The Maze Runner: Vítej v Labyrintu

2. ,,Co je labyrint zač?"

[Obrázek jsem kreslila já] [Ellie]

Sednu si vedle Teresi a opřu se o dřevěné zábradlí. V duchu doufám, že se zábradlí nerozpadne, ale pochybuji o tom. Chvíli jen tak hledím slepě před sebe a kladu si otázky, na které bych chtěla vědět odpověď. Proč já? Proč labyrint? Proč jsem společně s Teresou jediná holka na placu? Proč jsem tady ze všech nejmladší? Co je ten labyrint zač? Proč se ke mě chová Thomas tak mile? Proč si nic nevzpomínám? Mám co dělat abych zadržela slzy a proto několikrát zamrkám abych se nerozbrečela. Je mi tady z toho všeho smutno. Chci se vrátit zpět. Zpět domu nebo kamkoliv hlavně pryč z tohohle místa.

Koukám se na vysoké zdi a přemýšlím co se bude dít v dalších dnech.

,,Co je za těmi zdmi?" zeptala se Teresa hledící na vysoké zdi před námi.

,,Nevím, ale říkali něco o labyrintu takže si myslím, že bude tam." řeknu s klidem v hlase, ale zevnitř klidná rozhodně nejsem.

,,Počkat, co?! Labyrint?!" zděsí se Teresa.

,,Moc o tom nevím. V podstatě nevím zatím nic o tomhle místě. Newt mi to tu měl ukázat, ale řekl, že by bylo lepší napřed uklidnit tebe." řeknu a kouknu se na ni. Ona nadzvedne obočí a dál se kouká na zdi. Po chvilce ticha kývne hlavou a řekne:

,,Tak jo jdem dolů. Už se mě zmocnila zvědavost." řekne, stoupne si a usměje se. Já se zahihňám a také si stoupnu. Obě slezeme po žebříku dolů a k našemu překvapení dole nebyl ani jeden Placer. Byl tam jenom Thomas a Newt, který si nejspíše všiml našich výrazů a tak dodal:

,,Všechny jsem poslal zase zpět do práce. Ti čóni se tady nebudou jen tak ulejvat." odfrkne si. Obě kývneme hlavou a jen tam tak stojíme a čekáme až nám dají pokyny. Nakonec to je Thomas kdo se rozhodne promluvit.

,,To mi připomnělo, že mám taky práci a tak vy teď půjdete s Newtnem za Albym. Ti vám to tady nějak zkráceně ukážou. Tak zatím." mávne na mě rukou jako na rozloučenou. Mávnutí mu oplatím.

S Newtnem a s Teresou jdu k vysokýmu a už na pohled milýmu černochovi, který nejspíše bude ten již zmiňovaný Alby. A taky že byl. Řekl nám, že byl na Placu vůbec první placer, a že to prej bylo hrozný. Potom nám vysvětloval jak ta klec funguje, že každý měsíc přiveze nového bažanta. Tentokrát jsme to byli my. Já a Teresa.

Potom nám říkal místa, například kde je dvůr, jídelna a tak. Říkal nám jaké jsou tu práce a jak to funguje. Říkal ještě pravidla typu: Nesmíš ublížit žádnému placerovi, pomáhej ostatním v práci a nikdy nechoď do labyrintu.
Potom říkal ještě něco ale to už jsem nedávala pozor a koukala jsem se na zdi.

Nikdy nechoď do labyrintu... Nikdy nechoď do labyrintu... Říkám si pořád stále dokola a dokola. Když uslyším, že Alby už nemluví tak neváhám ani sekundu a hned se zeptám:

,,A co labyrint?" zeptám se naléhavě a stále nespouštím oči od zdí.

,,Jak to myslíš?" zeptá se nechápavě Alby a já se na něho podívám vážným výrazem.

,,Něco o labyrintu? Víte o něm něco?" zeptám se. Alby sklopí hlavu a pohled upře na zem. Po chvilce zakroutí hlavou a posmutněle řekne:

,,Ne nic moc o něm nevíme a když už tak je to přístupné jenom pro běžce." no to jsem se toho moc nedověděla.

Potom šel Alby vybrat práci pro Teresu a Teresa s ním šla. Mně jistě práci vybírat nebudou, protože tu jsou prej jenom těžké práce, které by dvanáctiletá holka nezvládla. Jak jinak. Řekli mi, že budu moct při práci pomáhat a to mám taky v plánu. Je to moje šance jim dokázat, že jsem schopná holka, a že mě tu nemaj zbytečně.

