X-MEN Return of Apocalypse

-5.kapitola-

Ten den byl jeden z nejzvláštnějších dnů mého života. To co jsem viděla, lidi které jsem poznala... Skutečnost, kterou jsem dosud neznala se mi najednou zdála tak zajímavá a dech beroucí. Nikdy by mě nenapadlo, že ve skutečnosti patřím k mutantů. Že jsem jedna z nich a vždy jsem byla. Sice jsem o sobě v tomhle směru ještě nic nevěděla, jak jsem ale zjistila, to se mělo brzy změnit.

Charles mi odhalil svou myšlenku X-menů. Týmu speciálních lidí, kteří měli bránit bezbranné obyvatele, ale také svůj vlastní druh-mutanty. Ten nápad se mi líbil. Jediné čeho jsem se dost obávala, byla blízká budoucnost. Nevěděla jsem, co mám teď dělat. Mám se vrátit do práce a tvářit se, jako by se nic nestalo, nebo se do ní nemám vrátit vůbec? Jestli se do ní ale nevrátím, jistě po mně půjdou. Podělila jsem se o svoje obavy s Charlesem a ten řekl:

,,Myslím že nejlepší bude, když budeš zatím dělat to, co jsi dělala doteď. Nechci tě zbytečně vystavovat potížím." Přikývla jsem, i když moje nervozita nepolevila. ,,Ale měla bys dávat pozor, aby tě nikdo nesledoval."

,,Nesledoval? Jak mám něčemu takovému zabránit? Vždyť nemám šanci to poznat." Charles se pokusil o povzbudivý úsměv.

,,Neboj," položil mi ruku na rameno. ,,Budu na tebe dávat pozor, kdykoliv budu moct." Poklepal si rukou na spánek. Zakřenila jsem se a sklopila pohled.

,,Tak já se tedy rozloučím. Musím...musím do práce," podívala jsem se na hodiny v jeho pracovně. Charles přikývl a popřál mi šťastnou cestu.

,,A dávej na sebe pozor," zavolal, když už jsem vyjížděla z pozemku školy. Usmála jsem se a zamávala mu z okna auta. Tak a teď mi pomáhej bůh.

***

,,Slečno Korverová uklidněte se, byl to jen..."

,,Neuklidním! Ten harant se mě snažil zabít!"

,,Ne, já je chtěl donést..."

,,Zabít!"

,,Klid!" Chvíli byly ještě slyšet neurčité zvuky, a pak vše utichlo. Unaveně jsem si promnula oči a povzdechla si. Z vedlejší místnosti se hlasitě zabouchly dveře a pak jen slabší hlas řekl:

,,Pane Hervy jediný důvod, proč vás nevyhodím je, že jste až dosud plnil dobrou práci. Pokud se ale ještě někdy něco podobného stane, budu muset udělat nevyhnutelné."

,,A..a..ano pane." Hned jsem podle hlasu poznala, že se jedná o toho mladého kluka ze včerejška. Co ale udělal?

,,A teď pokud byste mohl tohle zanést slečně Pompreyové..." Rychle jsem se vrátila ke své práci za notebookem, po chvíli následované zaklepáním na dveře. Jakmile jsem pozvala Hevryho dovnitř, na stůl mi položil složku papíru až strašidelně podobnou té, kterou jsem dostala den předem.

,,Děkuju," řekla jsem nervózně nespouštěje oči ze složky. Kluk po chvíli odešel a já jen rychle rozbalila složku papírů. ,,Bližší informace k projektu ME-nation..." přečetla jsem nahlas. Na další straně byl velký nápis: Mutant Elimi-nation a pod tím spousta textu a grafů. Zhluboka jsem se nervózně nadechla a složku rychle zaklapla. Měla jsem pocit, že tohle mé nervy už moc dlouho nevydrží.

Venku už byla tma, když jsem potichu vyšla z obrovské stavby a rychlím krokem si to namířila ke svému autu na vzdáleném parkovišti. Odemkla jsem ho a po vyslechnutí dvou krátkých pípnutí nasedla dovnitř. Nastartovala auto a podívala jsem se do zpětného zrcátka na svou unavenou tvář. Co jsem ale zahlédla pak, mi doslova málem vyrazilo srdce z těla. Za mnou byla něčí tvář. Chtěla jsem vykřiknout, ale neznámá postava mi v mžiku před pusu dala plátěný kapesník smrdící po něčem zvláštním. Po něčem, co mě ihned uspalo.