Summer Camp (The Vamps)

Summer Camp # 14

"Tristane, ty pako pitomý," zaječela jsem. Stála jsem na molu a smála se jako druhý pako. "Pojď zpátky, ty,"

"Ty co?" chtěl vědět.

"Nic," pohodila jsem rameny. "Nic mě nenapadlo," což ale nebyla zase tak pravda, protože jsem měla na mysli pár označení, ale poslouchat ty jeho žvásty, že je milý, okouzlující, šarmantní, vtipný, krásný a bůh ví, co ještě, Tristan Evans. A můj kluk, bohužel. 

Začal se lámat ještě víc, než před chvílí a plácal se při tom do stehen.

Vypadal jako lachtan. 

Strašnej retard. 

Ach jo.

"Můžeš mi říct, čemu se pořád směješ?" Zeptala jsem se po chvíli. 

Zmlkl a přišel ke mě. "Ne," nasadil mučednický výraz. "Radši," 

"Dělej, řekni mi to," zkusila jsem to znova.

"Radši ne," zase se začal smát, ale po chvíli se zklidnil. "Ale jako malá si teda byla pěknej retard," poznamená ještě s obrovským úsměvem.

"Cože?" nechápu. Jedině že... "Andrea. Co ti nakukala?"

"Pár věcí,"

"Jakejch pár věcí?"

"Hm. No třeba to, jak si jako malá běhala po škole za nějakym Davidem, protože se ti strašně líbil a pořád si mu posílala tajná přáníčka s bonbonama,"

"No a. Každej měl dávnou lásku v ranym věku,"

"A nebo to, jak sis hrála v rybníku na delfína. Nebo taky ještě to, že si do svejch desíti let nerozpoznala kosatku od delfína," smál se.

"No bože. A co to vůbec kecáš, já je uměla rozpoznat, jenom se mi to docela pletlo!"

"Docela? Tak docela, že si při jasnym obrázku delfína napsala kyťák?"

"Nech mě bejt. Náhodou ty taky nejseš zrovna nej dítě roku,"

Zarazil se. "Jakto?" A tvářil se, jako by ho to zasáhlo. 

"No, Brad mi říkal, že si jako mladší, kolem deseti ti mohlo bejt, lepil žvýkačky na hlavy menším dětěm. Že si prej měl volnou výchovu a rád si jezdil městskou dopravou. Taky, že si rád pobíhal po hřišti a kradl hračky na pískovišti a když si na tebe ostatní děti chodili stěžovat mamince, potají si jim řikal, že to bylo tvý dvojče. Byls ošklivej kluk teda,"

Pohodil rameny. "No co už. Ale tedˇ," řekl důrazně. "Teď, je ze mě už gentleman,"

"Každým coulem, co?" usměju se.

"Ano, každým coulem gentleman a jenom tvůj," zašklebí se. 

"No, díky bohu, za ten dar," taky se ušklíbnu.

"Nechceš se jít projít?"

"Vlastně jsem se tě chtěla zeptat, jestli se už nepudeme najíst, mám docela velkej hlad."

"Do jídelny bych radši nechodil, protože tam Bradley rozjíždí orgie s Andreou," řekne. 

"A sakra. Takže se jdeme projít?"

"Jistě, má drahá ženuško,"

"No potěš,"

"Co zas?"

Zdvihnu obočí. "Jaký zase co zas?"

"No řeklas no potěš!"

"No a ? To to nemůžu říct, nebo co, manžílku?"

"Jo takhle. My už jsme ženatý pár?"

"Díky bohu zatím ne,"

"Ts, já takovej okouzlující šarmatán a ty taková ježibaba?"

"NO DOVOL?!"

"Myslel jsem chování, jakože...vždyť víš," žehlí.

"Nevim jak ty, ale já jdu teda radši překazit těm dvoum orgie než jít s tebou na procházku," snažím se tvářit naštvaně, ale nakonec se na mé tváři objeví úsměv. Stejně tak na jeho, ale jakmile si toho oba všimneme, zase nasadíme svý načuřený pohledy.

"No jak chceš," řekne.

"No, tak já du."

"Tak nazdar,"

"Pozdravuj svý kun fu trpaslíky, bacha ať tě nezasáhnou svym imaginárním mečem."  Vyřídím mu ještě.

Jo, dneska ráno zase blábolil ten svůj kun fu příběh, jeho podtext je pěkně blbej. Vlastně počkat, ono to nemá žádnej kontext.