Když jsme se udělali, Josh si lehl na záda a přitiskl si mě k sobě. Usli jsme.
Po 2 hodinách
Promrvila jsem oči a probudila jsem se. Podívala jsem se po obýváku. Pak mi to docvaklo „Doprdele" šeptla jsem potichu, Josh se vedle mě trochu pohnul. Opatrně jsem vzala jeho ruku, která mě objímala, nadzvedla jsem ji, snažila jsem se opatrně vymámit z jeho objetí. Povedlo se. Rychle jsem uskočila, chtěla jsem se obléct, ale nikde jsem nenašla svoje tričko. Podívala jsem se na gauč s Joshem „To si děláš srandu?" řekla jsem víc nahlas, než jsem chtěla, tričko bylo pod Joshem. Vzala jsem si teda jeho. Oblečená jsem si šla sednout do kuchyně. Dala jsem si hlavu do dlaní. A co teď ty génie, co budeš dělat? Věděla jsem, že sem nemám jezdit. Madison mi je určitě už v patách. Možná kdybych mu smazala vzpomínku, že jsem tu byla a rychle odsud odjela a zametla pořádně stopy.
Honilo se mi hlavou. Ohlédla jsem se na Joshe, poklidně spal. Usmála jsem se, vypadal jako andílek, ne už jsem se jednou rozhodla, že sem přijedu, tak to měnit nebudu. Pokoj, můj obrázek.
Osvítilo mě světlo, stála jsem v známém pokoji. Koukla jsem se na budík 2:47. Skvělej čas na návštěvu vážně Melanie! Na židli seděl, teda spíš spal Tate. Přišla jsem k němu blíž, hlavu měl podepřenou rukou. Nakoukla jsem na osvícené papíry světlem z lampičky. Byly to mapy a různé dokumenty. Šťouchla jsem do něj „Hmm" vyšlo z něho unaveně „Vážně bys neměl takhle spát, bude tě bolet za krkem" řekla jsem mu pobaveně, otevřel oči a nevěřícně se na mě koukl, pak se zvedl tak rychle, že židle přepadla na zem „Vážně tu jsi?!" řekl a stále tomu nevěřil „Jo jsem tu" řekla jsem a usmála jsem se „Ale já myslel, že jsi mrtvá" řekl nechápavě, trochu mě to zamrzelo, takže ty mapy a dokumenty tu nebyli kvůli mně „Jak vidíš ne, jsem chytřejší než ten kdo mě chce mrtvou" řekla jsem mu, podíval se na mě a zamračil se „Takže ty jsi tu celou dobu prostě jen utíkala? A to si nám jako nemohla dát vzkaz, já nevím, nedělejte si starosti, žiju?! Víš, kolik států jsme kvůli tobě projeli?" začal mi to vyčítat „Takže tím chceš říct, že bys byl radši, kdybych byla mrtvá?" zeptala jsem se zklamaně, tohle jsem nečekala „To jsem neřekl, ale mohla si nám něco říct" podotkl „Tak promiň, ale ono je to celkem těžký, když máš neustále za prdelí někoho, kdo tě prostě chce mrtvou! A vůbec promiň, že vlastně žiju!" zařvala jsem na něj a potlačovala jsem slzy „Mel, promiň, takhle jsem to nemyslel" řekl něžně a vtáhl si mě do objetí „Měla bych jít" řekla jsem a přemístila jsem se zpátky
Udělala jsem krok dopředu. Zasáhla mě silná energie, a nebyla z jednoho člověka. Spadla jsem na kolena a dostala jsem obrovskou migrénu hlavy. Podívala jsem se směrem k Joshovi, byl vzhůru, seděl na gauči a svíral pevně pěsti. Taky to cítil. Po pár vteřinách migréna ustála, Josh se zvedl z gauče a vyrazil ke mně, zvedla jsem se ze země „Co to sakra bylo?" zeptal se mě vážně, podívala jsem se do dálky „Našli mě" řekla jsem a věděla jsem, že to bude zlé „Kdo?" zeptal se, otočila jsem se na něj s vážnou tváří „Nemám ponětí" řekla jsem
************************************
Tak zas po nějaké době další část :D část sice trochu nezáživná, ale další by měla být delší a záživnější :) jako vždy moooc děkuju za votes a čtení moc si toho cením ❤
