se nechápavě.
Uculil se a prsty přejel po okraji plavkové podprsenky.
"Pro tohle."
Jemně přejel prsty po mých prsou. Okamžitě se mi zrychlil dech a přes slabou látku bylo vidět moje vzrušení.
"Proč mi to děláš?" Ptala jsem se ho ukňouraně.
"Protože chci, abys tomu mladíkovi dala najevo, že jedinej, po kom toužíš, jsem já."
Jeho majetnický tón hlasu mě vzrušoval, dělal to schválně, protože chtěl, aby všichni viděli, že on je ten, komu patřím.
Najednou jsem ucítila, jak mi pod stolem jemně ale přitom rázně roztáhl nohy.
"Ježíš, tady ne."
Chytila jsem jeho ruku, ale nenechal se odbýt. Pomalu ji sunul do mého klína.
"Psst babe. Nejsem Ježíš."
Jen co to dořekl, zajel rukou pod mojí sukni a odhrnul mi kalhotky.
Nejdřív lehce jedním prstem zajel výš a začal si hrát na mém nejcitlivějším místě.
Vzdychla jsem a přivřela oči.
"Tak se mi líbíš, maličká. Dej ty nohy od sebe a opři se rukama o stůl."
Poslechla jsem ho.
Prstem zajel do mě a já se dlaní snažila ztlumit svoje vzdychnutí.
Pomalu jezdil prstem sem a tam a s každým pohybem zrychloval.
Druhou rukou mi podal skleničku a přikázal, ať se napiju. Neodporovala jsem, napila se a seděla dál tak, aby nikdo nic nepoznal.
"Udělej se pro mě. Tady a teď."
..............
V tu noc jsme se spolu milovali vášnivě až do samotného rána.
Když nám za okny zpívali už ptáci a sluníčko se vydávalo na svou každodenní pouť, leželi jsme v objetí na posteli.
Měli jsme ještě jeden den před sebou, než přijedou ti dva.
Ležela jsem na Jakubově hrudi a pomalu usínala. Prsty mi jezdil po zádech sem a tam a já se propadala do říše snů. Když jsem z dálky slyšela jeho hlas, skoro jsem už spala...
"Miluju tě, Dominiko. Jsi jenom moje."
....................................................
Dnes jen na odlehčení, ale blíží se setkání s Dominikem. Co se stane, se dozvíte už zítra.
🫶