Nechtěné manželství

11. kapitola

Miriam 

Tupě jsem na sebe zírala do zrcadla na svůj odraz. Měla jsem na sobě jen spodničku s košilkou. Prohlížela jsem si pečlivě svojí tvář a hledala jsem známky změny ve své tváři. To, co se stalo dnes odpoledne, bylo tak zvláštní. Nikdy jsem nic podobného necítila. Tolik neznámých pocitů útočilo na mé tělo, mou duši. 

Co se to se mnou děje? Dnes jsem skoro dovolila, aby si mě Jacob vzal na louce pod stromem. Ať už to znamenalo cokoliv. 

Nechápala jsem význam vzrušení a chtíč, o kterém jsem slýchala od Nory. Až do dnes. 

To, co jsem cítila dnes, byl to chtíč? Nedokázala jsem pomyslet na reakce svého těla bez toho aniž bych nezrudla až ke kořínkům vlasů. Ani na to, že na místech, o kterých jsem se neodvážila ani přemýšlet beze studu, jsem byla skandálně vlhká a horká. 

Bože. 

Prsty jsem si přejela po rtech, které dnes Jacob tak hladově líbal. I když jsem byla panna, věděla jsem, že tohle rozhodně nebyl cudný polibek. Byl drzý, majetnický, vášnivý, hladový, ale ne cudný a jemný. Ten polibek předčil veškeré mé fantazie o polibcích, o kterých jsem četla v knihách. 

A navíc, a to je nejhorší, probudil ve mně neskutečnou zvědavost. Nikdy jsem nepociťovala takovou potřebu zjišťovat, jak fungují věci mezi mužem a ženou. Doteď. 

Sžírala mě zvědavost a při pomyšlení dotyků, které by mi Jacob mohl poskytnout, mě polilo horko. 

Co se to se mnou děje? 

Moje myšlenky přerušilo tiché zaklepání. Otočila jsem se směrem ke dveřím. Do nich strčila hlavu Marie. Pokývla jsem ji směrem k sobě, aby přistoupila. Marie vstoupila. 

,,Paní, večeře je připravená. Mám vám pomoci do šatů?" zeptala se mě Marie s úsměvem. 

,,To bys byla moc hodná, děkuji ti." 

,,Jste v pořádku?" 

,,Ano, jsem jen trochu unavená." 

Marie přešla ke skříni s mými šaty a prohlížela si je se zájmem. Musela jsem se usmát. Neměla jsem mnoho šatů, ale ty kousky, které jsem měla byly kvalitní a vydržely se mnou už nějakou dobu. 

,,Které?" zeptala se Marie a ukázala na šaty. 

,,Nějaké vyber," odpověděla jsem. Bylo mi to jedno, byla jsem nervózní z večeře a z debaty o mých manželských povinnostech. Co tím sakra myslel? 

Jen, co jsem si vzpomněla na jeho arogantní výrok, měla jsem chuť něco rozbít. Nejlépe jeho hlavu. 

Nechápala jsem, jak mě tenhle muž dokázal jediným slůvkem naštvat jako nikdo a pouhým dotek jeho kůže, rtů a prstů, které neustále přejížděly po mé pokožce mi způsoboval taková muka. Cítila jsem, co nikdy před tím. Nemohla jsem dýchat, jen lapat po dechu. 

,,Co tyhle, paní?" 

Marie vybrala šaty barvy smaragdu, které byly jednoduše rafinované. Měly prostý střih, jemně nabíranou sukni, zpevněný živůtek, svůdně spadlé ramínka. Takže vyniklo hrdlo a poprsí v mělkém výstřihu. 

,,Klidně." Marie mi pomohla do šatů. Byly to jedny z mých nejhezčích šatů. Nebyly sice výkřikem poslední módy, ale byly stále okouzlující. 

Marie mi vyčesala horní část vlasů a dolní mi nechala v lokýnkách přepadat na hrdlo a krk. Do vlasů mi dala vlásenky s perličkami. Byla opravdu velmi šikovná. Když mi dokončila krásný účes a zapnula mi náhrdelník v podobě zlatého jemného řetízku ve tvaru půlměsíce, který jsem dostala od své matky, tak ode mě Marie odstoupila.