14.kapitola

55 8 0
                                    


ANABETH

Běžela jsem lesem. Za sebou jsem slyšela dusot několika bot. Neohlížela jsem se, neboť by mě to zpomalilo.

,,My tě dostaneme..... dostaneme...." toto se za mnou ozývalo po celou dobu mého běhu.
Zdálo se mi, že jsem zpomalila. Proto jsem se přestala koukat pod nohy. A to byla velká chyba. Zakopla jsem o kořen stromu. Zasraný borovice! Dusot se přibližoval, až byl nakonec slyšet vedle mě. Nade mnou se tyčilo pět hlav. Byla tam Elisabeth, Simon, Andreas, Hylas a Ron. Co ty tu dělají?!
,,Díky bohu. Ani nevíte, jak se mi ulevilo, že to jste vy. Co tady děláte?"
Odpověď mě velmi překvapila: ,,My tě dostaneme!"
,,C..Co? Vždyť j..jste moji p..přátelé!" ,,Zradila si nás! My tě dostaneme!"

Ne..ne prosím ať je to jen noční můra.

~~~~

Vzbudila jsem se celá propocená. Kde to jsem? Jo, už vím. Jsem ve své posteli v novém srubu v lese. Uff....tak moc se mi ulevilo.

A co znamenal ten sen?! Byl příšernej! Doufám, že se to nikdy nestane.

Vlčí zrádceKde žijí příběhy. Začni objevovat