Olymp: Nový příběh

9.

Nemusela jsem se ani otáčet, protože to byl Percy. Cítila jsem na sobě jeho rozzuřený pohled. Otočila jsem se k němu. Jeho oči se z azurové proměnili na šedou, barvu bouřkových mraků.
,,Ty si zešílela? Víš, jak je to nebezpečný? Co když se ti něco stane. Běž za Cheirónem a řekneš mu, že jdu s vámi'' chytl mě za ruku a chtěl odtáhnout do hlavní budovy, ale já se nenechala
,,Ne! Nepůjdeš s námi!'' zařvala jsem na něho
,,Melisso! Jsme rodina.''
,,No právě. Nenechám svoji rodinu obětovat se kvůli mě.'' řekla jsem
,,Máme si pomáhat.''
,,Ale to je moje válka. To o mě se mluví v proroctví.''
,,Melisso, ta válka je proti našemu otci.'' a měl pravdu. Válka je proti našemu otci Poseidónovi. Nakonec mě přemluvil. Odešli jsme za Cheirónem do hlavní budovy. Nebyl z toho dvakrát nadšený, byl i proti tomu, abych šla i já. Pak nám to ale povolil. Odešli jsme do srubu zavolat našim tuhle ''dobrou'' zprávu.

V chatce jsme měli malou fontánku. Horká mořská voda se vypařovala a tvořila kolem fontánky mlhu. Percy vytáhl z kapsy tři drachmy.
,,Komu prvnímu zavoláme?'' zeptal se mě a já jen nadzvedla ramena.
,,Tvojí mámě?'' řekla jsem
,,Tak jo.'' odpověděl. Otevřel okno, aby propustil denní světlo do místnosti. Denní paprsky se odráželi v mlze a tvořili duhu. Percy vzal jednu drachmu, hodil ji do mlhy a vyslovil
,,Ó bohyně, příjmy mou oběť.'' drachma v mlze zmizela
,,Sally Jacksonová, Upper East Side, Manhattan.'' řekl a objevil se mlze obraz jídelního stolu, u kterého seděla žena. Četla si časopis a měla před sebou hrnek s kávou.
,,Mami?'' zavolal na ni. Zvedla hlavu a podívala se do obrazu
,,Percy! Jak se máš?'' zeptala se ho
,,Jo jde to.'' řekl jednoduše
,,Kdo je to vedle tebe?'' vyzvídala
,,Jo, mami, to je Melissa. Moje nevlastní sestra.'' představil mě
,,Dobrý den.'' pozdravila jsem slušně. Usmála se. Percy jí řekl o proroctví a i o tom, že za 3 dny nás čeká válka. Nebyla z toho moc nadšená.
,,Další nebezpečná výprava, ve které ti půjde o život.'' vydechla. Chvíli jsme nic neříkali
,,No... a... co... Paul?'' změnil téma
,,Je teďka na schůzi ve škole.'' řekla a pořád byla smutná z předchozí zprávy
,,Aha.'' odpověděl. Na druhé straně mlhy někdo zazvonil
,,Musím jít. Hodně štěstí, Percy. Ráda jsem tě poznala Melisso. Ahoj.''
,,Ahoj.'' rozloučil se
,,Nashle.'' taky jsem se rozloučila. Mlha se rozplynula

Navázali jsme spojení tentokrát s mojí mámou.
,,Řekni : ,,Ó bohyně, příjmy moji oběť.'' jméno osoby a adresu.'' poradil mi. Hodila jsem drachmu do mlhy
,,Ó bohyně, příjmy moji oběť.'' řekla jsem a drachma zmizela
,,Julie Hártová, 10th Avenue South, Seattle.'' řekla jsem a fungovalo to. Objevil se v obraze náš obývák a v křesle seděla moje máma a dívala se na televizi.
,,Mami?'' zavolala jsem na ni a vyděsila se
,,Melisso?'' podívala se na obraz 
,,Ahoj, mami.''
,,Zlato, si v pořádku?''
,,J-j-oooo....chci ti něco říct'' řekla jsem mámě o té bitvě a o Percy. Byla v šoku. V obličeji měla výraz typu ''Ihned si sbal. Jedeš domů.''. Uklidňovali jsme ji, že to je v pohodě a že se nám nic nestane. Nevěřila nám to. Ani my jsme tomu nevěřili. Po chvíli matčiny přemluvy, ať to nedělám, že si ještě ublížím a že ještě nejsem připravena na takovou zodpovědnost, jsme to ukončili. Poslední komu jsme chtěli zavolat byl Tyson.

Navázali jsme spojení, ale nic se neobjevilo. Jenom černá tma a nic jiného. Akorát jsme zaslechli výbuchy a křiky. Podívali jsme se na toho druhého. Rozběhli sdělit zprávu Cheirónovi. Běželi jsme jak nejrychleji jsme mohli. Těsně před laboratoří jsem do někoho vrazila. Zase. Spadla jsem na zem a podívala se do koho jsem vrazila. Do Rosse. Beze slovy jsem vstala a pomohla mu na nohy. Celou dobu se na mě usmíval.
,,Ahoj.'' pozdravil mě. Byla jsem ráda, že i po tom týdnu, na mě nezapomněl, ale neměla náladu si s ním povídat.
,,Musím jít.'' zašeptala jsem a rozběhla se k laboratoři. Nechtěla jsem ho takhle odkopnout, ale pořád jsem na něho byla naštvaná. Doběhla jsem Percyho.
,,...zítra za svítání vyrazíte.'' zaslechla jsem konec věty
,,Vyřiďte to Sebastianovi.'' řekl a znova jsme běželi. Tentokrát pro Sebastiana. Zrovna měl hodinu lukostřelby. Řekli jsme mu o vysílání Iris a že zítra za svítání vyrazíme na cestu. Vrátili jsme se zpátky do srubu a sbalili si věci.