Antylar-divoký drak

Dlouhá cesta

Ráno jsme se vzbudily odpočatí ale hladoví. Laris se nabídla, že něco uloví a protože jsme byli v horách vrátila se s kamzíkem. S chutí jsme se oba do něj pustily. Po jídle jsme se bez váhání vydali na cestu.
Začala bez problému až na z dálky blížící se bouři, která nás pravděpodobně nemine. ,,Laris, až budeme v bouři hlavně se drž furt o u mě." ,,Jasně." řekla odhodlaně. Bouře byla za necelých deset minut u nás. Letěl jsem pořád rovně neohlížel jsem se, protože stejně by to bylo zbytečné. Nebylo nic vidět jen sníh a tma. Doufal jsem, že se Laris drží zamnou. Po dalších dvaceti minutách jsem zahlídl světlo a pochvíly vyletěl ven z bouře. Celý šťastný jsem koukal na mizejíci bouři. Najednou mi ale začal úsměv mizet z tváře. Byl jsem sám. ,,Laris! Laaris!" volal jsem. Nic. Vletěl jsem zpět do bouře a začal jí hledat. Vím byl jsem blázen když jsem si myslel, že jí tam najdu. Celý zmatený jsem vylétl ven a začal hledat jestli někam nespadla a přitom jsem si všimnul, že cíl naší cesty už není daleko. Mezi horami jsem si něčeho všimnul. Sletěl jsem k tomu místu. Byla to ona. Měla zavřené oči. Bál jsem se nejhoršího, že ji ztratím. Přišel jsem k ní a všimnul jsem si, že dýchá. Nabral jsem do tlap sníh a nechal ho roztát teplým vzduchem z tlamy. Vzniklou vodou jsem Laris polil obličej. Čekal jsem co se bude dít. Laris párkrát zamrkala a pak otevřela oči úplně. Podívala se na mě. ,,Bolí tě něco?" ,,Ne...Kdo jsi?"nedokázal jsem ze sebe vydat jediné slovo a vyděšeně jsem se na ni koukal. Najednou se začala smát, vůbec jsem nechápal proč. ,,Dělám si srandu Antylare." asi čekala, že se taky zasměju. To jsem ale neměl v plánu. Otočil jsem se a pomalu odkráčel pryč. ,,Antylare tak promiň já jsem to tak nemyslela." prudce jsem se otočil a hodil po ní sněhovou kouli a ušklíbl jsem se. ,,To si žádá odplatu." řekl jsem. Laris si sundala sníh z obličeje a začala tvořit sněhovou kouli. Když jí po mě hodila začala mezi námi válka. Koulovačka trvala necelou půl hodinu. Nakonec jsme vyčerpaní padli do sněhu a začali se smát. ,,Proč jsi mě v té bouřce nesledovala?" ,,Já tě sledovala, ale něco mě srazilo k zemi. Nevím co to bylo. Když jsem dopadla praštila jsem se silně do hlavy a upadla do bezvědomí." ,,Tak asi poletíme ne?" Laris kývla. Vzlétli jsme a letěli směrem k našemu cíly. Po chvíly jsem se podíval na Laris, která se na něco upřeně dívala. Podíval jsem se tím směrem a pochopil jsem. Byl tam tábor odpadlíku. Laris se podívala na mě a zjistila, že i já si toho všimnul. Dal jsem pokin abychom zrychlili. Když nám tábor zmizel z očí doufal jsem, že si nás žádny z odpadlíků nevšimnul. Konečně jsme dosáhli našeho cíle. Cesta přes hory trvala celý den. Začalo se stmívat tak jsme si našli tábor zapálili oheň najedli se a po náročné cestě hned usnuli.

Tak nová kapitola je na světě. Je trochu kratší omlouvám se příště dám přes 600 slov. Děkuju @Stella602 za komentáře a vote. Samozřejmě děkuju všem co to čtou. Čekám na další komentáře a vote, které mě moc potěší. Užijte si čtení atomovka007.