Ďáblův syn

3.kapitola

"Ty jsi TEN Dankmar Walker? Syn Ďábla?" Zeptá se mě Jackson ohromeně. Nechápu, proč ho to tak dostalo. Odfrknu si a kouknu na Jacksona. 

"Ano. Proč se tak tváříš?" Jackson se začne smát.
"Ne ne nic. Já jenom... že všichni říkají, že příběh o tom jak jsi se dostal na svět a co jsi zač, je vymyšlený. Prostě prej neexistuješ." Pokrčí rameny. Zkřížím ruce na hrudi a přivřu naštvaně oči. Jak si mohou dovolit tohle o mě říct?
"A ty? Věřil jsi tomu?"
"No já na tebe věřím. Stejně i jako na dobro. Ale nikde se tím nechlubím. Studuji to. Všechny jevy. Nechci, aby měli lidi za podivína". Usměje se na mě a přistoupí ke mě.
"Tak pojď. Jdeme." Chytne mě kolem ramen a zastavíme první taxi, který uvidíme. Několikrát jsem ho už viděl ale nikdy jsem v něm nejel. Nedůvěřivě nastoupím.

Taxík nás odveze před hotel. Cedule na něm pověšená nás informuje, že tento hotel se jmenuje RedRose. Vejdeme dovnitř a ohromeně vykulím oči. Celá hlavní hala je sladěná do hnědo-červena. Stěny jsou hnědé, mají na sobě rámečky různých tvarů a obrázek v nich jsou samozřejmě růže všech druhů. Naproti nám jsou tři stolečky s červenými růžemi uprostřed a červenými křesílky. Na recepčním stole je namalovaná veliká růže. Za ním je žena v červených koktejlových šatech s nalakovanými nehty a lodičkami. S Jacksonem k ní přistoupíme a Jackson jí něco řekne. Pak na mě kývne a ukáže rukou k výtahu.

Zmáčkne osmé patro. Výtah se rozjede a když dojedeme, vyjdeme a odemkneme pokoj s číslem 682. Je to tu velké, pěkné ale špinavé. Je tu hrozný nepořádek.

"Danku promiň. Nečekal jsem návštěvu. Teď tu budeš prozatím bydlet se mnou, takže tu samozřejmě uklidím" spustí Jackson. Já si zatím projdu všechny pokoje, až narazím na jeden nedotknutelný. Během prohlížení pokojů a i tam dole v recepci, jsem zjistil, že jsem až nepřirozeně větší než ostatní lidi. Nikdo si toho ale nevšiml. Není to tak zlé, ale přeci jen...

"Prohlídl sis to tu dobře?" Kouknu na Jacksona, který uklízí a od úklidu se usměje.
"No jo. Díky. Hele já tu chvilku nebudu" řeknu mu a už otevírám okno. Než stihne něco říct nebo zareagovat, stoupnu si na parapet a chytnu se okrajů okna. Jackson je v tu ránu u mě a něco mi říká.
"Sleduj" řeknu a skočím. Normální smrtelník by to nepřežil, ale já jo. Roztáhnu svá křídla démona a letím. Jsou strašně obrovská. Vznáším se nad městem a pozoruji noční město. Jeho světla, všelijaké zvuky a napadne mne, jaké by to asi bylo žít normální život lidí.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Vznáším se nad temnou uličkou. Snesu se dolů a přistanu na ní. Něco mě sem táhlo. Najednou za sebou uslyším šustění něčeho, co nemohu identifikovat. Otočím se a nejraději bych se teď vrátil za Jacksonem.
"Ahoj Danku." Z popelnice seskočí Nella. Já kousek poodstoupím a už si připravuji svůj bič, když v tom mě zarazí.
"No tak Danku. Přece bys nezabil svojí nevěstu" skloní hlavu na stranu a usměje se. To mě rozzuří. Bič nechám tak jak je,pousměji se a s klidným hlasem odpovím:
"Ne. Svojí nevěstu bych nikdy nezabil. Ale tebe můžu...protože TY moje nevěsta nejsi a nikdy nebudeš." řeknu v naprostém klidu. Vidím,jak to v Nelle začne vřít. Než stihnu zareagovat, už po mě skáče. Skočí po mě a já jí během kotoulu vzad vykopnu pryč. Otočím se na ní ale to už mi znovu skáče po krku. Odhodím jí a chvíli zůstane ležet. Já k ní za klapotu mých bot dojdu a kleknu si k ní.

"Ty chceš vážně zabít? Já bych se totiž s tebou nemusel vůbec prát ale normálně tě mučit, až bys sama škemrala o smrt. A ty moc dobře víš, že já jsem smrt. Proto bych být tebou utekl a nechal mě být. Tuhle nabídku nebudu opakovat." Škodolibě se zasměji" takže toho využij" zvednu se a odejdu. Nella se zvedne ale už na mě nezaútočí. No uvidíme, jak dlouho jí to vydrží.

"Danku?" Otočím se po hlasu a uvidím v dálce stát něčí rozmazanou postavu. Přivřu oči, abych mohl zaostřit. Ten hlas byl ale dívčí. Zavřu oči a zase je otevřu. Už tu nikdo není. Otočím se zpět a odletím za Jacksonem domů. Do pokoje vlétnu oknem a Jacksona to vystraší. Chytne se za hrudník a zrychleně dýchá.

"Fuj Danku. Mě málem kleplo. Koukám na horor a najednou se tu zjevíš ty." horor zastaví a otře si orosený čelo. Trochu popcornu, který si tu připravil se mu vysypal na podlahu. Přeskočím sedačku a sednu si k němu. I to ho trochu vystraší.
"Hele Jacksone, jestli se budeš pořád takhle lekat, tak tě jednou odvezou. Nic ti neudělám. Tedy pokud mě nebudeš chtít zabít" vyjasním si to s Jacksonem.

"Dobře. Jsem v pohodě. Já jenom, že se dívám na horor a ty mi sem vletíš. To nebylo nic pěkného. A kdybych se tě bál, tak ti nepomáhám ne?" Usměje se a šťouchne do mě.
"Jo to je pravda" taky ho šťouchnu  zapnu horor. Co jiného než Kruh. Odfrknu si.

"Jacksone? Co by jsi dělal, kdyby jsi jí mohl vidět? Doopravdy?" Zeptám se ho a ukážu na holku, vylézající ze studny.
"Nechtěl bych jí vidět. Bych měl celoživotní trauma." Zasměje se a rozklepe se. Zapneme Kruh.