Uběhli už dva roky od posledního střetu s Hydrou. Ariana nastoupila v New Yorku na uměleckou školu a snaží si užívat života a zapomenout. Jenomže Fury se jí jen tak vzdát nechtěl, takže si s ní domluvil kompromis, takže mohla žít svůj poměrně klidný...
Druhý den jsem se probudila kolem desáté, takže jsem měla spoustu času na sbalení věcí, odhlášení se z hotelu a přesunu na poslední společnou třídní akci. Na poslední třídní výlet. Bylo mi smutno, že se blíží konec jedné kapitoly mého života a začíná jiná. Úplně odlišná, plná tajemství, intrik, plánů a úkolů, rozkazů, krytí, smluv a domluv, plná boje a násilí. Připadalo mi jako věčnost, kdy jsem byla naposledy úplně normální dívkou bez nějakých zvláštních neobvyklých schopností. Přála jsem si vrátit zpátky čas a nikdy do letadla nenasednout, ale to nedokážu. Zastavit nebo ho zrychlit ano, ale vrátit, to není v mých silách. Doctor Strange má sice kámen nekonečna, který by to dokázal, ale nikdo by nedokázal předpovědět, co by to způsobilo a to jsem riskovat nechtěla, takže jsem se od možnosti pokušení držela co nejdál. Doctor Strange mi přišel zajímavý. Toužila jsem ho poznat, avšak už jenom vědomí toho pokušení bylo dost náročné překonat.
,,No konečně si tady!" vytrhl mě ze zamyšlení kamarádčin hlas.
,,Cože?" zeptala jsem se a podívala se, kdo to na mě mluví. ,,Už jsem se bála, že si na nás zapomněla," vytkla mi Klára. ,,Neboj, to bych si nedovolila," zasmála jsem se, ,,hoďte si věci do kufru a nasedněte," otevřela jsem kufr a čekala, až si to tam naskládají. Díky Tonyho vychytávkám jsem ani nemusela vystoupit z auta.
Klára dala svůj kufr klukům a sedla si vedle mě na sedadlo spolujezdce: ,,Stejně by mě zajímalo, kde si vzala na tohle luxusní autíčko."
Rozesmála jsem se, protože tohle už říkala tak po páté, za tu dobu co jsem v Česku: ,,Vždyť jsem ti to už říkala. Dohodla mi tu pronájem toho auta škola." ,,Škola?," culila se. ,,Tak po páté, ano dohodla a než se zeptáš, tak ne nevím kolik stojí pronájem," zavrtěla jsem hlavou a zavírala přes knoflík kufr.
,,Tak na to šlápni," sedl si dozadu Luboš, Niky a Franta. ,,Až se připoutáte!" řekla jsem vážně. ,,Předpisáku," zamručel Luboš jakoby to byla nadávka. ,,Jo, jsem!" řekla jsem a hned jak se všichni připoutali, tak jsem vyjela.
Klára se ujala role našeho DJe. Co se týče hudby, má skvělý vkus, takže jsem se nikdo nenudil. Hromadně jsem zpívali a užívali si pohodu. Když jsem najela na dálnici, tak jsem na to šlápla. Kluci se až divili, že holka jezdí tak rychle. Jak typický.
,,To víte, všechny holky po mužkým vzoru nejezdí jak slimejši," utahovala jsem si z nich. ,,Hele, já za to nemužu. Byla zácpa!" hajil se Franta. Pochopil, že narážím na to, jak mě a Natálii vezl na zkoušku. ,,Ale jen nepovídej," smála jsem se dál a ostatní se ke mně přidali, nakonec i Franta. Bylo mi s nimi dobře a nedokázala jsem si předtavit, že jim už brzy dám navždy sbohem. Zbytek cesty už jsme nemluvili, jenom se smáli a zpívali. Bylo to uklidňující, uvolňující. Takhle spokojená jsem nebyla strašně dlouho.
,,No konečně lidi," tahali nás hned z auta naši spolužáci. ,,Promiň, ale někdo pro nás přijel se zpožděním," políbila Martina (svého přítele) Klára. ,,Už jsem se omluvila," zasmála jsem se a přešla ke kufru a vyndávala z něj věci. ,,Ukaž!" odstrčili mě kluci a začali tahat věci z kufru. Usmívala jsem se. Bylo to od nich milé. Jako takové gentlemany si je nepamatuju. Byla to však příemná změna. Trvalo to však jenom krátce a když nám odnesli věci, tak se vrátili se svým bláznivým já. Blbli jsme jak malé děti. Smáli se, pili, zpívali, i přes to, že nám to znělo strašně, kdo uměl na něco hrát, tak hrál. Večer za námi přijeli naši oblíbení učitelé a přidali se k naší zábavě. Hráli jsem flašku, karty, lopatičku, otázky a odpovědi, člověče napij se, které vlastnoručně pro náš počet Vanesa doma vyrobila, potykali jsem si a šli spát až nad ránem. Bylo naprosto báječné chovat se odpovídajícím způsobem e svému věku.
