EMMA

16.

Návštěva parku společně s cestou tam i zpátky mi zabrala skoro celý den. Vyjížděly jsme s Annie kolem dopoledne, ale vrátily jsme se skoro při západu slunce. Je pravdou, že jsme se šly ještě projít okolo celého Regentova parku, ale stejně se mi zdálo, jakoby čas plynul proti mě. Jakoby nechtěl abych to zvládla co nejrychleji. Docela mě překvapoval fakt, že se Belial stále neodhodlal si pro Annie dojít. Měla jsem ji u sebe již několik týdnů a po jeho těle, které páchlo sírou a po jeho černých očí nebylo nikde ani vidu ani slechu. Možná to bylo dobré znamení, ale mě se zdálo, že ví o mém plánu a že se někde v koutě směje jak něco pokazím a on si ji vezme. Určitě o tom věděl. Belial měl přehled o všem co jsem kdy udělala a co dělám, takže by bylo opravdu divné, kdyby se tohle k němu nedoneslo.

Druhý den jsem měla přesně naplánovaný. A do jeho plánu patřila hlavně Natalie. Bylo mi jedno jestli je zamilovaná a má s Davidem nějaké plány. Dnes jsem ji potřebovala já a stále jsem si stála za názorem, že krev je bližší než klín. V jejím případě to tak ale občas sedělo. Byla to opravdu milá dívka, která pracovala v právnické kanceláři, ale byla to taky žena a měla své potřeby. Ale dnes ji potřebuji já a přes to nejede vlak.

Vzala jsem si telefon, který ležel osamělý na mém nočním stolu a vyťukala jsem Nataliino číslo. Chvilku to zvonilo, jako obvykle mi to nevzala hned. Očividně měla plné ruce práce, bůhví jestli jen ruce. Ale za chvilku se na opačné straně drátu ozval její hlas. Zněla docela šťastně. Díky bohu.

"Potřebuju tě. Nutně. A to jako, že okamžitě. Máš možnost sem dojet? Potřebuju aby jsi mi pohlídala Annie. Musím dnes někam jet." vychrlila jsem na ni a z její strany se ozvalo jen tiché zamumlání na souhlas a tím celý hovor ukončila. Protočila jsem oči a tak nějak jsem tušila že nedojde sama. Davida poslední dobou tahal všude sebou a mu se to nejspíš líbilo. I když, komu by se asi nelíbilo být v přítomnosti vysoké, hubené blondýnky. Tak nějak všechno podědila po mamince. Ta byla vždycky krásná, vysoká a hubená. Její vlasy byly blonďaté až skoro bílé. Nikdy jsme to nechápaly jak je to možné. Takže Davida vlastně i chápu, že se kolem ní stále motá.

O několik desítek minut později se konečně uráčila dojít. A samozřejmě, že si dovedla i jeho. Když nad tím tak přemýšlím, nikdy jsem ho neviděla naživo. Znám ho pouze z jejího barvitého vyprávění. Když vešli dovnitř a já se na něj poprvé doopravdy podívala, málem jsem ztratila dech. Natalie měla pravdu, byl to kus chlapa. Jeho vlasy byly snad ještě černější než mi vyprávěla a jeho modré oči snad ještě hlubší než mi popisovala. Chvilku mi trvalo než jsem se vzpamatovala a abych byla upřímná, tak do mě musela Natalie dokonce i lehce kopnout.

"Ahoj, jsem ráda že jste dorazili tak brzo. Ráda bych si s vámi promluvila a tebe Davide i více poznala, ale věřím tomu, že na to budeme mít ještě čas, ale teď opravdu musím odejít." řeknu rychle a popadnu do ruky zelený kabát, který na sebe obleču a otočím se na ně. "Annie spí v postýlce v ložnici. Láhve s mlékem máte v ledničce, stačí je pouze ohřát. Věřím tomu že zbytek zvládnete. Postarejte se mi o ni, jakoby byla vaše." lehce zažertuju, ale potom se na ni podívám s opravdu vážným výrazem. "Dejte na ni pozor." ještě dodám. Nenechám je ani odpovědět, kdyby náhodou měli nějaké připomínky a rychle za sebou zavřu dveře. Nasednu do svého malého auta a vydám se na docela dlouhou cestu.

Před sebou mám něco kolem 144 kilometrů, což je klidnou jízdou a přiměřenou rychlostí cesta na dvě hodiny. Zapnula jsem si bezpečnostní pásy, s úsměvem na tváři jsem se podívala na svůj byt a pomalu se rozjela. Do GPS jsem si zadala cílové místo, Stonehenge - Wiltshire. Měla jsem pravdu, hned po vyťukání se mi na displeji objevil časový údaj, který ukazoval dvě a půl hodiny cesty. Když si to vezmu z jiného úhlu budu přes pět hodin pryč od Annie a to bude asi nejdelší doba kdy od ní budu. Rozhodně mi to není příjemné. Nevím jestli je spokojená, jestli něco nepotřebuje a dokonce jestli se o ni Natalie bude umět postarat. Je to ale má sestra a má určité instinkty, které jsou sice teď v zamilovanosti lehce oslabené, ale stále tam jsou.