"Nejdříve se musím naučit mít sebe ráda, nestydět se podívat každé ráno do zrcadla na svou tvář, neodsuzovat svou postavu, smát se sama sobě a těšit se do každého nového dne, ignorovat nadávky na svou maličkost,...prostě milovat se za to, jaká jsem...
„Väčšine ľudí sa iba raz v živote otvoria oči. A to v hodine smrti. Ale vtedy sa už domáci ponáhľajú zatlačiť ich."
„Buď prejavom... láskavosti; maj láskavosť v tvári, v očiach, v úsmeve, vo vďačnom pozdrave."
"Tak co, Kyro, dokázala jsi to?" optala se mě Pandora hned, když mě odpoledne zaregistrovala na schodech, jak si jdu udělat něco k jídlu. Zahlédla jsem, jak sedí na pohovce a prohlíží si nějaký svůj časopis. Ignorovala jsem ji a rozhodla se, že s ní budu mluvit, až si udělám něco k jídlu. Nedokážu totiž odpovídat na těžké otázky s prázdným břichem, a její otázky byly těžké.
"Hm, dokázala jsem se na sebe dívat čtyři minuty," ušklíbla jsem se a zakousla se do svého jídla. Brala jsem to jako rekord, do zrcadla jsem se vždy dívala jen pár sekund, a to jen ráno. Pandora se na mě podívala, v očích to jiskřilo a (jak jinak) usmívala se.
"To je pokrok, Kyro, jsem za tebe šťastná," řekla mi stále jen s úsměvem, já jen dokázala nadzvednout jedno obočí, opět jsem si zakousla do svého jídla.
"A co teď mám dělat?" zamumlala jsem s plnou pusou.
"Teď? Nic, Kyro. Počkej si na zítra, začni v zrcadle od očí až dolů. Uvidíš, bude to super, za chvilku zjistíš, jak moc jsi byla hloupá."
Druhý den mě sestra už nebudila, asi mi až moc věřila. Ležela jsem na zádech a už několik minut sledovala svůj strop, který byl, jen tak mimochodem, zajímavější než moje zrcadlo. Už jsem si připravovala výmluvu pro Pandoru, že jsem se nepodívala ráno do zrcadla a nezaměřila se na své oči, ale po chvilce jsem přišla na to, že to bych nedokázala. Moje sestra by mi to nikdy neodpustila, navíc i mě by ničilo, kdybych ji viděla smutnou a nejvíce zklamanou.
Povzdechla jsem si a vstala z postele, pomalým krokem jsem došla k zrcadlu, teď jsem šla přímo proti jemu. Měla jsem zavřené oči, když jsem k němu došla, své oči jsem otevřela. Zaměřila jsem se jenom na ně a zkoumala, co bych na nich měla mít tak ráda. Jsou hnědé, čokoládové. Usmála jsem se. První věc, kterou bych mohla mít ráda. Miluji čokoládu a mé oči jsou v barvě té nejsladší čokolády.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
