Psycho | CZ

- TAKE ME TO CHURCH -

Nejenom, že jsem ve škole nezapadala do kolektivu a neměla přítele, jež by stál v nejtěžších situacích po mém boku, ale i doma jsem zažívala peklo. Můj ,, nevlastní otec '' nebo spíše nový přítel mé mamky je ten nejhorší člověk, který může existovat. Kouří, pije, bije mojí mamku a mě. Každičký den mám strach přijít domů, jelikož nikdy nemohu tušit, jakou zrovna bude mít náladu.

,, Ahoj mami,'' zvolala jsem hned, když jsem vešla do našeho malého skromného bytu a odložila klíčky na stůl. Nic se však neozvalo.

Prošla jsem malou chodbičkou do kuchyně, kde se všude možně nacházely flašky od piva a lahve od nějakého tvrdého alkoholu a samozřejmě krabičky od cigaret. Odložila jsem tašku na zem a podivila se jelikož jídlo, které má mamka uvařila, bylo ještě teplé.

Žádný vzkaz, nic. Začínala jsem se bát.

Z hlubin své kapsy jsem vylovila telefon, kde jsem začala vyťukávat mámino číslo.

Píp,píp

Nějakou chvíli to vyzvánělo a potom? Srdce mi poskočilo, když jsem uslyšela mámin mobil v tomto zapeklitém domě. Následovala jsem tiché vyzvánění ozývající se z ložnice. Lehce jsem šťouchla do skleněných dveří a v ten moment se objevila v místnosti, kde se nacházela velká postel s velkou skříní na pravé straně. Na levé byla samozřejmě televize, na kterou se ,, otec '' každý večer díval s flaškou rumu.

Mamka se tady však nenacházela. Její mobil poslušně ležel na nočním stolku a jen tak si klidně vyzváněl dokud jsem to netípla.

Se strachem v nitru jsem se otočila na patě a zamířila do svého malého útulně zařízeného pokoje hned naproti této místnosti. Usedla jsem ke stolu a otevřela svůj notebook, abych se podívala na zprávy a na domácí úkoly, jež jsem musela udělat.

Velice překvapující zpráva mě čekala na mém facebooku. Jace si vás chce přidat do přátel. Zajímavé. Jednou mi zachrání život a jsme kamarádi? Je to nevychovaný, sociopatický fracek, se kterým si není radno zahrávat.

Náhle velká rána značící bouchnutí dveří a samozřejmě křik.

,, Ty náno pitomá! Ty si nezasloužíš nic jiného než seřezat bičem, ty mrcho!'' Samozřejmě hlas toho šarlatána.

,, Opravdu jsem nechtěla Harry! Moc...moc mě to mrzí!'' Srdce se mi rozbušilo ještě víc. Mámin tón hlasu se mi vůbec nelíbil. Něco se stalo. Něco vážného a jí to mrzí a bojí se! Vstala jsem ze židle a přišla blíže ke dveřím, abych lépe slyšela, co si povídají.

,, Tak mrzí jo?'' nastal burácející zlomyslný smích, po kterém následoval bolestný křik mé matky. Slzy jsem měla na krajíčku. Její rány, které dostávala, bolely i mě.

,, Prosím ne! Né...''

Schoulila jsem se do klubíčka daleko v koutě a zacpala jsem si uši, jelikož jsem tohle nadále nemohla poslouchat. Vzlykala jsem za ní. Proč od něho neodejdeme pryč? Proč...