Sladká válka 2 ✔️

21. kapitola

,,Přísahám, že jestli po mně budeš požadovat další ledovou tříšť, hodím po tobě nemocničním polštářem," zavrčela Everly a namířila na mě ukazováčkem. ,,A ty víš, jak jsem proti tomu!"

Místo odpovědi jsem se na ni zašklebila a podala Rawy kapesník, protože právě zuřivě kýchla.

,,Už jsi volala vašim?" zeptal se Cory a nervózně podupával nohama. S úsměvem jsem ho chytila za ruku, abych ho uklidnila a pak se podívala na Seana, který stále seděl po mém boku.

,,Rodiče se o špuntovi dozví, až bude na světe," vysvětlila jsem za nás oba a Cory se chápavě usmál. ,,Máma by šílela, co?"

,,Jo, nejspíš."

,,A ta moje by chytila první let, který by se z Texasu do New Yorku namanul. Aspoň by na chvíli utekla před golfem."

Tímto prohlášením se rozjela duchaplná konverzace o golfu. Ani jsem nevěděla, že ho Cory umí hrát. Tuhle debatu jsem nakonec přerušila zakňučením, protože na mě přišla další kontrakce.

**

Měla jsem celou dobu děsný strach, což mi po té dlouhé a náročné noci přišlo ve výsledku v podstatě směšné. Sotva jsem udržela oči otevřené, ale za nic na světe bych si nenechala ujít pohled na toho našeho malého prcka, který si po náročné cestě ven dával zaslouženou sváču. Spodní Minie mě momentálně neměla moc v lásce, protože jsem dovolila tomu malému vetřelci, aby zvětšil její rozměry. A zkuste své frndě vysvětlit, že se časem zase srazí. To je zbytečná ztráta času.

Vzhlédla jsem k Seanovi, který obdivně pozoroval, jak mi náš syn saje bradavku na pravém prsu a poznamenal: ,,Ten je celý po mně."

Řekl to svým perverzním humorem, ale měl pravdu. Jen si vezměte tu čupřinu tmavých vlásků a neobyčejně krásný obličejík. A opovažte se tvrdit, že všechna mimina vypadají stejně, protože náš Pulec ne!

Ještě chvíli jsem se na něj v tichosti dívala a pak mi došlo, že bychom mu měli vymyslet jméno. Už jsem se to Seanovi chystala říct, když jsem si všimla, že...

,,Tobě stojí!" vyjekla jsem a třeštila oči na Seanův vypoulený rozkrok.

,,No ovšem! Koukni, jak ti ten můj ďablík mačká prso. Asi se každou chvíli udělám do kalhot," zasténal a já miminku zakryla malé ouško. ,,Mlč! Jestli v budoucnu popíše tuhle konverzaci poldům, tak jsme nahraný!"

Sean se tiše zasmál a přisedl si k nám na postel, aby malého pohladil po hlavičce. S povzdechem jsem si o něj opřela rameno a vzpomněla si, co jsem mu vlastně chtěla říct. ,,Dlouho jsem přemýšlela nad jménem, ale bez úspěchu. Chci, abys ho pojmenoval ty."

,,Chris," řekl téměř okamžitě a já k němu tázavě zvedla pohled. Dlouho ho opětoval a pak se lehce usmál. ,,Tak se jmenoval druhým jménem můj táta."

Ach tak.

Přejela jsem pohledem zpátky k tomu uzlíčku štěstí a pak se znovu podívala na Seana. ,,Já tě miluju, Parkere."

V očích se mu objevilo takové štěstí, že se mi z toho zalily oči slzami.

,,A já tebe, Parkerová," zašeptal a přitiskl své rty na mé.

KONEC DRUHÉ ČÁSTI