Šarmantně okouzlující způsob zábavy

Dávení ve tmě

Snažím se a nic, prostě totálně nic. Jenom bolest a pocit, že si vyzracím žaludek. Nikdy jsem nic takového nezažil, tedy normálně ano, ale nikdy jsem neblil s tubičkou v krku. Věřte mi, tady na JIPce nebliji poprvé, ale poprvé s tímhle hnusem v krku, opravdu hnus. Celý den čekám, až bude tma a budu moci tohle provést. Doktorům to příjde jako zrůdnost, ale pro mě to bude vysvobození. Už to nechci! Nenávidím se! Jasně, tohle je typicky dívčí problém, ale já jsem kluk a nenávidím svoje tělo, nenávidím matčinýho zmrda, kterej mě každej večer jako malýho chodil v noci navštěvovat. Je jenom odporná zrůda, kterou nenávidím víc než cokoliv na světě. Pak už nenávidím jenom sebe. Sebe nenávidím ze všeho nejvíc. Jsem zrůda kterou ze mě udělal nevlastní fotr, protože to kvůli němu tu teď jsem. Nebo spíš moje zbídačené tělo, které touží po jídle ,ale mysl mu ho nechce dát. Jak já bych rád jedl a přesto! Nechci! Nesmím! Začnu pomalu vytahovat trubičku a cítím, jak mi dře jícen a hltan. Konečně je v krku...
Cítím tu pachuť krve, někde něco krvácí. Co to asi je? Je mi to jedno! Krve však teče nějak moc... Co už... Vytrhnu jehlu s kapačkou a servu i náplast s těma drátkama. Za chviličku tu budou... Budou chtít mě nakrmit! Přivázat! Ublížími a já tohle prostě nechci! Končím v tomhle světě, končím u otravnýho fotra a odporné matky, která vše věděla a nezasáhla! Tohle vše je jenom kvůli ní...
Slyším hlasy, které mě volají zpět. Já však jdu dál... Nevracím se za světlem a pomalu odcházím. Cítím úlevu, klid a vrací se mi pocit bezpečí. Tohle vše mi dlouhé roky chybělo a teď se to vše vrací. Jako když vás maminka znovu obejme a řekne vám, že jste její medvídek. Ten medvídek, kterého nikdy neopustí a bude pořád její malý klučík. Jsem její malý klučík...