Dragon- One of Avengers (UPRAVUJEME)

04. Všechno jednou poprvé ✔️

Je to už měsíc, co jsem odpřísáhla věrnost Hydře. Za tu dobu jsem dohnala chybějící znalosti: o vzniku Hydry, kdo jsou naši nepřátelé (prý nějaká parta šašků, co si říká Avengers...), že prý byli stvořeni Hydrou, ale pak se zpikli proti ní.
A je důležitý je zničit...

„Zde je vaše první mise, agentko D." prohlásil Ruďoch a hodil přede mě na stůl poměrně dost tlustou složku. Zalistuju v ní. „Na co potřebujeme Vibránium?" ptám se ho, zatímco . Uchechtl se: „Vibránium je nejtvrdší kov, který byl zde, na Zemi objeven. Vše, co je z něho vyrobené, je nezničitelné... naše poslední Vibránium skončilo v séru pro Vás."
„A já mám teda proniknout do skladu toho... S.H.I.E.L.D.u a veškeré to Vibránium přivézt?" zeptala jsem se nezaujatě a pečlivě zkoumala své kovové drápky na ruce.
„Přesně tak. Vemte si lidí, kolik potřebujete a vzhůru do terénu!" pobídl mě. V duchu zakoulím očima. Mám snad někde na čele vyryto "donášková služba"? Přesto rychlostí blesku mu zmizím z dohledu a zajdu si vyzvednout zbraně. Sice je nepotřebuju, ale ještě to neumím zcela dobře ovládat. Beru si typicky dvě pistole s rezervními zásobníky a pár bombiček s uspávacím plynem. Dvě nejlepší činnosti, které umím bravurně.

Domluvila jsem se s partou a vyrazili jsme ke stíhačce. Tvarem vypadala, jako splácnutej trojúhelník, čekala jsem, že to ani nepoletí, ale mile mě překvapila.

Během letu nervózně přešlapuji z místa na místo. Co když se to nepovede? Nebo hůř... zabijou mě? Neeee, druhá varianta je blbost.
„První mise?" zeptala se zrzka stojící vedle mě. Zmůžu se pouze na lehké pokývnutí. Holka byla stejné výšky, možná i věku, hezky hubené postavy a divokého úsměvu. V rukou držela pušku, takže podle odhadu bude sniper. Zrzka se uchechtla a podala mi ruku: „Buď v klidu, jednou začít musíš. Mimochodem, jsem Gabriela..." Naproti nám se ozval výbuch smíchu. Já to nechápala a Gabriela to nejspíš nevnímala. „Ale preferuji moji přezdívku; Ricky."
„Lena," řeknu a podám na oplátku svoji ruku. „Ale většina mě zná pod názvem Black Death..." Ricky se rozzářili oči, jako dítěti o Vánocích. „Nejsi ty náhodou ta nová?" Přikývnu. „Takže máš tu 'úžasnou' schopnost?" gestikulovala uvozovky. Páni, v Hydře se informace roznášejí rychleji než na vesnici! Chystala jsem se jí odpovědět, ale naše spláclé letadýlko konečně přistálo.
„Jsme tu," řekl pilot a otevřel nám plošinu. „Zlomte vaz." To radši ne, pomyslím si a následuju Ricky přede mnou. Jde se na to...

Překvapivě to šlo hladce. Hodila jsem po hlídačích u hlavního vchodu plynovou bombu, dostala celou jednotku dovnitř a zbývalo už jen získat to Vibránium. Co jsme však nedomysleli, byl alarm. Ten se spustil zhruba po půl hodině hledání správného skladiště. A sakra!, zanadávám si. „Pryč!" zařvu na ty dva pitomce, co nesli poměrně velikou a poslední bednu toho Vibránia. Běžím jako poslední a kryju jim záda.

