Po sluchu rozeznávám jestli je to smích či pláč, chladem a mravenčením těla soudím, že je to dětský pláč, dívčí dětský pláč. Mé oči jsou jako slepené, snažím se je alespoň pootevřít, matně vidím postavu malého vzrůstu, dlouhé šaty pod kolena nasáklé krví, ze kterých ještě stékala voda na zem, voda mě začala pohlcovat a dostávala to se do úst, nemohu dýchat. Jerom vedle mně silně bojuje a snaží se mé tělo zvednout, ale marně jakoby mne něco přitlouklo k zemi a nechtělo pustit. Vodu už jsem cítila i v plicích, chci jí dostat pryč z mého těla, cítím jak se mi mění rychlost tepu a frekvence srdce, jak se mi naplňují mé plíce a nemohu se nadechnout. Je to moje sbohem?
Rychlým nádechem se zapřu rukama o zem a prudkým pohybem pozvednu své tělo. "Jerome?" Zeptám se tiše, protože mé plíce ještě nabírají kyslík. Rozhlídnu se kolem sebe a Jerome se jen upřeňě dívá na zem. Sleduju jeho pohled, směřuji pohledem ke stejnému místu. Šipka, která přímo ukazuje na Jeroma "Vrahu"
Slovo napsané krví přímo nad šipkou. Jen se podívám zakalenýma očima přímo na jeho postavu až do jeho obličeje.
"Jerome?" nemohla jsem si to vysvětlit. Bez odpovědi jsem marně pozorovala jak Jerome chytne mé ruce a zeptá se "jsi v pořádku?"
"Em, ano, teda mněla bychom být" zaskočilo mi.
"Pojď uložím tě znovu do postele"
Citím jak se mé tělo zvedá bez mé pomoci, nese mé polomrtvé tělo v náruči směrem do mého pokoje, svléká mé mokré oblečení nasáklé vodou, ručníkem prohrabává a suší mé vlasy. Usínám.
---------------------------------------------------
Moji čtenáři, velice a zhluboka z mého srdce se omlouvám, že to trvalo.
YOU ARE READING
Pohled očí psychopata
HorrorMladá šesnácti letá dívka Annabelle, která nezapadá do kolektivu lidí a trpí psychickými problémy, sebepoškozování ji děla dobře a myslí na sebevraždu, jak co nejlépe a nejkrutěji zabít a utrápit příslušného člověka, ale to se vše změní jak potká s...