Ztracená smečka

Kapitola 7 - Mohlo to být horší

 Zvuky vycházející z tunelu se začínal měnit v bolestivé vrčení. Psi chtěli vyjít z díry dřív, než se to k nim přiblíží, ale Ace se zastavil.

 ,,Počkejte! Slyšíte to? Je to pes!'' pronesl a zaposlouchal se do zvuků. Znělo to, jakoby to cosi říkalo počkej. Grippen se otočil na Ace, nemohl uvěřit, že Ace po té nehodě co se jim stala s bojovým psem ještě věří, že tenhle pes bude hodný.

 ,,Aci, zmizme, určitě je to bojový pes.'' řekla Keila a nervózně poskočila.

 ,,Musíme zjistit, jestli tomu tak je!'' rozhodl Ace. Keila s Grippenem zůstali stát na místě, blíž prostě nepůjdou. Ace šel dál do tunelu, ale neztrácel se psům z dohledu. Zvuky se přibližovali čím dál tím víc až se před psy objevil velký šedý pes. Byl skoro stejně vysoký, jako Ace. Měl dlouhé nohy, kupírované uši a bohatou srst. Stavbou tělo téměř ovčák, barvou kavkazák. Pes byl zraněný a kulhal na zadní nohu.

 ,,Nevěřil jsem, že se odtamtud dostanu živý a už vůbec bych nevěřil, že hned uvidím živé psy.'' zašeptal a prohlídl si je pohledem. Nevypadalo to, že by na ně chtěl zaútočit.

 ,,Jsi v pořádku?'' zeptal se Ace, ostatní byli na pozoru a ptát se na nějaké otázky zatím v plánu neměli.

 ,,Teď už docela jo .. jen se cítím rozlámaně. Jsem Maxim.'' představil se a na víc už se nezmohl.

 ,,Já jsem Ace, tohle je Grippen a Keila. Co se ti stalo?'' veškerou konverzaci vzal do tlapek Ace. Grippen nebyl nadšen, že Ace jeho jméno říká nějakýmu cizákovi.

 ,,Byl jsem zrovna v zápřahu, pomáhala jsem tu páníčkovi převážet kameny, když se to stalo. Ten výbuch, co zapříčinil na mnoha místech sesuv půdy. Vyvázl jsem, ale necítím nohu. Zajímá mě ale, co tu děláte vy?'' vysvětlil jim a hned se na něco zeptal. Tohohle se ujal Grippen.

 ,,Naši páníčkové tady pracují, chtěli jsme je najít.'' řekl a přišel blíž.

 ,,Tak to hledáte marně .. kdo přežil, už dávno ho odvezli pryč a kdo ne .. nevím, jestli má pro vás cenu je tu hledat. Pokud tu jsou, jsou mrtví.'' štěkl smutně. I on o svého páníčka tady přišel. Chvíli bylo ticho, Keila se cítila hrozně. Tak moc doufala, že najde nějaké stopy po svých páníčcích a že se k nim vrátí, ale tenhle pes jí zkazil všechny vyhlídky.

 ,,Takže .. vykašlali se na mě?'' zakňučela a kdyby mohla, rozbrečela by se. Nikdo jí na tohle neodpověděl.

 ,,Maxime .. můžeš jít s námi, k nám do smečky. Je nás víc.'' nabídl pohostinně Ace. Pes se na něj děkovně podíval.

 ,,Děkuju za nabídku, ale společnost psů nevyhledám. Rád se k vám na chvíli přidám, ale během vaší cesty se odpojím, pokud nevadí.''

 ,,Jistě, budeme rádi.'' odpověděl Ace s pochopením v hlase. Keila zvedla pohled ze země, Grippen vyčkával, až se Ace rozhodne zase udělat krok vpřed.

 ,,Můžeš chodit?'' zeptal se Maxima Grippen, když zahlídl jeho krvavou nohu. Nešlo ani určit, kde má stehno a kde lýtko, takže Gripp dlouhý pohled na končetinu nevydržel.

 ,,Pomalu, ale můžu. Nohu mám už pravděpodobně navždy ztracenou, ale co o tom, hlavně, že jsem naživu.'' pozitivní přístup Grippena docela překvapil. Hned co to pes dopověděl, udělal několik kroků vpřed, přímo ven z tunelu. Všichni ostatní ho následovali, ačkoliv nic neřekl, byl to pro ně povel k pochodu.

 Co se psi vydrápali nahoru z lomu, zamířili pryč, do města. Tma stále vládla světu, na obloze bylo vidět několik hvězd. Ace si povídal s Maximem, Grippen je poslouchal a občas něco řekl, jediná Keila šla mlčky. Když procházeli okolo Grippenova domu, nic se nezměnilo. Grippen si uvědomoval, že jejich výlet do lomu byl naprosto zbytečný. A taky si uvědomoval, že do rozhovoru Ace a Maxima nepatří. Proto zpomalil, aby odchytil Keilu.