Summer Camp (The Vamps)

Summer Camp # 02

"Lauro!" Konečně jsem uslyšela Andrejčin hlas.

"Andrejko!" Vykřikla jsem na ni taky. Ihned se ke mě přiřítila jako velká voda a obejmula mě tak, že jsem měla co dělat, abych udržela rovnováhu.

"Je to tady šílený!" Vyhrkne a já přikývnu.

"To teda je." Dám si ruce na boky a rozhlížím se. "Něco novýho?" Podívám se zpátky na Andrejku, která zavrtí hlavou. 

"Ani asi ne." Našpulí pusu na stranu, jak dělá vždycky, když přemýšlí. "Ale možná jo. Teda Tedd něco řikal."

"Fakt?" Zdvihnu obočí. 

Přikývne. "Že prej noví kouči nebo co. Ale jak jsem tak poslouchala, tak asi moc učit nebudou."

"Jakto?" 

Pokrčí rameny. "To já nevim, ale že je prej dost možný, že je budeme znát." 

Ušklíbnu se. "Takže někdo slavnej?" 

"No kéžby!" Andrejka totiž toužila se potkat s někým slavným. 

"Á, holky, tady jste," uslyšely jsme Teddův hlas a tak jsme se hned otočily. 

"Nazdárek Tedde," pozdravila jsem ho. 

"Nastalo pár změn v rozvrhu." Poví nám na úvod a já přemýšlím, jestli to není to, co teď říkala Andrea. "Protože Sarah je nemocná a Hank musel do Austrálie, tak máme nový příslušníky. A že je to extra třída." 

"Takže někdo slavnej!" Přeruší ho Andrea.

"Ano, Andreo, někdo slavnej." Jen co tu větu Tedd dořekne Andrejka začne poskakovat a tleskat. Když se uklidní, Tedd opět pokračuje. "Myslím, že zrovna vám dvoum bych je nemusel představovat, protože se v hudebním průmyslu dost dobře vyznáte a tak určitě budete vědět, kdo to bude."

"A kdy ty slavný hvězdy přijedou?" Zeptám se.

"Určitě ještě dneska. Možná, že až se to trochu uklidní." 

"Sice nevim, kdo to je, ale seš připravenej, že ty malý holčičky z nich budou vystříkaný?"

"Andreo." Napomenul ji a já se začala smát. "Myslel jsem na to, ale stejně mi to přišla jako dobrá volba. A navíc, nejvíc by jste si s nimi měly rozumnět vy, protože jsou ve vašem věku a některé dozory máte společné." 

"Uhm," obě přikývneme. 

"To bude nějakej boyband." řekne mi Andrejka, když Tedd odejde. "A určitě chce, aby jsme se sblížily s nima. Jako vzájemně, víš?" 

Protočila jsem oči. "No neřikej, většinou se sbližuje vzájemně."

"Já jen abys v tom neměla guláš." Zacukruje. 

"Neboj, nemám." Taky jí zacukruju a obě se na sebe zaculíme jako sluníčka. "Kde vůbec budeme bydlet?"

"Emm, jako vždycky. To zůstalo stejný." 

"Fajn, tak já si du pro věci." 

"Ti du pomoc. Protože s kufrem se rvát mezi těma lidma, je příšerný. Já to naštěstí stihla ještě když jich tu moc nebylo."

"Kdo myslíš, že přijede?" Zeptám se cestou.

"Nevim, ale tipovala bych, že to budě někdo odsud. Protože aby sem někdo letěl bůh ví odkud jen na tábor, by bylo trochu ujetý, ne?"

"No, to docela jo." Souhlasím.