Síla lásky - Po Egyptském způsobu

Roztržka

Zkouším ještě otevřít zavřenou popelnici, ale přitom se stane nehoda a ta sjede dolů na tržiště. "To snad ne! Vážně vyhodil i mou starou ruskou panenku Nefertiti?!" Možná by neškodilo, až tohle bude vyřešené, se stavit na chvíli doma a zjistit, co všechno mi ještě vyházel. Má štěstí, že se teď musím zabývat důležitějšími věcmi, než je tohle. Rozebírám ji, aby šla použít jako nádoba na ten horký vosk, až ho najdu. (Samozřejmě v pevné formě). Vydávám se pak směrem k Nilu. Je noc, takže brána k řece je zavřená. Jdu proto zpátky na hlavní tržistě. Přitom po straně vidím 2 totálně zdevastované stánky. Jeden z nich patřil Olze a ten druhý zase Dinarovi. U něj se tísní 3 hladové kočky. Přitom si všímám, že na horním trámu je zvláštní modrá krabička, který by se mi mohla hodit. No jo, jenže jak se na ni dostat? Okolní konstrukce je tak chatrná, že se při sebemenším zásahu zvenčí se zřítí. Což je trochu nevýhoda...Nebo ne? Cokdybych to použil ke svému prospěchu a přidal do toho plánu i ta zvířata? Je pravda, že Fatimu to asi moc nepotěší, ale nedá se nic dělat. Záchrana světa (a především obnova vztahu s Tharou) je přednější! Vezmu proto klec s papouškem a pověsím ho na hák, který z trámu visí. Kočky se samozřejmě okamžitě na ptáka vrhnou, díky čemuž se však chatrná konstrukce zřítí. Vezmu si poničenou klec s papouškem, který okamžitě zopakuje svoji nadávku a ze země také seberu ono krabičku. Heuráka! Mám to ale štěstí! Jeden tuhý vosk a razítko, jako bonus. Což byly věci, které jsem v ní po otevření našel. Vosk pokládám do rozebrané panny a s touto kombinací jdu za Vulkánem.

"Dokážeš to roztavit?" Ptám se ho. Jedná se totiž o polikače ohně. "Dětská hra!" Zní jeho odpověd a následně mi už podává roztavený vosk v nádobě. S tím jdu za Tylorem. "Můžeme začít! Posaď se." Povídá. "Bude to bolet?" Zajímám se a dostává se mi kladné odpovědi. "Skvělý." Pronesu přitom, zatímco se usazuji do křesla. Když po chvilce mé vousy odtrhne, vykřiknu bolestí, ale účel to splnilo. "Jak se ti podařilo odstranit celou mou bradku?" Ptám se uznale. "Možná jsem něco přehlídl." "Pomoc!" Vykřiknu a utíkám. Rozhodně už na sebe od něj nechachám sáhnout!

"Hej ztrať se!" Osloví mě Bulbla. "Haló! Ty sis něčeho nevšiml?" "Čeho?..." Znervózní. "Plnovous je pryč! Ať teď ustup kámo!" "Pokčkat!" "Co zase?!" "No...nemůžeš dovnitř, kvůli..." Očividně neví, co by měl říci. "Chlupům v nose?" Zeptám se posměšně. "Tak dobrá. Vítěj v Divoké mumii, ale ať tě ani nenapadne porušovat pravidla!" Upozorňuje mě. "Já? Nikdy!" Po těch slovech mohu konečně vtoupit dovnitř.

V baru...

Jakmile tam jsem, namířím si to rovnou za Fatimou. "Vážně potřebuji vědět, kam šli ti lidé, co mi ukradli Ankh!" Žádám ji naléhavě. "Nejdříve bys mi měl vrátit mého papouška!" Zní odpověď. Když tak učiním přesně podle mého očekávání není zrovna nadšená. "CO JSI TO?! CHUDÁK PAPOUŠEK!" Začne ječet. "Nedělej scénu prosím!" "JÁ, ŽE NEMÁM DĚLAT SCÉNU?! VŽDYŤ NA NĚM NEZBYLO ANI PÍRKO!" Po jejích slovech přichází Bulba, přilákán naší hádkou. "Dělá tenhle TROUBA nějaké potíže, šéfová?" Ptá se jí. Při pohledu, který na mě vrhne je předem jasné, že by mi dal tak nejraději pořádnou nakládačku. "V pořádku, nic se neděje. Můžeš jít! Tohle zvládnu sama." Následně se otočí na mě a prohlásí: "Už s tebou dokonce života nepromluvím ani slovo Assile!"

Do háje! "Lépe" to napadnout nemohlo...