Vlčí zákon

Láska

Bylo hrobové ticho. Jediné, co šlo slyšet byly kroky, které se k nim přibližovaly blíž a blíž. Vlčině projel mráz po zádech, ale byla připravena nést trest za svoje chyby. Za to, že ohrozila celou smečku a nevrátila se před časem spánku. Cítila se strašně a nemohla to nijak napravit, jen tím, že si za to ponese svou vinu. 

"Vůdkyně zůstaň v lese, my si zajdeme promluvit s Alfou " Vůdkyně jen mlčky stála, už věděla co to byl za pach a zjistila, že není připravená se s ním zase setkat. Dnes ne. Ale bylo pozdě 

Po druhé už svou rodinu nezklamu

řekla si rázným ale tichým hlasem, zatímco Vlčina vystoupila z lesa. Storm jí stála hrdě po boku, byl to náznak, že se jí zastane. To Vlčinu uklidnilo, ale když viděla Alfu stát přímo před ní málem omdlela. Alfa se na ní díval zklamaným a naštvaným pohledem. Vlčina smutně sklopila hlavu a Storm vedle ní se upřeně dívala do země. Další tři členové smečky na ně překvapeně hleděli. Luna byla také dost zklamaná, ale Evelína byla ráda že Vlčinu a Storm vidí živé a zdravé.

Aspoň někdo se na mne nezlobí

pomyslela si Vlčina. Alfa jí vyzval, aby začala mluvit a Vlčina už věděla, co má říct. Prostě jen čistou pravdu.

"Alfo, za své chování se omlouvám, ale přesto jsme měli důvod proč jsme se zpozdili a pořád máme." Alfa se na ně překvapeně podíval. Teď Vlčina už nestála se sklopenou hlavou, měla jí vzpřímenou a hleděla Alfovi přímo do očí. 

"A jaký je to důvod? Toto chování je totiž skoro neodpustitelné a nevím, jaký důvod by vás mohl omluvit!" 

Vlčina vyštěkla hrdě do lesa. "Vůdkyně!" Alfa se na ně překvapeně podíval, ale upíral pohled směrem k lesu, z kterého pomalu ale hrdě vystoupila Vůdkyně. Alfovy oči zaplály, jeho pohled se nedokázal vysvětlit a ani odtrhnout od jeho minulé družky. Vůdkyně se také upřeně dívala do Alfových očí, ale hned svůj pohled odvrátila. Nemohla konkurovat Betě, nemohla rozvrátit rodinu. To by si do smrti neodpustila!

Tak tady máte další kapitolku jak sem slíbila doufám že se bude líbit :))))