Psycho | CZ

-NO ONE'S HERE TO SLEEP -

Když jsem se podruhé probudila, byla jsem v místnosti sama a dveře byly konečně otevřeny. Na včerejší zážitek jsem si vzpomínala velice dobře...

Rychle jsem vstala z postele a začala se oblékat a když už jsem konečně byla, chtěla jsem odsud vypadnout, ale něco mě zarazilo. Stůl, kde se nacházely fotografie. Neviděla jsem to jasně, jelikož to právě bylo v tom temném koutě místnosti, ale zvědavost mi nedala.

Pomalu jsem se k tomu vydala. Nebylo to nijak jasnější než předtím. Naštěstí se nacházel vedle nacházel spínač, kterým jsem si rozsvítila malé světélko, které mi dopomohlo rozeznat osoby na fotografiích. Byly to ženy a většina z nich byla přeškrtaná červenou fixou, avšak ne jenom to. Nacházely se zde fotografie jejich nahých těl pokryté modřinami a u některých byly i bodné rány. Nejhorší však na to bylo, že se tam nacházela i má fotografie, která ještě nebyla přeškrtaná...

Hlasitě jsem polkla a rozběhla se k východu. Jace nebyl jenom sociopat a školní grázl, ale i vrah! A nejspíš...nejspíš to byl i on, který zabil půlku personalistů v té bance.

Běžela jsem po schodech ven a konečně vylezla na denní světlo. Konečně jsem se mohla nadechnout čerstvého vzduchu.

Běžela jsem dál. Nevěděla jsem vůbec, kde se to nacházím, ale díky bohu byla hned poblíž autobusová zastávka, kde jsem si mohla přečíst, kam další autobus jede. Nebyla jsem daleko od mého domova. Stačilo si počkat na další autobus, který měl přijet za patnáct minut a ten mě měl dovést přímo před náš byt. Usedla jsem na lavičku a netrpělivě vyčkávala a přitom jsem se rozhlížela všude kolem sebe. Bála jsem se ho ještě více než předtím. Co když mě pronásleduje? On...mě chce zabít?

Autobus konečně dojel. Z hlubin svých kalhot jsem vylovila nějaké peníze, díky kterým jsem si zaplatila odvoz.

Usedla jsem hned na první místo, které bylo volné a zadívala se ven do té mlhy, kde jsem zahlédla černou postavu ve formálním oblečení. Neviděla jsem jí do tváře, ale měla jsem takový špatný pocit, že je to on a dívá se na mě...

Proč tohle dělá?!

Autobus se rozjel a já si oddychla. Avšak představa, že ho potkám zase ve škole, byla srdcervoucí a bolestivá.