Lost

Ztracená 37

Mitsuki

Omyl... všechno může být mnohem horší než poprava, prolétlo mi hlavou, když jsem následovala co možná nejtišeji toho chladného muže - kapitána Kuchiki Byakuy, z kterého jsem neměla zrovna příjemný pocit. Rozhodně jsem ho nemínila naštvat a v tuto chvíli jsem si to vlastně ani nemohla dovolit. Pokud tu chci zůstat, musím sekat latinu.

Hodnou chvíli jsem následovala jeho tiché kroky na dřevěné podlaze chodby a pozorovala znak divize na zádech bílého haori, které měl na sobě, než se konečně zastavil před jedinou celou.

,,Pro tentokrát nechám tvůj prohřešek být," promluvil do naprostého ticha, ,,další ale tolerovat nebudu," upozornil Renjiho, který se při jeho příchodu postavil z lůžka v cele na nohy.

,,Rozumím, Kuchiki-taicho, omlouvám se," řekl s pokorou, kterou jsem, po tu kratičkou dobu, co ho znám, v jeho hlase dosud nezaslechla, a poklonil se.

,,Tak pojď," pokynul mu, otevřel celu a vydal se chodbou dál, aniž by na nás počkal. Já i Renji jsme ho v tichosti následovali. Rudovláskovo chování mi sice přišlo z mého pohledu dosti neobvyklé, ale v přítomnosti takového kapitána, jakým byl muž kráčející přede mnou, jsem se neměla čemu divit.

Když jsme vyšli z budovy a prošli změtí mnoha ulic, ocitli jsme se před rozlehlým japonským sídlem, vcelku podobným sídlu kapitána Ukitakeho. V tu chvíli se tmavovlasý shinigami s podivnou sponkou ve vlasech otočil k Renjimu, aniž by o mě zavadil pohledem. ,,Jako trest za své činy na ni dohlédneš," přikazal mu. ,,A žádné ale!" zastavil ho, když už se Renji nadechoval k protestu. ,,Pokoj bude mít vedle tvého, ten je ostatně stejně volný, a ty ji budeš mít pod neustálým dozorem. Jasné?! Bližší informace ti dám později, jelikož se musí ještě prodiskutovat její výuka," vyslovil poslední slovo poněkud sarkasticky, než se otočil a ladně odkráčel do nitra domu.

,,To jsem teda dopadl," zaskuhral Renji a pomalu se vydal dovnitř. Já se nad jeho poznámkou ani nepozastavila, jelikož ji přebily myšlenky, které mi neustále vířily hlavou. Zpátky do reality jsem se vrátila, až když na mě Renji zavolal, ať hejbnu kostrou.

,,Tak tady budeš bydlet," otevřel rudovlásek jedny z papírových dveří v chodbě, ,,já jsem hned vedle. Teda ne, že by se mi to nějak extra líbilo," zamručel otráveně, vstoupil do pokoje a já hned uviděla, proč se mu to tolik nelíbí - stěna mezi pokoji byla odhrnutá, tudíž místo dvou menších tu byl jeden velký.

Musela jsem se začít smát. ,,Teď už chápu, proč jsi tak nespokojený," setřela jsem si z koutku oka slzu smíchu.

,,No co," nafoukl se Renji a otočil se ke mně zády, ,,prostě mám rád kolem sebe hodně místa," nafoukl se a odkráčel na svou ,,polovinu" pokoje, načež uchopil zástěnu, která tyto dva pokoje původně přetínala, a vrátil ji do původního stavu.

Musela jsem se znovu chtě nechtě usmát jeho dětinskosti, která se tolik lišila od jebo vzhledu a chování v boji. Díky této vlastnosti jsem absolutně nedokázala rozeznat, co se mu honí hlavou. Pro tuto chvíli jsem však zanechala myšlenek na něj, jelikož mě znovu přemohla náhlá únava a já se téměř sesunula k zemi. Nakonec to ale mé nohy ustály, a tak jsem se vydala pro futon v krajním rohu místnosti, rozložila si ho uprostřed pokoje a unaveně se na něj posadila do tureckého sedu s hlavou i rameny svěšenými k zemi a zavřela jsem oči.

,,Hej, neříkej, že jsi na nás zapomněla,"ozval se ženský hlas a já ucítila tíhu kolem svých ramen.

,,Myslím, že po tom všem se dá jen těžko zapomenout, Saru," zašeptala jsem, aby Renji vedle náhodou neslyšel, že se bavím s duchem jeho zanpakuto - to by se mu asi moc nelíbilo. ,,Co tu děláte?"

