Drown: What now? [Harry Styles, a.u.]

five ♥

Sníh, který brzo ráno napadl, už byl dávno rozpuštěn. Tak nebudou bílé Vánoce. Nebudou tak krásné jako minulý rok. I když vlastně nebyly ničím výjimečné, zúčastnil se jich Harry a nečekaně mi daroval dárek. I když jsme se nesnášeli, ty dny jsme se k sobě chovali hezky. A dnes před ním vlastně utíkám, vtipné. Doopravdy se ale na Jet těším. Částečně pociťuji, jako bych konala dobrý skutek. Jedno odpoledne věnované sirotkovi by se přece mohlo započítat k dobru, až budu stát před nebeskou bránou.

„Příjdeš na oběd," zeptala se mne matka chladně, když jsem se povalovala v posteli a zlostně mazala z mobilu fotky s Harrym, ty „trezorovky" jsem si samozřejmě nechávala, kdybych ho chtěla v budoucnu nějak vydírat.

Lenivě jsem zvedla pohled a odpověděla jí: „Ne." Za dvě hodiny mám být totiž u Jet a pokoušet se o nějaké vánoční jídlo.

Ještě předtím, než bouchla dveřmi, zlostně zafuněla a hodila po mne pohled hodný čínského boha pomsty. Asi mi do smrti neodpustí, že s nimi nestrávím Vánoce. Ale dokud s námi bude Harry, rozhodne se nebudu bránit trávit čas mimo domov.

Měla bych se začít chystat.

Seděla jsem zrovna za kosmetickým stolkem, když se znenadání otevřely dveře a v nich se objevil rozježený Styles v teplácích a volném triku. Hodil flopa na mou posel a s umělým úsměvem si mne prohlížel. „Tak ty už se stěhuješ?"

„Neklepal někdo?" zeptala jsem se nevšímavě koukaje se do zrcadla, zvedla jsem se a otevřela dveře, „Ahoj, Harry, pojď dál."

Styles to celé sledoval z postele: „Co to tady předvádíš za divadlo?"

„Takhle by to mělo vypadat, když se sem chceš dostat a já tě chci pustit. Ale tys to neudělal a ani já tě tady nechci. Vypadni, Stylesi," řekla jsem mu klidným tónem a posadila se zpátky, abych si dodělala řasy na druhém oku.

„Ale já si chci popovídat," zakňučel jako štěně.

„Popovídej si s Chelseou."

„Co s ní pořád máš?"

„Harry, nedělej ze mne blbou. Měli jste spolu něco."

Posadil se. „Měli, a co?"

Najednou jsem nemohla popadnout dech a zároveň se píchla řasenkou do oka. Okamžitě jsem začala slzet, bohužel i z oka, do kterého jsem se nepíchla. „To nemůžeš aspoň trochu lhát!"

„Už nebudu, nechtěl jsem ti tím ublížit, ale teď, když jsme se rozešli a ty si jdeš kurvit, chci mít čisté svědomí."

Takže moje noční můry byly potvrzeny. To, čeho jsem se kdysi tak bála, se opravu stalo skutečností. Hlavně že mi přísahal, že s ní už nic neměl. „Vypadni!" zesílila jsem hlas a zůstala pohledem v zrcadle, které odráželo mou zklamanou duši. Žila jsem se lhářem.

„Jen ti chci popřát hodně štěstí," zvedl se z postele a pomalu kráčel ke dveřím, „se Zaynem. Skvěle se k sobě hodíte. Gigolo ke šlapce, šlapka ke gigolovi," pohrával si s těmi slovy v ústech.

„Jenže já tě nepodvedla, když jsme spolu chodili!" připomněla jsem mu vytočeně, ale ignoroval mě. Zavřel dveře a už jsem ho toho dne neviděla.

Celou dobu jsem to měla před očima. Chelsea a Harry. Byla jsem slepá, ale hrála jsem, že nejsem. Tajně jsem věřila tomu, že by to neudělal, avšak jsem se obrovsky zmýlila.

Polkla jsem všechny nadávky, co mne napadly, společně se slzami a snažila jsem se naladit na jinou notu.

K Malikovým jsem přišla v jednu hodinu, Jet mne přivítala v červeném svetru, který jsem pro dnešek zvolila také, a ihned jsme se pustily do vaření. Místo ale tradičního krocana měla malá princezna jiné přání: palačinky. Nečekané přání, ale rozhodla jsem se její tužbu vyplnit. Jet mi s radostí asistovala, protože jsem kuchyň zdejšího domu skoro vůbec neznala. Skoro.