Kluk Z Baseballu

Vyslýchání

Asi po dvou hodinách mi donesli jídlo. No už bylo na čase. Kuřecí vývar a řízky. Mňam. Takové pohoštění není ani u nás doma. Nařídili mi abych se najedla. Nevím proč ,ale s radostí jsem se do toho jídla pustila. Až jsem se najedla, odvedli mě, někam do jejichž laboratoře. Začali se mě vyptávat ještě na Daniela, ale já zakývala hlavou ,že ho neznám.
Ona: "Jsi špatná lhářka mladá slečinko."
Já: "Jen tak mimochodem, jmenuji se Laura.
Ona: "Máme tu noví experiment." ukázala mi zkumavku.
Co s tím experimentem všichni mají?No nic, co po mě vůbec chtějí? Najednou mě chytli za ruce a Dali mi zase injekci.
Já: "Co děláte!"
Oni: "Zkoušíme ten experiment!"
Já:" A proč zrovna na mě?"
Oni: "Je to lektvar pravdomluvnosti."
Já: "Cože!"
Ona: "Co víš o tom klukovi?!"
Já: "Je to můj kamarád. Chodí do baseballu a má sílu na uzvednutí domu a modré zářivé ruce."
Ona: "Vidíš jak to jde."
Já: "Sakra, já to nechtěla říct!"
Ona: "A kde teď je!"
Já: "Nevím, dlouho jsem ho neviděla."
Ona: " Díky, můžeš jít. "
Já: "Jako vážně!"
Ona: "Jo můžeš."
Odvedli mě ven, ale já zas nevěděla kde jsem. Byla jsem někde na mrakodrapu někde v Miami. "Krucifix. Kde to zase jsem! " Podívala jsem se dolů z mrakodrapu. Byla to výška. A pak jsem jenom ucítila ,jak mě někdo strčil a já padám dolů." Tak si delaš srandu ne!" Pak jsem najednou nic neslyšela jenom mě zapískalo v uších.
Myslela jsem si, že dopadnu na zem a rozletím se na milion části. Ale ne. Někdo mě chytl. Podívala jsem se na jeho tvář. Zjistila jsem že je to Daniel. Měl mikinu s kapucí přes hlavu a červenou pásku přes oči. Zamotala jsem mi tak hlava ,že jsem omdlela.
Pak se probudím v nějakém pokoji. V pokoji Daniela. Měl tam na zdi fotky sebe a jeho bráchy. prohližela jsem si jeho pokoj. Měl tam na poličce nad stolem poháry a medaile z basebollu. Na židlích měl tu mikinu a pásku přes oči ve které byl, když mě zachránil. Asi bych už neměla být na něho naštvaná, po tom co mě zachránil. Vždyť nic špatného neudělal. Já hloupá. Pořád ale nevím ,jak se tak rychle dostal až do Miami mě zachránit. To se umí teleportovat? Nebo je tak moc rychlí? Nebo umí zastavit čas? Nebo cítil, že se něco takového stane? Já bych se ani nedivila.

Chtěla jsem otevřít dveře od pokoje, ale byli zamčený. Okno se taky nedalo otevřít. Ale i kdyby ,tak nevím jak bych se dostala dolů, protože mají rodinný dům a on má pokoj v druhém patře. Ono se to nezdá ,ale je to fakt výška. No a jak se teď dostanu ven? Mám hlad a nikdo tady není. Měl tam na stole notebook. Otevřela jsem ho a zapla. Neměl připojení k internetu. "On mě tady nechal i bez internetu?" Měl tam na ploše Minecraft. Tak když tady nemám co dělat, tak si ho zahraju. Asi po 5 minutách mě to přestalo bavit, protože mě pořád zabíjeli nějaké hranaté příšery a já nevěděla co mám dělat." To Daniel hraje? Takovou blbost?" Pod stolem byla skříňka. Podívala jsem se tam. Byli tam složky s papíry. V těch složkách bylo napsáno kdo je. Zjistila jsem ,že je to člověk ,který umíral a podstoupil u těch lidí kde jsem před chvílí byla, operaci. Už mu nešlo pomoci a umíral. V laboratoři vynalezli lék na obnovení buněk, který by měl probudit i mrtvého. Nikdy ho ale nezkoušeli a nevěděli co to udělá. Už mu nešlo pomoci, tak mu ten lék dali. 2 dny se neprobíral, tak si mysleli ,že je mrtví, protože nedýchal. Najednou se probudil a měl schopnosti běhat neuvěřitelnou rychlostí, velkou sílu. Modře svítící ruce ,které dokážou přemístit nebo přitáhnout věci, být nesmrtelný a dokáže číst myšlenky, kdy chce.

V tu chvíli kdy jsem v duchu přečetla poslední slova, někdo zaklepal a pomalu odemykal dveře. Byl to Daniel. Řekl: "Neruším? " "Ne, vůbec." schovala jsem složku s papírama za záda.

A je tu další díl po dlouhé době. Je delší, ale to vám doufám nevadí. Chcete aby jsem pokračovala? No mýslím, že určitě vás bude zajímat co se stane.