Kluk Z Baseballu

Ell

Moje nejlepší kamarádka Ell se to dozvěděla, že se mi Daniel líbí. Chce mi pomoct mě dát k němu." Tak jo? Proč ne?" Jeli jsme spolu do baseballu s Viktorem. Potkali jsme ho tam a Ell šla mu něco říct. Nevím co si povídali, ale začal se smát. Ell mi řekla že si povídali o mě. "No super co vtipného je na mě?" Říkala že má nápad jak mě a jeho dostat k sobě, ale neprozradí. Super je moc hodná. Tak jsme se tam všichni 3 bavili o baseballu. Daniel je totiž posedlí baseballem. Jediný minus na něm které znám.

Když jsem se vrátila domů byl už večer a já si chtěla číst na Wattpadu knížku od Ell. Ale mamka řekla "Máš přece zákaz na mobil ne? A máš ještě vypakovat myčku a uklidit oblečení. Nechci to tam vidět!! Tak dělej!!!"
"No jo mami!" řekla jsem, protočila očima, ale poslechla.
Potom jsem šla spát.

Když jsem se probudila, zazvonil mi messenger. Napsala mi Ell. Napsala mi že jde s Danielem ven.
"Cooooožeeee?!!!!!!!?? Si dělá prdel!!!!" Teď jsem se na ni naštvala. Místo toho aby nás dala dohromady, tak dala dohromady sebe s ním. "Hajzl"
Jsem tak naštvaná!!!! Musí se jít projít ven, musím se uklidnit. Venku je ticho a klid, uklidňuje mě to, zabočím na místní polňačku, kolem mně jsou pole a louky, na polích jsou malá stádečka srnek. "Jak já sem moc ráda chodím, vždy mě to uklidní." Uslyším za sebou dusot koňských kopyt, otočím se a za mnou kluše na krásném koní jedná holka. Šarlota. " ahoj" řekne mi Šarlota, také ji pozdravím, ale nemám moc zájem se sní bavit, říká se o ní že se vyspí s každým na koho jen koukne. Nechci se moc plést mezi takové lidi. Bylo chvíli trapné ticho, a tak Šarlota začne mluvit " dnešní den je moc hezky že? " řekla to moc mile a s úsměvem. Jen jsem kývla s hlavou. Kůň začal vzteky hrabat kopytem a já se lekla, koně mám moc ráda, ale nevěřím jim. Šarlota se pousměje a řekne mi, že se nemám bát že je moc hodný. Já ho pohladím a on mi olízne ruku. Se Šarlotou se bavíme celou cestu domů, na konec jsem zjistila že Šarlota je milá holka. Sice je to Kurva ale je v pohodě. Odpoledne za mnou přišla Ell. "Sakra" už se s ní nebavím, takže nevím co tady dělá. Otevřela jsem dveře a řekla jsem: "Proč se tady ještě ukazuješ jdi si za svým Danielem.!!!" poslední slova jsem zakřičela, takže to museli slyšet i sousedé.
Zabouchla jsem dveře a šla domů.

Už nejsme nejlepší kamarádky. A to nadobro. Jsem na ní naštvaná. Už není možnost žít. Nejsem pěkná, nejsem chytrá, propadám ze 3 předmětů a jsem taky dislektik a disgrafik. Nejsem dokonalá jak všichni ostatní. Nemám dobrou postavu. Jsem malá. Nikdy jsem neměla dobrý kamarády. Jenom s Ell jsem se bavila. Kluci si mě nevšímají a vyhýbají se mi. Tak proč jsem se vůbec narodila?
Jak jsem si tohle v hlavě řekla začala jsem nahlas brečet, že za mnou přišla mamka. Zeptala se co mi je. Já odpověděla "Nic" Mamka řekla "Pohádala ses z Eliškou?" Jakto že to ví? Začala mě říkat, že ji taky bylo 15. Ale to mě nezajímalo. Poslala jsem ji pryč a dál brečela.

Líbí se vám to? Pokud jo tak jsem moc ráda. A děkuji svým kamarádkám Lucce a Ell za pomoc v téhle kapitole. A pokud chcete aby jsem pokračovala napište to do komentářů.