HouseKeeper (N.H. & 1D) /korekce a úpravy/

*You love him?*

♥ Terko pro tebe. Jsi šikula a já ti ještě jednou blahopřeji. Tak snad se bude líbit ♥

Už je to dva týdny od příjezdů kluků a všichni jsme se poměrně rychle zaběhli do určitého režimu. Všichni si plní své povinnosti, jen občas trochu bojuju s Harrym, ale myslím že jsem ho už prokoukla. Dělá to spíš proto, abychom se nenudily ani jeden. Je to takový boj na oko jako takový sourozenecký boj, ze kterého bohužel k jeho smůle já vycházím vítězně. No snad příště Harry.

Dnes je nádherné dubnové ráno a já stojím na své malé verandě za kuchyní s hrnkem nezbytné ranní kávy a vychutnávám si ten klid, než bude čas jít vzbudit tu pětku. Většinou je to boj a dneska tomu asi nebude jinak, ale snad si je trochu udobřím čerstvými muffiny, které jsem ráno napekla. 

Myslím, že hlavně Niall bude vděčným strávníkem. Ano Niall, ten blonďáček mi za ty dva týdny až moc přirostl k srdci. Lépe řečeno jsem se do něj zamilovala, a nedělá mi to žádnou radost, protože si myslím, že on ke mě to samé cítit nebude.

Nechtěla jsem to prostě se mi jen líbil asi jako normální fanynce, jenže v mém případě se to rozvinulo v něco víc a já se v posledních dnech musím hlídat abych na něj pořád nekoukala. Mám pocit, že alespoň Liam si toho všiml, má až moc dobrý pozorovací talent. A já to chtěla prostě zasunout někam hluboko, všechny ty pocity, jenže když se podívám na něj prostě to nejde.

Právě proto bude tahle práce, asi nejtěžší co jsem zatím podepsala. No nic je čas podívám se na hodinky je půl osmé akorát doba na budíček. Naposledy se nadechnu toho ranního svěžího vzduchu a vracím se do kuchyně.

„Dobré ráno Mary-Ann" ozve se sborově od stolu v kuchyni a já nestačím zírat, ale ihned se mi na obličeji objeví spokojený úsměv, když vidím tu pětku jak se láduje snídaní.

„Ty muffiny jsou bomba Mary-Ann" snaží se ze sebe dostat Niall s plnou pusou a mě nezbývá než se začít smát. Je jak křeček.

„Ni, ale nesněz všechny nech taky ostatním" napomínám ho, když se s klukama začne přetahovat o zbývající muffiny na talíři. „Nialle ty nenažranče" napomíná ho Louis a ukradne mu muffin přímo z ruky. Oba se začnou za doprovodu smíchu ostatních honit po kuchyni, až to musím zatrhnou.

„A dost vy dva" vběhnu jim do cesty a zastavím Niall i Louise. „Nejsou tu jen ty muffiny, a sednout nebo nebude svačina" hudruju zatím co se přesunou zpět ke stolu, ovšem to by nebyli oni, a i když jsou dospělí pošťuchují se jak malí kluci.

Začnu připravovat vajíčka pro Louise a zadělávám na lívance pro Nialla a kluky. Niall si sedne na barovou židličku k pultu a nespouští ze mě pohled. Doslova hypnotizuje pánvičku, jako by ji chtěl sníst. 

„Nialle jsi v pořádku" zamávám mu rukou před obličejem a on ke mě zvedne ten svůj modrý pohled v tu chvíli trochu nechápaví. „Co...co je?" zakoktá se. „No já jen že ta pánvička ani já nejsme k jídlu Ni, vypadalo že mě chceš sníst" neudržím záchvat smíchu a kluci taky ne, pohled na věčně hladového Nialla je k nezaplacení.

Konečně se mi podaří všechno dodělat a pustím se do domácích obložených baget oblíbených u kluků k svačině do studia. Pro Nialla alespoň čtyři jinak to sní ostatním, připomínám si, když ho pozoruji jak spořádá zhruba 20 lívanců za méně než 10 minut.