Beauty and the animagus

Část 2 Li-chan

Reálný svět

Chvíli jsem se procházel po chodbě a koho nepotkám. Blba. Zase se dostal svou prostořekostí do maléru. Držela ho pod krkem holka s rezavými vlasy. Nebylo pochyb, že šlo o Li. Na první pohled roztomilá dívka, ale naštve se na kohokoli, kdo s ní promluví. Blb to věděl, zřejmě ji vyprovokoval a teď se mu to nějak vymklo z ruky.

"Jak si dovoluješ ke mne promluvit?" zeptala se ho. "Já nevím, ono to prostě jen samo vypadlo." "Měl by ses naučit poznat, co je to řečnická otázka!" zneužila Li slova matikářky ve svůj prospěch a přitlačovala Blba čím dál tím víc ke zdi, až skoro nemohl dýchat. "Nech ho bejt Li-chan, kecá z hladu," a s úsměvem jsem se na ni podíval. Oslovil jsem ji jménem, což byl kámen úrazu. Pak už jen šlo vidět, jak veškerou svoji pozornost během okamžiku přesměrovala. Vskutku nešlo zrovna o tu pozornost, po které bych toužil, ale natáhla pěst, jenž následně plnou silou zamíříla směrem k mému obličeji. Na poslední chvíli jsem uhnul, načež Li spadla k zemi. Snížil jsem se k ní s nabídkou pomocné ruky, dočkal jsem se však bohužel jen reakce "Nešahej na mě!" a druhé rány pěstí. Tentokrát se trefila, odnesl to nos. Chvíli jsem přemýšlel, co dělat. "Ne, holky nemlátím," věnuji Li ještě jeden úsměv a násilím tahám Blba do bezpečné vzdálenosti.

"Jseš dement, víš to?" zkonstatoval jsem seriózně. "Co ty ses do toho pletl, měl jsem to pod kontrolou!" snažil se vzdorovat. "Asi pod takovou kontrolou, jakou má člověk padající z útesu nad svým letem," pouštím ho a jdu si dál svojí cestou.

Li. Nemohu na ni přestat myslet. Má nádherné hnědé oči, světle rezavé vlasy jsem již zmínil a vůbec, celkově je nádherná. Jen to jak se na povrch chová se mi moc nelíbí. Viděl jsem ji párkrát s její mladší sestrou a byl to úplně jiný člověk. Byla milá, citlivá, dokonce se spolu smály. Věřím že tohle je její pravé já. A to, s kterým máme tu čest my ostatní je jen výsledkem nějakého traumatu. Trápí mě to, ale nevím jak ji pomoct, nevím co se jí stalo. Nikdo o ní nic neví a je v celku jasné proč. Dost se mi kvůli ní střídají nálady. Chvíli mám pocit, že dokážu vše, ale když jen trochu na Li pomyslím, všechno sebevědomí zmizí pryč.

Již podruhé jsem byl probuzen ze snění, tentokrát na chodbě zvukem ohlašujícím konec přestávky. Hudebka. Konečně něco příjemného. Abych se přiznal, na hudbě jsem docela závislý. Dříve jsem měl tu čest chodit do sboru, ale jako většině dětí mi v dospívání hlas jakoby zakrněl. Dojdu do hudebny, kde již učitel říká "Kdo umí, tak si vezme nástroj a budeme dnes hrát to, co jste si donesli." Jen to dořekl, utíkal jsem co nejrychleji k elektrické kytaře. Pozdě. Už byla pryč spolu s ostatními nástroji kromě trianglu. Tak budu zase jen zpívat, pomyslím si. No, tedy se alespoň o zpěv pokoušet. Když v tom za mnou přišel kluk s elektrickou kytarou. Jeho tvář mi byla povědomá, ale nemohl jsem si za boha (ani jednoho z nich) vzpomenout, kdo to byl. "Kenji, jsem tu nový, těší mě," pověděl přátelsky. "Mě by těšilo ještě víc, kdyby jsi mi dal mojí kytaru."

Až pozdě jsem si uvědomil, že bych mohl zareagovat lépe. "Promiň, nechtěl jsem tě naštvat." "Ne, já se omlouvám, nechal jsem se unést touhou si zahrát." "Na, vezmi si ji, já se učím teprve půl roku, určitě to umíš lépe." "Nevím, jestli lépe, ale díky moc," jen co to dořekne, umisťuji si ji na krk a začínám spolu s ostatními hrát. Potichu se pokouším i zpívat...

Guide my life into destiny.
Climb outside, 
reach up and paint the sky with me.

Finding you has changed everything yeah everything...

"Yuki, ty jsi dneska vážně mimo!" zvolal na mě Blb. Nejhorší na tom je, že má bohužel pravdu. Během mého tichého pobrukování jsem se přestal soustředit na to, co hraji. "Ještě jednou si to dáme a ty Yuki, se vzpamatuj, jestli to takhle bude s tebou pokračovat, budu nucen sehnat na školní koncert náhradu." Začali jsme znovu hrát a já se konečně začal soustředit. Celá tato písnička je zvláštní. Nazpíval ji muž s neskutečně úžasným a vysokým hlasem, že ji uzpívají z naší třídy jen ta nejlepší děvčata. Mezi nimi právě Li.

We both break free if we make it on top.
If one should fall we both will drop.
We move together from here on out.
What you need is what I'm about.

We're tied together,

now and forever  

Dokonale vyzpívala i refrén do poslední výšky. Úžasné. Plný dojmů jsem se vracel domů, sám. Co mám dělat, jak prolomit ledy, když mé srdce je samo chladné? Ne, je to tu zase. Pocit, že nechci existovat. Li-chan, proklínám tě, kéž bych tě nikdy nepotkal...

Pozn.

Odkaz na písničku: Les Friction - What You Need  

https://www.youtube.com/watch?v=tppENn9i_S4