,,Jen jsme se na tebe přišli podívat," usmála se opičí žena a usadila se vedle mě. Hebi se jen jako obvykle mračil. ,,Kdyby to bylo na mně, ani bych sem nepáchl," odsekl a založil si ruce v bok.

,,Nech toho," přiletěl mu od Saru další z nemála výchovných políčků, ,,chovej se taky někdy slušně," pokárala ho než začala svou pozornost věnovat mně. ,,Vlastně jsem se tě chtěla na něco zeptat."

Němě jsem pokývla hlavou, čímž jsem jí dávala svolení, že může pokračovat. Celkem mi vrtalo hlavou, jakou otázku by mohla mít zrovna na mě.

,,Viděla jsi duchy všech zanpakuto?" pronesla zvědavě a já se na ni jen nechápavě podívala. ,,Myslím, když jsi byla na poradě," dodala.

,,Hm... ne," odpověděla jsem po chvíli zamyšlení. Teď, když mě nad tím Saru donutila přemýšlet, přišlo mi to opravdu podivné. ,,Jak to, že ji, toho podivného samuraje a rudovlasou ženu u Urahary jsem viděla, ale ostatní ne?" řekla jsem nahlas, aniž bych si to uvědomila.

,,Ty jsi viděla Benihime?!" vyhrkli Saru i Hebi zároveň. ,,Ani mi ji ještě neviděli!" založil si Hebi ruce na prsou a naštvaně se ke mně otočil zády.

,,He?" otočila jsem se na ně nechápavě. ,,Jak to myslíš?"

Saru si povzdechla a posadila se do tureckéhu sedu na zem vedle mě. ,,Je stejnej tajnůstkář jako kloboučník. Není se ale čemu divit, když je jeho zampakuto," obnasnila mi jejich reakci. ,,Víc mi ale vrtá hlavou, proč jsi neviděla ostatní?" přešla zpět k původnímu tématu. ,,Je to opravdu divné... proč bys mohla vidět jen někoho?" zamyslela se.

,,To nevím," pokrčila jsem rameny. ,,Když nad tím tak přemýšlím..." vzpomněla jsem si, ,,moc jsem se na to nesoustředila, ale myslím, že u každého shinigamiho byla nějaká silueta... Nejsem si ale moc jistá."

Saru se široce usmála. ,,To je ono!" pronesla s nebývalým nadšením. ,,Nejspíš se na nás musíš do jisté míry soustředit, abys nás viděla. Nevím sice jak moc, ale myslím, že na to časem přijdeme. Přeci jen," mrkla na mne, ,,byla by škoda tuhle schopnost nevyužít."

,,Ono to nějak jde využít?" byla jsem překvapená. Něco takového mě nenapadlo.

,,Jistě," usmála se Saru ještě víc. ,,Když znáš protivníkovu zanpakuto, znáš kus jeho samého a to se hodí nejen v boji, ne?"

,,Máš pravdu," přikývla jsem po chvíli přemýšlení. Pak mi na mysli vytanula jedna podstatná otázka, která mě už nějakou chvíli tížila a kterou jsem i nakonec Saru položila: ,,Saru... co se mnou teď bude?"

Ta se opřela o své ruce, které si položila na podlahu za zády, a zaklonila hlavu dozadu. ,,No, pravděpodobně projdeš nějakým druhem výcviku v shinigamiho. Víc prozatím nevím," sdělila mi svou domněnku a podívala se zpět na mě. ,,Ale neboj pomůžem ti," ujistila mne.

,,No já teda ne," ozval se po dlouhé chvíli Hebi a zase schytal pohlavek od Saru. Musela jsem se tomu prostě zasmát a uvědomila jsem si, že měla pravdu - díky nim jsem pomaličku začínala chápat, kdo je vlastně Renji Abarai zač.

,,Musíme jít," vytrhla mě z mého zamyšlení Saru. ,,Renjiho si k sobě volá kapitán, tak se snad dozvíme něco užitečného," zvedla se ze země a rozešla se k druhému pokoji. ,,Ty si zatím odpočiň, dokud máš šanci," poradila mi a spolu s Hebim opustili místnost. Já se rozhodla její rady poslechnout, jelikož jsem věděla, že byla pravdivá, a teď jsem svou únavu i cítila, a tak jsem se natáhla na futon a zavřela oči.