Milady a nezdvořák

34.kapitola

„Může mi někdo vysvětlit, jak jsem s něčím tak šíleným mohl souhlasit?" otázal se o hodinu déle Colin. Nevěřícně kroutil hlavou, zatímco svého koně naváděl směrem k náměstí, kde se měly konat popravy pirátů, jak zjistili Vivi a její přítelíčkové.

Eliza seděla před ním na koni a snažila se soustředit na cokoliv jiného než na bolest v noze.

„Myslím, že moc dobře víš, že je to tak geniální, že to musí vyjít," ujistila ho sebevědoměji, než se cítila. Nehodlala si však připouštět pochybnosti. Byla to jejich jediná naděje.

„O tom dost pochybuju. Je to až příliš jednoduché na to, aby to vyšlo," odsekl nejistě.

„Jenže jiný plán nemáme. Takže musíme zkusit tohle a modlit se, aby to vyšlo. No tak, Coline, věř mi. Právě nejjednodušší a nejšílenější věci mají největší šanci vyjít. Nemáme čas na nějaký složitý plán," pronesla rozhodně. Načež se na něj otočila a pevně mu stiskla ruku. Byli v tom společně.

To už ale jednou z postranních uliček vjeli na náměstí, které bylo přeplněné lidmi, i přesto, že se popravy měly konat v netypický čas. „Dobré" zprávy se očividně nesly rychle. Eliza se obrátila dopředu a sevřel se jí žaludek hrůzou, když sledovala, kolik lidí lační po krvi jejího milého. A ty jejich nenávistné pohledy. Vždyť ho ani neznali!

„Klid, Eliz, lidi milují cizí neštěstí," zašeptal jí náhle do ucha Colin a pevně ji objal kolem pasu.

Vděčně po něm vrhla pohledem a zhluboka se nadechla. Měl pravdu. Nezáleželo na nich. Záleželo na jediném. Na Černém rysovi a pirátech. Pro ně tu jsou. Musí to zvládnout a všechno bude zase dobré. Bude šťastná. Se Simonem. Náhle se dav před nimi rozestoupil a než se nadála už se k nim protlačila usměvavá Vivi ve svém typickém oblečení.

„Tak jo, lejdy. Plán už se rozjel. Už se rozlívá strážcům pití s uspávacím práškem. Takže první část úspěšně za námi," nahlásila bezstarostně, jako kdyby o nic nešlo.

Eliza přikývla a pak důrazně pronesla: „Skvěle, Vivi. Víš, co máš dělat dál, a i ty Coline. Tvoje role je zásadní. Nezapomeň však, že to nesmíš spustit dřív, než přečtou jeho jméno."

„Já vím, drahá sestřičko, ovšem modli se, aby lidé vážně udělali to, co si myslíš, jinak jsme..."

Dál se však nedostal, protože se šum na náměstí zdvojnásobil. V tu chvíli ho Eliza přestala vnímat a jen prohlížela dav do té doby, než na druhé straně uviděla, jak z vozu vycházejí piráti. Srdce se jí sevřelo hrůzou při pohledu do pomláceného obličeje jejího milého.

To už Colin seskočil z koně a donutil ji odtrhnout zrak od piráta, když důrazně pronesl. „No tak! Přece teď nezahodíš svůj geniální plán! Soustřeď se!" Načež zmizel mezi lidmi dřív, než mu mohla odpovědět.

Eliza se obrátila k přítelkyni a chtěla jí poděkovat za to, co pro ni dělá, ale ta jako kdyby to věděla, jen mávla rukou a s posledním úsměvem se hbitě vmísila do davu. Jen se nad tím pousmála a vrátila se ke zkoumání davu. Zatím šlo všechno podle plánu, ale to byl teprve začátek. To nejhorší mělo přijít a bylo to založené na reakci lidí, což byl dost riskantní podnik. Pokud totiž neudělají to, co doufala, budou ztraceni.

Zhluboka se nadechla a napjatě sledovala, jak vojáci nešetrně strkají do pirátů, aby šli mezerou v davu k šibenici. Měla zatnuté zuby, jako kdyby to bezpráví prožívala společně s nimi. Ubližovali Simonovi a to bylo, jako kdyby jí trhali srdce na malé kousíčky. Nejraději by tam teď hned vběhla a objala svého piráta. Jenže musela vydržet, jinak všechno, co vymyslela, bude k ničemu. Musí být silná!