Krvavá oběť

V.

Netuším, jak dlouho se choulím na studené podlaze a poslouchám pravidelné odkapávání kohoutku. Plápolám mezi vzpomínkami, realitou a spánkem. V jedné chvíli slyším otevírání dveří, a když se odhodlám otevřít oči, leží naproti mně nějaké oblečení. Jen zavrčím a opět je zavřu.

Nemůžu uvěřit tomu, že má dceru. Nedokážu pochopit, že v jeho životě figuruje jiná žena, než jsem já, což je ode mě dost pošetilé. Je to 8 let co jsme se naposledy viděli a vzhledem k tomu, jak to tehdy skončilo... Nevím proč jsem si myslela, že by tím mohl být tak zasažený, jako já.

S mojí velikostí, kterou ve své dlačí podobě mám, je opravdu nepohodlné být namačkaná v malé koupelně, proto se odhodlám přeměnit. Když se postavím na všechny čtyři, zahlédnu svůj odraz v zrcadle. Tlama se mi roztáhne do úsměvu, což je na šelmě, kterou teď jsem, opravdu děsivé. Nastavím se tak, abych viděla svůj hřbet, a kochám se pohledem na své pruhy, které se střídají s tmavými skvrnami. Má srst je jinak bílá za což jsem jako míšenec tygra a irbise neskutečně vděčná. Není to obvyklé, dokonce spíš speciální, aby se narodil někdo jako já. Má matka byla irbis, můj otec tygr a místo toho, aby si mé buňky vybraly jeden druh, zmutovaly a spojili tygří a irbisí DNA dohromady. Proto jsem tak zvláštní a pro někoho tolik děsivá. Tahle genetická mutace mi ale nepřidává žádno u zvláštní sílu. Jsem větší, než bych byla jako irbis, ale zase menší než tygří dlak. Jsem prostě jenom divná.

Zavrtím hlavou nad svou malicherností, když se už pět minut prohlížím v zrcadle a rychle se proměním. Rozbalím uzlíček a se zklamáním zjistím, že to není oblečení, které jsem zanechala u Lucy v pokoji. Navléknu se do příliš velkých kalhot a přes hlavu si přetáhnu tmavou mikinu se značkou smečky na zádech. Potom si opláchnu obličej vodou, opřu se o umyvadlo a zhluboka vydechnu. V duchu se povzbuzuju a odhodlávám k tomu, abych statečně opustila koupelnu a rozumně si promluvila s Jeremym. Ale mám rozklepaná kolena a mé srdce se chystá k panickému záchvatu. Nic se ale nedá dělat, jednou už tu jsem, a i kdybych se z celé mise chtěla vymluvit, budu si o tom muset promluvit s Jeremym. „Lákavá" představa.

Odlepím se od umyvadla a pomalu otevřu dveře koupelny. Rozhlédnu se do stran a zjistím, že tu zase nikdo není. Je sice pěkný, že mi tím poskytují soukromí, ale jak mám teď zjistit, kde najdu Jeremyho?

Zabořím ruce do kapes tý ohromný mikiny a s odhodláním vykročím za dobrodružstvím.

Naštěstí dojdu jen na konec chodby, když spatřím štíhlou ženu, která zrovna vychází z jedněch z mnoha dveří. Okamžitě se na mě prudce otočí a blýskne zuby.

„Nepatříš k nám, co tu chceš?"zavrčí a nahrbí záda. Povzdechnu si.

„Zacouvej, holčičko, nemám na tebe teď náladu."vrčení se zintenzivní.

„Kdo k sakru jsi?"začne se jí protahovat obličej a formovat čenich. S vlkodlaky je vždy potíž. Lituju, že sebou nemám svojí zásobu čokolády. Ta by jí možná uklidnila.

„Nechci ti nakopat zadek, ty čůzo jedna. Jsem Ashlyn Evansová, Jeremy si mě vyžádal."žena na mě naposledy zavrčí, než se otočí a bez dalšího slova odejde. Super. Tak ta mi rozhodně nepomohla.

„Ashlyn."ozve se za mnou a mě okamžitě naskočí husí kůže. Tak proto na mě neskočila. Naštvanému vlkovi by rozhodně mé jméno nestačilo. Zhluboka se nadechnu a vymažu jakoukoli grimasu, kterou jsem na obličeji měla. Otočím se s prázdným výrazem.

„Jeremy."

„Jsem rád, že už jsi schopná rozhovoru."k tomu se nevyjadřuju. Chvíli stojíme v trapném tichu a opatrně se navzájem měříme. Snažím se, aby na mě neměla jeho přítomnost moc velký efekt, ale i přes mou vnější lhostejnou pózu se uvnitř klepu jak vystrašené kuře.

