My hated teacher [l.s.] CZ

XII.

"Jsi v pohodě, Lou? Neděje se nic?" optal se Ni, když jsme byli na cestě domů. Přiznávám, že jsem se celý den choval divně, jen jsem porstě tiše přetrpěl několik hodin, ignoroval Harryho, což je normálka taková, nic nesnědl a dokonce se jednou přihlásil, dobrovolně.

"Jasně" usmál jsem se nuceným úsměvem, aniž bych se na něho podíval a pokračoval v cestě. Doufám, že to nechá být, nehodlám to tu nějak rozebírat.

"To ti teda vůbec nežeru, Tommo, koukej klopit, co se stalo. Udělal ti něco Styles? Nemám problém mu natrhnout prdel!" podívaná hezká, ale rád bych si s ním někdy zaprcal, potom by asi moc nechtěl.

"Ne se Stylesem to nemá vůbec žádnou spojitost, prostě není Tommo day no" pokrčil jsem rameny. Oh bože, ty jsi tak marný Tomlinsone, až to bolí.

"Tak on není Tommo day? A kdy prosímtě je? Počkej, co je dneska za datum? Oh my little boy, pojď ke mně" pevně mě stiskl v náručí a já si dovolil nechat stéct osamocenou slzu po mé tváři.

"Udělal ti něco? Buď upřímný" optal se tiše, zatímco mě hladil po zádech. Bylo to uklidňující, ale zároveň mi bylo strašně, že jsem selhal se s vým přetvařováním. Co jsem udělal špatně? Čím jsem tak selhal?

"Ne, vážně ne, jen křičel, normálka" zašeptal jsem a málem nadskočil, když se za námi ozval chraplavý hlas. Doprdele, ten taky musí být všude.

"Neruším? Pane Horane, buďte tak laskav a pusťte vašeho kamaráda, potřebuji s ním naléhavě mluvit" to určitě ty zmetku, potřebuješ moje ústa na něco úplně jiného než k mluvení.

"Oh, pane učiteli, vrátit neporušeného, prosím, je to můj malý chlapeček" vlepil mi pusu do vlasů a následně s tichým rozloučením odběhl pryč, pakoň štřelený.

"Nebudu s vámi šukat, ani vás jakkoli jinak uspokojovat" zamračil jsem se na Stylese. Mohl si být být pěkný v té napůl rozepnuté košili, černých džínech a delších vlasech jak chtěl, ale já dneska neměl prostě náladu.

"Ale notak, lásko, nechci po tobě pořád sex nebo něco tomu podobné" zavrtěl hlavou s úsměvem. Zas ten jeho proradný úsměv, bože.

"Jo jindy mě týráš, nevidím rozdíl" pokrčil jsem rameny. Dobře rozdíl byl jen v tom, že jedno týrání jsem si užíval, to druhé ne.

"Nedělej, že ti radovánky se mnou způsobují taková muka, vím že se ti to moc líbí, mimochodem zítra jsi po škole. Teď pojď za mnou, musíme si v klidu nerušeně promluvit" popohnal mě zpět ke škole. Už nechci!

Zašli jsme do jeho kabinetu, pak že nechce dělat čuňačinky, že? Blbeček. Na nic jiného nemyslí.

"Posaď se" ukázal na židli, která se nacházela naproti jeho stolu. Proč si mám jako sakra sedat?

"Nebo jinak" povzdechl si, když jsem se k ničemu neměl. Zatáhl mě blíž k židli, načež se na ní posadil sám a mě si stáhl k sobě na klín. Panebože, co jako právě teď dělá?

"Kdo na tebe křičel?" optal se vážně. Překvapeně jsem zamrkal a zaraženě na něho koukal. Co prosím? Co se to tu děje? Nechce mi to třeba někdo vysvětlit? Prosím?

"Co?" vydal jsem ze sebe. Na nic jiného jsem se nezmohl. Na to jsem byl až moc vykolejený. Vždyť tam stál jen chvilku ne? Nemohl nic slyšet, mluvili jsme potichu!

"Slyšel jsem vás moc dobře, stál jsem tam minimálně pět minut" vysvětlil. Aha. To potom dává smysl, jenže proč se ptá? Proč se zajímá? Copak nejsem jen jeho příležitostný šuk?

"Nikdo na mě nekřičel" zamumlal jsem automaticky, nejlepší je všechno naprosto popřít.

"To vyprávěj vrabcům na střeše, proč mi to nechceš říct, Lou-lou?" vzal mě jemně pod bradou a donutil mě, abych mu koukal do očí, sakra. Musí mít tak zelené oči?

"Proč se ptáš? K čemu ti to bude, Harry?" zašeptal jsem, zatímco jsem se snažil nezavřít oči a prostě se všemu nepoddat. Byl jsem v jeho náručí a bylo mi tak moc dobře.

"Abych tomu zkurvysynovi mohl dát za vyučenou. Nikdo na tebe křičet nebude" zavrčel, načež mě začal jemně líbat. Bylo to něco mnohem jiného, než normálně. Tohle bylo takové milující, vždycky je to hladové chtíču plné.

Vzal jsem jeho obličej do svých dlaní a něžně mu polibky oplácel.

"Jsi můj, Louisi, rozumíš?"

~~

Hahah, další část.