Rozdělení

281 41 2
                                    

Děkuju za všechny hvězdičky, pozitivní komentáře a za to, že to čtete. Děláte mi radost.
atomovka007

Cesta probíhala jak nejlíp mohla, akorát jsme si museli dávat častěji pauzu kvůli holkám. Všiml jsem si, že Daron věnuje svou pozornost hlavně Leile. No nic někdy se ho na to zeptám.

Jednou jsme se zastavili u starého, zbořeného sídla lesních draků. Žádný z lesních draků však v okolí nebyl. Rozhodli jsme se tedy, že je to ideální místo na přenocování.

Večer jsme si rozdělili úkoly. Já s Daronem jsme šli hledat věci na provizorní přístřešek a Leila s Arisou připravovali oheň a opékaly ryby. Dráčata si mezitím hrála v lese.
,,Darone? Tobě se líbí Leila, že je to tak." ,,Jak jsi na to přišel? No, ale co řeknu ti pravdu. Je to ta nejkrásnější dračice, kterou jsem kdy viděl." chvíli jsem na něj koukal. Bylo vidět, že to myslí vážně.
,,A co ona?" ,,Nevím" sklopil hlavu a dál pokračoval v práci.

Když jsme se vraceli s věcmi k táboru tak začala být ve vzduchu cíti nádherná vůně pečených ryb. Mláďata už do sebe cpala asi třetí rybu, ale nad ohněm se jich opekálo ještě nejmíň patnáct.
U ohně byla pouze Arisa. Daron se už k ní hnal rychlým krokem a ustaraně se Arisi zeptal ,,Kde je Leila?" ,,Šla pro dřevo na oheň." řekla klidně ,,Teď? Vždyť se stmívá, co když se něco stane." Arisa na něj koukala a nechápala proč má najednou o Leilu takovou starost. Daron odložil věci na zem a vydal se do lesa najít Leilu.

Mě s Arisou to přišlo jako blbost. Vždyť jsme to tady v okolí několikrát prohledávali a našli jsme akorát stopy lesních zvířata. I když jsem byl z Darona stejně trochu nervózní. Mezitím co se Daron stále nevracel vysvětlil jsem Arise jeho vztah k Leile.

Po asi hodině se z lesa ozval řev a skrz stromy prosvítalo světlo chrleného ohně. Nad ničím jsme s Arisou nepřemýšleli a rozběhli jsme se směrem k tomu místo. Po cestě jsme potkaly Darona, který na zádech nesl Leilu. ,,Co se děje?" ,,Dvounožci !" odpověděl vyčerpaně Daron. ,,A co Leila?" zeptala se ustrašeně Arisa ,,Je trochu pořezaná a popálená od provazů, protože chtěli svázat a jak se bránila tak se spálila." nic jsem neřekl byl jsem tak rozzuřený, že jsem ani nic říkat nemohl.
Při pohledu na Leilu jsem si vzpoměl na Larisu a v té chvíli to ve mě začalo vřít ještě víc.

Na nic jsem nečekal a rozběhl se směrem k dvounožcům. Nehleděl jsem na výkřiky mých kamarádu, které říkají ať se vrátím. Prostě jsem se už nemohl zastavit.

Bohužel jsem si nevšiml, že s dvounožci jsou i odpadlící - odpadlí draci. Desítky dvounožců jsem spálil svým plamenem. Nějací draci střet se mnou také nepřežily, ale mě už začaly docházet síly a jich bylo stále víc a víc. Nakonec mě jeden z draků srazil k zemi a já už nevstal. Nic dalšího si nepamatuju.

***

Probudil jsem se ale oči jsem neotevřel byl jsem přesvědčený, že jsem mrtvý. Když jsem ale zjistil, že se nemůžu hnout moje přesvědčení zmizelo.

Otevřel jsem oči a ucítil krev. Jenže jsem pak zjistil, že je to moje krev, která mi teče z hlavy. Při tom boji mě ten drak musel asi pořádně praštit.

Když jsem se pořadně rozkoukal zjistil jsem, že jsem v té kleci kde smrtelně poranily Larisu. Začal jsem sebou naštvaně házet abych se dostal z provazů, ale tím jsem na sebe upoutal pozornost a dvounožci ke mě přibíhali aby mě podržely.
Všiml jsem si mě známého postroje, který ke mě pár dvounožců začalo přibližovat.

Už jsem věděl co se bude dít. Najednou moji pozornost upoutal rozruch mimo klec. Jeden z ozbrojených dvounožců vedl mnohem mladšího dvounožce než byl on sám. Ten mladý byl stejně svázaný jako já. Všiml jsem si i toho, že byl jinak oblékaný než ostatní. Žádná vyzbroj jen obyčejné hadry.

Ozbrojený dvounožec ho přivázal ke kleci něco na něj zařval a odešel. Mladý dvounožec upřel svůj zrak na mě. Koukal se na mě úplně jinak než ostatní dvounožci. Díval se na mě s obdivou a přátelstvím ne se vztekem a odporem. Měl jsem z něho divný pocit.

Mezitím jsem si ani nevšiml, že na sobě mám postroj. Teď jsem jen čekal až přijde vůdce.

Tak a je tu další kapitola. Od minulé kapitoly se počet reads a hvězdiček hodně zvýšil. Za to vám moc a moc děkuju. A užijte si čtení. 736 slov jen pro info.
Vaše atomovka007.













Antylar-divoký drakKde žijí příběhy. Začni objevovat