Po dvou báječných dnech mi však cestu na oběd zastoupila Nat s Rogersem.
,,Ne! Ne! A ne!" řekla jsem rovnou, ,,ať řeknete cokoliv, odpověď je ne! Nikam se odtud nehnu!" mračila jsem se na ně.
,,Dostali se do Pentagonu!" řekla vážně Natasha, ,,Tohle už je vážné." ,,Já vím, ale máte celý S.H.I.E.L.D. a bandu superhrdinů, tak proč zase já?" mračila jsem se.
,,Potřebujeme, aby si našla jak a co hledali," řekl mi Captain. ,,Máte Starka!" opáčila jsem. ,,Jenže ten netuší jak to udělali," řekla Natasha. ,,A co Inhumans? Co třeba Lincoln nebo Daisy? To nenašli ještě někoho jiného kdo by dokázal to co já?" zeptala se. ,,Kromě slečny Tilley?" zeptal se Steve. ,,Ne!" řekla Nat. Ariana si odfrkla a přemýšlela o tom. Popravdě byla zvědavá, co mají v plánu, ale na druhou stranu nechtěla být zase ta, která těm dvou dělá ústupky. Co když to je ale opravdu hodně vážné? Co když je to zjištění klíčové? Co když pokud to neudělám, tak někdo zemře? Jenže když to udělám, tak zase bude po jejich. ,,Ano...prosím...pojď s námi," řekl pečlivě každou část Rogers a díval se mi do očí. ,,Hmm," mručela jsem. Tomu oslovení a jeho krásným, modrým očím prostě nejde odolat. Nebo mě se to zatím ještě ani jednou nepodařilo. Byl milý a báječně jsem si s ním, co se týče umění, rozumněla, roztomilý a pohledný, chytrý a když chtěl, tak i elegantní. Byl hold vše co si dáívky představují ve svých snech a tomu odolat nelze. ,,Fajn!" řekla jsem na konec, ,,ale až večer! Chci se tu ještě se všemi rozloučit." ,,Vyzvedneme Tě, v osm," řekla Natasha.
,,Na minuty přesně. Já vím. Tak teď zmizte!" řekla jsem a prošla mezi nimi, takže jsem do nich vrazila. Vím, že se věčně chovám neschopně, jenže nejdřív to byl obranný mechanismus, teď už ani nevím před čím, ze kterého se už stala rutina.
Myslela jsem, že si zbytek času tady žiju, ale opak byl pravdou. Nemohla jsem se zbavit myšlenky na Lucku a na to, co asi tak mohla dělat v Pentagonu. Snažila jsem se pospojovat všechno co jsem o Hydře věděla s tímhle činnem, avšak zatím mi to nedávalo žádný smysl.
Rozhodla jsem se. Musím na to přijít. Musím ji tentokrát už obrátit na správnou cestu! Musím ji pomoct. Zachánit ji. Tentokrát si už nemůžu dovolit ji zklamat. Tentokrát už neodovolím, aby mi jí někdo sebral.
Ahoj lidičky ;D
Tak po trilionech let jsem zpět a se mnou i nová kapitola :D
Slavme!!!
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Nebudu vás zdržovat několika set slov dlouhou omluvou s důvody a zkráním to jenom na STRAŠNĚ MOC SE OMLOUVÁM!!!
Snad si to ještě někdo přečte a stálo to za to čekání. Pokusím se napsat další část do Silvestra, abyst tentokrát nečekali tak dlouho ;) Když si najdete chvilku a zanecháte mi tu komentář nebo hvězdičku, budu moc ráda ;D
P.S.:
Šťastné a veselé, krásný nový rok, po bujarém Silvestru ráno jistý krok.
Prožijte dny sváteční v klidu, bez starostí, ať je váš čas vánoční jen plný radostí.
V příloze máte bezva song, na kterém letošní Vánoce ujíždím ;) snad se bude líbit i vám :)