Chvíli se s Newtnem procházím po Placu a o něčem se bavíme. Potom k nám přiběhne tlouštík, kolem třinácti let a s kudrnatými vlasy, celý udýchaný. Byl tu jediný tak mladý placer. Opře si ruce o kolena a zhluboka dýchá. Nejspíše běh nebude nic pro něho. Po chvilce se tlouštík koukne na Newtna. Líce má pěkně červeňoučké a tvář roztomilou. Jakmile se kouknul na mě tak zrudl celý. Civěl na mě s polootevřenou a chtěl něco říct, ale nejspíš na to neměl odvahu.

,,Ellie." řeknu s úsměvem a natáhnu ruku. On také pomalu natahoval ruku, ale nic neříkal.

,,Chuck." řekl Newt za Chucka, protože věděl, že z něho nic nevyleze. Chuck mě chytí za ruku a potřese s ní. ,,Ellie je tady nová bažantka ještě společně s jednou holkou..."

,,Jo říkali mi, že klec tentokrát přinesla dvě holky, ale že takhle... Whoa." nestačí se Chuck divit. Já se stále usmívám a on na mě taky.

,,Em a proč jsi běžel?" zeptá se Newt. Chuck se trochu vzpamatuje a podrbe se za krkem.

,,Uh Pánvička po tobě něco chtěl, ale už jsem zapomněl co..." odpoví nervózně Chuck.

,,Tak jo půjdu s tebou za Pánvičkou. Ellie ty se tu zatím můžeš procházet." dá mi Newt příkazy. Kývnu hlavou a odejdu.

Chvíli se rozhlížím po dvoře dokud neuvidím labyrint. Pomalým krokem se k němu přibližuji, a pak uslyším něčí hlas, který říká ať tam nejdu. Otáčím se a koukám na vysokého blonďáka s divným obočím jehož jméno neznám. Zastavuji a pozoruji kluka, který se ke mně rychlým krokem přibližuje. Když je u mě, vezme mě silným stiskem za zápěstí a já syknu bolestí. Ani to tolik nebolí, ale chtěla jsem mu dát znamení na to, ať mě pustí. Když můj plán selhal tak škubnu rukou, ale pořád mě držel ve své ruce a každým škubnutím mě držel čím dál tím víc pevněji.

,,Pusť mě!" křikla jsem na něj poněkud tiše. Stále mě držel a nic neříkal, jenom mě vláčel za sebou jako kus hadru.

,,Říkám pusť mě!" hlasitě na něj zakřičím až si toho všimnou i ostatní Placeři. Nikdo však z nich nic nedělá a jenom se na nás koukají jako kdyby jsme byli pořad v televizi.

,,Řekla ať jí pustíš!"ozve se někdo před náma. Neznámý kluk povolí svůj stisk a já neváhám ani sekundu a rychle trhnu rukou a dostanu se ze sevření. Hlavou nakouknu na osobu, která mi pomohla. Byl to Thomas. Opět neváhám ani sekundu a rychlým krokem jdu k Thomasovi a přitom se držím za zápěstí. Thomas mě opatrně vezme za ruku a koukne se na zápěstí. Zamračí se a vražedným pohledem koukne na kluka s divným obočím.

,,Zbláznil ses Gally?! Proč jsi to udělal?" zvýší Thomas hlas.

,,A co jsi čekal, že bych udělal?! Vždyť chtěla jít do labyrintu! Měla by děkovat, že jsem ji zachránil život!"

,,Já jsem nechtěla jít do labyrintu!" bráním se. Thomas mi dá ruku na rameno a povzdechne si.

,,Už to nikdy nedělej. Ellie ví co dělá." řekne Gallymu s klidem v hlase.

Ahoj! ~Uh jak originální pozdrav... ~
Doufám, že se vám kapitola líbila. No na můj vkus je dost dlouhá :D. Předem se vám omlouvám, že další kapitoly nebudou tak dlouhé, jelikož by to trvalo pěkně dlouho než bych zveřejnila další kapitolu. A teď si zahrajeme TO nebo TO... Chtěli by jste kapitoly, které by byli delší, ale za to by byli za dlouhou dobu nebo by jste radši kratší kapitoly, ale víc pravidelněji? :)

A ještě jedna otázka... Líbí se vám zatím tahle kniha a mám pokračovat? :)

~Ellie~