„Musíme si promluvit."začne a já k němu poplašeně zvednu oči.

„Ne!"vyhrknu a spatřím v jeho očích překvapení a smutek.

„Není o čem mluvit. Není to moje věc..."

„Ash..."

„Neashuj mě. Jsem v pořádku, byl to jenom šok."

„Jsi si jistá? Pochopím, pokud bys chtěla odjet."zraní mě fakt, že mi dává tu možnost. Naznačuje tím, že to beze mě zvládne, že jsem nahraditelná. Skousnu si ret.

„Jsem profesionál, nechme naše neshody po dobu mé služby za námi."Jeremy se zamračí, než přikývne. Protře si rukou oči a znovu kývne.

„Dobře. Pojďme do kanceláře, tady nemáme soukromí."představa místnosti, kde s ním budu sama zavřená, bez naděje, že se někdo omylem objeví na některé straně chodby, se mi vůbec nezamlouvá, ale na tom nesejde. Dokážu to. Nejde o mě, jde tu o tu malou holčičku a já udělám všechno pro to, abych ji ochránila.

Můžu to brát jako zkoušku mého sebeovládání. Jak dlouho se s Jeremym vydržíme nepoprat? Nejde o to, jestli se to stane, oba dobře víme, že ano. Jsme oba až moc výbušní a naše minulost nás až moc poznamenala na to, abychom spolu dokázali dlouhodobě klidně komunikovat. Dávám nám nanejvýš týden, a to jsem opravdu optimistická.

„To zní jako dobrý nápad."

Když procházíme sídlem, v hlavě přemítám, proč požadoval zrovna mě. Jsem riskantní volba. Možná, že mě jeden čas znal, ale jeho dřívější chování mi ukázalo, že mi nedůvěřuje. Tak proč tu jsem? Pokud chce Lucy ochránit, proč si přímo k ní dovedl další hrozbu?

„Jakou jsi měla cestu?"zeptá se mimoděk, když otevírá dveře ke schodišti a pouští mě první.

„Chceš si ze mě dělat srandu, Jeremy?"

„Rozhodně ne."opáčí rychle a šlehne po mě pohledem.

„Tak proč upozorňuješ na to, jak jsi mě nechal uboze uspat, abych v průběhu cesty neprovedla nějakou kravinu?"

„Uspat? Já tě nene... Ach sakra."Jeremy si povzdychne a omluvně se na mě podívá.

„Omlouvám se, poslat pro tebe Jace byla chyba. Pro toho kluka je všechno vtip, ale nemám nikoho jiného, kdo není součástí smečky, kdo by tě mohl vyzvednout."

„Proč jsi pro mě neposlal někoho ze smečky?"

„Nechtěl jsem tě stavět do nepříjemné situace."

„Víc nepříjemné než uspání klukem co zrovna vyšel z puberty?"Jeremy mě chytí za loket a oba nás zastaví.

„Ashlyn, oba víme, že jsi jedna z nejdominantnějších dlaků, které znám. V téhle chvíli nemůžu riskovat své postavení a navést členy smečky k pochybnostem o mé nadřazenosti. Nebyla to tak kvůli tvému nepohodlí jako kvůli mému. Omlouvám se."

„Jsi větší sobec, než jsi býval."je to jako bych ho popálila. Jeho obličej se zkroutí do bolestné grimasy a cukne sebou.

„Nikdy jsem nebyl sobec."vynutím ze sebe nepobavené zasmání.

„Jak moc nesobecké bylo, že jsi mě bez jedinýho slova opustil a nikdy se nevrátil? Neujistil, že jsem živá? Byla jsem komplikace, co? Zkazila jsem ti skvostnou budoucnost, tak si se mně zbavil v první chvíli, kdy jsem tě nemohla zastavit. Ve chvíli, kdy jsem pro tebe nebyla výhodná, jsi mě opustil a očividně nahradil někým lepším."Jeremy zavračí, pustí můj loket, chytí můj obličej a svým tělem nás přirazí ke zdi. Jsem bez dechu. Není mezi námi milimetr místa, jeho naštvaně zrychlený dech mi ovívá tvář a puls mi běží šílenou rychlostí. Jeho oči šlehají blesky, ale jeho úchop je jemný, starostlivý. Třesu se a nadávám si. Jsem tak hrozně hloupá. Proč jsem to vytahovala?

„Nikdy jsem tě..."

„Jeremy!"ozve se shora, a Jeremy ode mě odstoupí aniž by dokončil větu. Zavrtí pro sebe hlavou.

„Ano Carle?"

„Stmívá se."jedno slovo a Jeremy je bledý jako stěna.

„Na vysvětlování není čas."

Snad jste dostali hodně dárečků :3