Drown: What now? [Harry Styles, a.u.]

♥ four

 Dnešní dopoledne jsem strávila v posteli, ani na snídani jsem nebyla. Celou noc jsem spala na břiše, aby Styles neviděl mé černé oči rozmazané pláčem, takže jsem si počkala než vypadne, a teprve pak těžce vstala a odlíčila si pandí kolečka. Ještě žrát bambus mi chybělo, jinak bych byla dokonalý asijský medvídek.

Snažila jsem se v noci nebrečet, i když to bylo těžké, do hlavy se mi stále tlačily vzpomínky se zasraným Stylesem, a ani teď to není jiné, ale aspoň nyní mají mé slzy průhlednou barvu. Přesto vypadám jako angorský králík a to jsem si ještě odpoledne objednala kino se Zaynem. Vůbec se mi do něj nechce. Právě nemám chuť na nic jiného než jen ležet, přemýšlet a brečet.

Sakra, tohle si přece Styles nezaslouží! Nezaslouží si, abych kvůli němu brečela. Už mu nebudu věnovat ani jednu sentimentální myšlenku. Vždyť jsem to tak chtěla. Užila jsem si s ním pár pěkných chvil, ale tak to přece chodí. Pokus-omyl.

Stáhla jsem gumičku z vlasů a chvilku civěla do zrcadla, jak debilně vypadám.

„Hej, reklamo na úklidové mopy, bude oběd," houkl na mne Styles nečekaně, až jsem se nadzvedla na židli. Neodolala jsem nutkání se na něj podívat, což mi bylo oplaceno vysmívavým šklebem bez špetky laskavosti. Hned nato zmizel. No, jedno víme, mluví se mnou.

Neměla jsem chuť jíst, neměla jsem ani chuť je vidět, hlavně jeho. Sejde z očí, sejde z mysli, tak se to říká, ne? Ale jak mi má sejít z mysli, když mi ještě tak minimálně týden nesejde z očí?

Sakra, Berry! Máš to, co jsi chtěla. Dneska jdeš se Zaynem do kina, bude fajn. Přijdeš na jiné myšlenky, třeba se stanete přáteli.

Ale to se musím dat do kupy, jinak způsobím Zaynovi psychickou újmu.

Nato přišla půlhodinová sprcha (mytí, holení, x masek na mé suché vlasy), kulmování vlasů (beachy waves podle amerických youtuberek), pečlivé vybírání outfitu a decentní líčení, kdyby byl film dojemný, tak ať dneska pandu neopakuju.

„Barbaro, tobě společné stolování nic neříká?" Vyjela po mne matka, když jsem si zapudrovávala obličej. „Ty někam jdeš?" Změnila svůj tón z nasupeného na velice zaujatý a začala si prohlížet můj ohoz.

„Jo," odpověděla jsem jí jednoduše, odložila labutěnku, sehnula se pro kabelku a odkráčela z pokoje do přízemí bez jediného slova.

„A kam jako jdeš?" Následovala mě zaskočená matka. Wow, nečekala, že jí něco neřeknu. Ale mami, kéž bys věděla, kolik tajemství před tebou mám.

„Do kina." Čím méně - tím více, to se říká, ne?

„Jak do kina?" Koukala na mě nechápavě a nešetřila hlasitostí, že si našeho chabého rozhovoru všimli i ostatní. „A s kým?" Podívala se pomateně po Harrym, který okamžitě uhnul pohledem, čekal ale, co odpovím. Matka to nechápala, Harry na se nikam nechystal.

„Se Zaynem."

„Se Zaynem? A co Harry?" Kývla hlavou směrem k Harrymu.

„Harrymu to nevadí," uzavřela jsem. „My spolu už totiž nejsme."

„Cože?" Zaskočeně se otočila na Harryho, jako bych si z ní dělala jen srandu. Ne, mami, to se občas stává, že si dva lidé nerozumí.

„Jak dlouho?" Otočila se zase na mě, když ji na to Harry nic neřekl a jen zarytě sledoval stěnu.

„No, od včerejška," řekla jsem ledabyle, navlékla na sebe bundu a otevřela dveře. „Nevím, v kolik se vrátím, nečekejte mě," usmála jsem se schválně a ještě se podívala na Harryho pokřivený výraz, který vstřebával poslední větu. Jo, tohle byla provokace.