Vtom ale uslyším dívčí křik. Ricky..?, nápadně mě, otočím se a běžím na druhou stranu. Zpoza zatáčky na mě vyběhli dva černooděnci. Popadnu dvě karambitky s krvavě rudými čepelemi, projedu jim mezi nohama a s perfektní přesností jim přeříznu hlavní tepny na vnitřní straně stehen.
Krutá a pomalá smrt, ale efektivní. Utíkám, co mi fyzička dovoluje a konečně dobíhám ke zdroji nářku. Ricky ležela na střeše, tiskla se do rohu, zbraň byla od ní poměrně daleko. Dlaněmi si svírala průstřel v dolní části hrudi s úmyslem si zastavit krvácení, jenže to odmítalo přestat. Krev se dál řinula skrze prsty na zem. Nad ní se tyčila hora svalů. Chtěla jsem ho sejmout zbraní, ale i rezervní zásobníky už byli vyčerpaný a odstřelovací zbraň byla moc daleko na to, abych po ní sáhla, teď se musím spolehnout na své tělo. Skočím mu ve vteřině na záda a snažím se mu zlomit vaz. Jenže ten chlápek mě popadl za límec kombinézy a jedním švihem hodil vedle zraněné Ricky. Moje záda zanaříkala po nárazu do betonové zdi. Neudržela jsem drobné syknutí. A dost! Nerada to dělám, ale koleduješ si o to..."

Pohltila mě agrese. Tělo zšupinatělo a zežloutlo, vyrostl mi ocas s ostny a na hlavě ostré rohy. Muž na mě civěl jako na zjevení. Asi nečekal něco takového. Tu chvilku nepozornosti ihned využiji a jedním skokem se na něho vrhnu. Byla jsem napůl člověk a napůl ještěr, takže jsem měla rychlejší reflexy. V dalších sekundách mu zabodávám ocas do srdce. Otočím se již k polospící Ricky. „Nespi holka, vydrž to ještě..." šeptám na ní. Beru ji do náruče a odnáším ze střechy pryč. Asi si říkáte, proč neletím. Ani to jsem se ještě pořádně nenaučila.
Slezu schody a vracím se tou stejnou chodbou, jakou jsem přišla. Zastavím se. Nad mojí hlavou blikala červeným světýlkem kamera. Vycením na ní tesáky a hlasitě zařvu. Ricky se mi v náručí zavrtěla.
Kašli na to Leno, zachraň Gabi, upozorní mě vnitřní hlas a já ho poslechnu. Rozběhnu se rychlostí světla k našemu quinjetu a jen taktak do něj naskočím. Pilot na to šlápnul a zmizel s námi v oblacích.

Všichni na mě tupě hleděli, jako na zjevení. „Co čumíte!?" osočím se. Zuby mi zářily do tmy. „Radši pomozte tady Ricky."
Ošetřovatel okamžitě přistoupil ke skuhrající Ricky, napíchnul jí kanylu s kapačkou a obvázal poraněný hrudník. Žuchla jsem na sedadlo vedle ní a právě si něco uvědomila. Ricky se stala mojí přítelkyní. Nikdy jsem žádnou kamarádku neměla, zakazovali nám se přátelit. Je mi jí líto. Chudák, snad se rychle oklepe.

Sotva náš quinjet přistál na základně Hydry, Ricky odvezli na ošetřovnu, kluci vyložili osm beden Vibránia a mě si zavolal do kanclu Ruďoch.
„Skvělá práce, agentko D." zářil jako ranní sluníčko. „A hned na první pokus. To se jen tak nestává. Jděte si odpočinout, dostáváte za odměnu další misi..." Já jsem ztahaná jako kůň a on mi dává další misi? Poděkuju s podtónem sarkasmu, ale u dveří se zarazím: „A kdy půjdu na tu misi?"
„Hned zítra. " Si dělá srandu.
„A cíl?"
„Helicarrier S.H.I.E.L.D- sídlo Avengerů..."
„Hm." a odejdu do sekce obytných pokojů.

V pokoji jsem ze sebe shodila kombinézu. Nerada jsem dneska použila své druhé já, ale když jsem spatřila zraněnou Gabrielu, bez váhání jsem přehodnotila názor.
Hodím na sebe černého tričko a polokraťasy. Koupat se nebudu, stejně si druhý den budu znova špinit ruce. Žuchnu hlavou do polštáře a hned usínám.

První mise, úspěšně splněna!
______________________________________
Tak sem to nakonec stihla!!!
Radujte se, oslavujte, pijte a čtěte až do rána! :D
Další kapitolka napíšu z pohledu Avengerů. Musím vymyslet dobrý hlody, kvůli Starkovi. :D Ten vždycky přijde s nějakou perličkou.

Zatím čusky... 👋👋👋
#B.D